Klíče k budoucnosti

Hluboké zamyšlení fyzika Fritjofa Capry

Zcela nečekané souvislosti v životě člověka a jeho zdraví, v dualitě hmoty a vlnění, v rozporech ekonomických a přírodních procesů i v časoprostoru vesmíru odhaluje kniha Fritjofa Capry Bod obratu. Ačkoli nejde o nijak lehkou četbu, měl by po ní sáhnout odborník i laik, přestože zaručeně nikomu radost neudělá. Upozorňuje totiž na vážnou celosvětovou krizi, o níž sem tam něco tušíme, ale jejíž hloubka většině uniká.
Aby nebylo mýlky, dočteme se o jejím rozsahu už v prvních řádcích knihy: „Je to komplexní, mnohorozměrná krize, jejíž různé stránky postihují každý aspekt našeho života: techniku, naše zdraví a způsob obživy, kvalitu životního prostředí a sociální vztahy, hospodářství i politiku. Představuje krizi intelektuální, morální i duchovní. Krizi co do míry a naléhavosti v lidské historii nebývalou,“ píše Fritjof Capra. A zdůrazňuje: „Poprvé musíme čelit reálné hrozbě vyhynutí lidské rasy a vůbec všeho života na této planetě.“ Capra ovšem populisticky nestraší, ale analyzuje neutěšený stav civilizace. Je uznávaný fyzik, ale jako systematik proniká s pomocí dalších vědců-specialistů do nejrůznějších oborů lidské činnosti. Fyzika ve 20. století prošla několika koncepčními revolucemi, které odhalily omezení do té doby kralujícího mechanistického světového názoru. A přivedly vědce k organickému, ekologickému pohledu na svět. A je až šokující, jak se tento vědecký přístup přiblížil vizím mystiků všech dob a tradic. Vědci už nepohlížejí na vesmír jako na stroj sestavený z mnoha samostatných objektů. „Nyní se jeví jako harmonický nedělitelný celek, jako předivo dynamických vztahů, jež zahrnují i lidského pozorovatele a jeho vědomí,“ píše v knize Capra a zdůrazňuje: „Skutečnost, že moderní fyzika, ukázka extrémní specializace racionálního myšlení, se nyní dostává do kontaktu s mystikou, s esencí náboženství a projevem extrémní specializace intuitivního myšlení, ukazuje jednotu a komplementárnost racionálního a intuitivního stavu vědomí.“ A tak se autor přes fyziku dostává až k hlubokým filozofickým úvahám. Fyzici už byli spolu s biology při objevu DNA výrazným způsobem přispěli k rozluštění genetického kódu a lékařům pomáhají překonat „inženýrský“ přístup ke zdraví mimo jiné tím, že podněcují nanejvýš užitečné a podnětné studium komplexních vztahů ducha, těla a prostředí, jež ovlivňují odolnost vůči bakteriím. S přispěním teoretických fyziků se lidem konečně začíná otvírat systémový pohled na svět na základě vztahů a integrace. Kniha Bod obratu je v této oblasti vědění stěžejním dílem.
Nic ji neubírá na aktuálnosti, že v českém překladu vychází s dvacetiletým zpožděním. Pravda, snížila se od té doby jaderná rizika pramenící z bipolárního vztahu států NATO a Varšavské smlouvy, zato přibyla nová nebezpečí tohoto druhu, nejspíše mnohem aktuálnější. Reálie se proměnily, rizika trvají. Svět za těch dvacet let nezmoudřel a Caprovy obavy neztratily platnost. Dvacetiletý vývoj potvrdil jeho prognózy. Vědci, především matematici, udělali obrovský krok dopředu směrem k formulaci koherentní teorie živých systémů, označované jako teorie komplexnosti. Pojednává o ní jedna z novějších Caprových knih The Web of Life (Síť života, 1996).
Ale kde je ten bod obratu, který dal knize jméno? O přeměně, jejíž začátek prožíváme, Capra soudí, že bude mnohem dramatičtější než jakékoli předešlé. Proč? „Frekvence změn je vyšší než kdykoli dříve, jsou rozsáhlejší a týkají se celé zeměkoule,“ zdůvodňuje Capra. Rytmicky se opakující modely vzestupu a úpadku, jako by se spikly, aby dosáhly svého bodu obratu ve stejnou chvíli. „Žijeme dnes v globálně propojeném světě, kde všechny biologické, psychologické, sociální a ekologické jevy jsou na sobě vzájemně závislé,“ vypozoroval Capra. „Pro popis tohoto světa je nutný ekologický úhel pohledu, a takový karteziánský svět nenabízí. Potřebujeme proto nové paradigma - novou vizi reality. Základní změnu v našem myšlení, vnímání a změnu hodnot,“ píše Capra. Dospěl k závěru, že současná krize není krizí jedinců, vlád nebo sociálních institucí, ale že je to přechodné období planetárního rozměru. A shrnuje: „Blížíme se bodu obratu jako jedinci, jako společnost, jako civilizace i jako planetární systém.“ Ač má fyzik Capra obdivuhodný vědecký přesah, ač u mnoha oborů, například v biologii a v lékařství, dospěl k pečlivé analýze i dílčích problémů, nestačil samozřejmě postihnout všechny oblasti, jichž se bod obratu dotýká. Ale co je podstatné, systémový pohled, který je předmětem jeho pojednání, zpětně uplatnil i na samu knihu. Její největší devízou je systémový způsob začlenění různorodých oborových pasáží do celku knihy. Byť se sám autor o nich vyjádřil, že žádná z částí není úplně originální a že někde kvůli větší sdělnosti musel ještě zjednodušovat.
To běžnému čtenáři nad knihou, nabitou daty i úvahami, nepřijde na mysl. Vždyť ani nelze v krátkosti vypsat, čeho všeho se publikace dotýká. Každý si v ní něco podstatného nalezne. Velkou pozornost kniha věnuje ekonomice. Capra však soudobé hospodářské přístupy nikterak nešetří a vytýká jim až příkladnou nesystematičnost: „Ekonomové mají sklon oddělovat ekonomiku od ekologické stavby, v níž je zapuštěna, a popisovat ji na příkladu zjednodušených a velmi nerealistických modelů.“ A na jiném místě: „Ekonomové paradoxně nejsou schopni přijmout dynamický pohled na věc, ačkoli se zaklínají vývojem. Mají sklon svévolně zakonzervovat hospodářství…, místo aby ho viděli jako neustále se měnící a vyvíjející se systém závislý na měnících se ekologických a sociálních systémech, jejichž je součástí.“ To je výzva. Přinejmenším k přečtení knihy.

Capra, Fritjof: Bod obratu (The Turning Point). DharmaGaia, Praha 2002. 514 stran.