Prvního května otevřela Česká republika po sedmiletém přechodném období trh se zemědělskou a lesní půdou. Vláda a Parlament však tuto významnou změnu nestačily promítnout do národní legislativy. Novela devizového zákona, který ruší překážky prodeje půdy cizincům, teprve prochází Poslaneckou sněmovnou.
Úprava zákona o prodeji státní půdy, reagující na ukončení sedmileté výjimky pro zákaz prodeje cizincům, se na konci dubna zasekla ve vládě. Narazila na Kalouskovo ministerstvo, které chce státní pozemky zpřístupnit nejen Evropanům, ale i kupcům ze třetích zemí.
Prvořadým zájmem ministerstva financí je neporušit závazky ČR, konkrétně článek 63 smlouvy o fungování Evropské unie, vysvětluje jeho mluvčí Ondřej Jakob. „Tento dokument výslovně předpokládá bezpodmínečnou liberalizaci pohybu kapitálu. To znamená nejen ve vztahu k ostatním členským státům EU, ale rovněž vůči třetím zemím,“ uvádí Jakob. Ministerstvo zemědělství a Pozemkový fond ČR (PF) jsou však jiného názoru. Domnívají se, že u privatizace půdy nejde o volný pohyb kapitálu, ale o zcela specifický režim.
„Přistoupili jsme k EU, takže srovnáváme podmínky pro občany unie. Proč bychom je srovnávali s celým světem, když ani Češi nemohou kupovat státní půdu třeba v Rusku nebo Číně,“ říká ředitel PF Radim Zika (ODS). Předpokládá, že i přes otevření trhu se Evropané ke státní půdě legálně snadno nedostanou. „Nabízené pozemky většinou kupují osoby s přednostním právem. To znamená restituenti a zemědělci, kteří na pozemcích nejméně tři roky hospodaří,“ poznamenává Zika. Přednost mohou mít i hospodařící cizinci, kteří mají v Česku tři roky trvalý pobyt. Jen malou část půdy prodává fond ve veřejných dražbách. Těch se od května mohou legálně účastnit zájemci z ostatních zemí unie. Dosud v nich půdu kupovali přes nastrčené osoby.
Zpráva legislativní rady vlády k předmětné novele dává za pravdu ministerstvu zemědělství a PF v tom, že jde o zvláštní režim pro privatizaci. Doporučuje však zvážit kritéria omezující prodej státní půdy. Tedy zda je přiměřený požadavek, aby nakupovat mohl pouze ten, kdo na území ČR prokazatelně provozuje zemědělství minimálně 36 měsíců na nejméně deseti hektarech.
K prodeji je určeno už jen necelých 148 tisíc státních hektarů, což představuje asi tři a půl procenta z celkové výměry zemědělské půdy.
