Tablety plus litografie rovná se App Art. Rostislav Říha v Praze představuje kombinaci uměleckých technik, která tu dosud nebyla
Za vraty počmáranými od sprejerů, ve dvoře od pražského Újezdu co by kamenem dohodil, se lámou dějiny výtvarného umění. Tiskař Martin Bouda si hraje s další vrstvou grafiky Rostislava Říhy, kterého napadlo skloubit možnosti tabletů s klasickou litografií. Ještě trochu odleptat barvu na kameni a další vrstva se může tisknout na papír. Jistě, možná se umělecký převrat konat nebude. Takhle však grafiky zatím nikdo nedělal.
Jedinečnou techniku, jejíž pomocí se elektronika sbližuje s tiskařskými technologiemi staršími o celá staletí, Říha nazývá App Art. Vůbec poprvé svá díla představí veřejnosti od 7. prosince do 5. ledna v Galerii NR v přízemí Novoměstské radnice.
Zahájení výstavy má v budově na Karlově náměstí v Praze provázet živá ukázka tisku z kamene. Právě tímto způsobem Říha vytváří ze snadno kopírovatelných jedniček a nul unikátní umělecké dílo.
CROSSOVER NAPŘÍČ STALETÍMI
„Během celého procesu tvorby se od technologie jednadvacátého století postupně posouvám do minulosti,“ vysvětluje Rostislav Říha, který je zároveň spolumajitelem architektonického studia RH-Arch. Grafika nejdřív vznikne v tabletu. Jednotlivé barevné vrstvy obrazu se následně v CTP studiu vysvítí na plechové pláty technikou ofsetu, která zaznamenala největší rozmach na počátku dvacátého století. „Když připravuji kovolisty, upravuji je podobným stylem, jako se to dělá s fotografiemi do novin. Některé křivky mohu vytáhnout, hlavně ale mám možnost se na obraz znovu podívat jako na celek a zapřemýšlet nad ním,“ pokračuje Říha.
Nakonec se technologie posune o dalších zhruba sto let do minulosti, když se barevné vrstvy z kovolistů postupně přenášejí přetiskovou barvou na kámen a posléze na papír. „Při klasické litografii se kreslí rovnou na kámen mastnou tuší. Já na kameni dílo jen dolaďuji,“ podotýká Říha, zatímco odleptává barvu v místech, kde by neměla být tak intenzivní.
„Tenhle poslední krok dělá z grafiky vzniklé v počítači autorský originál. Ani kdyby někdo získal moje elektronická data, nikdy nevytvoří stejnou grafiku, protože manuální zásahy zmizí v okamžiku, kdy se kámen obrousí,“ dodává a obrací se k Martinu Boudovi: „Takže dneska odpoledne stihneme ještě zelenou?“ Večer bude další z padesáti grafik pro výstavu hotová.
SVOBODA TVOŘIT
Tablet si Říha pořídil asi před rokem a půl. S grafikou si však hrál už na prvních palmech s dotykovými displeji, které měly rozlišení 160 x 160. „Vždycky jsem řešil, že když člověk maluje olejem na plátno, musí pracovat v ateliéru a dodržovat technologické lhůty. Stále něco musí zaschnout, než do obrazu budete zase moci zasáhnout. Musíte se dílu přizpůsobovat a nedá se k tomu pořádně dělat nic jiného.
Díky tabletům jsem ale zjistil, že mohu malovat kdekoli. Mohu tak malování věnovat těch několik hodin práce denně, které člověk potřebuje, aby se někam posouval, a dá se to skloubit i s architekturou,“ vysvětluje Rostislav Říha.
Z počítačové grafiky, ofsetu i litografie si Říha vyzobává prvky, které se mu nejvíce hodí. „Je to totéž jako s motorkami. V uplynulých letech se v nich začaly objevovat různé elektronické systémy ovlivňující jízdní zážitek, počínaje kontrolou trakce, a zpočátku se to setkalo u největších fanoušků s odmítnutím. Všichni říkali, že tím hlavním na motorce je čistá emoce, přímé spojení člověka a stroje, do kterého elektronika nepatří. Jak se ale systémy postupně vylepšují, většina motorkářů je bere na milost,“ vytahuje Říha přirovnání a podotýká: „Z architektury jsem zvyklý hledat inteligentní výrobní postup – co, kde a jakým způsobem používat a po jaké technologii sáhnout. Přesně v tomto duchu si z každé technologie vybírám to, co umí skvěle.“
DOBRODRUŽNÉ KVAZIPLÁTNO
Každé ze tří prostředí, jimiž grafiky procházejí, se do výsledného díla otiskne jiným způsobem. Pro Rostislava Říhu práce začíná tím, že se snaží podílet na charakteru grafického programu, v němž pracuje. „Člověk si může vytvořit ideální prostředí. Už jen tím, že napíšete do diskusního fóra na stránkách vývojáře připomínky, lze leccos změnit,“ upozorňuje. Na tabletu je pak možné definovat spoustu parametrů: jak bude dotyková obrazovka reagovat na přítlak ruky, co se bude dít na začátku tahu a co na jeho konci. „Navíc virtuální štětec umí spoustu věcí lépe než štětce normální, takže pro mě je to dobrodružnější. Ve výsledku je malování na tablet pocitově stejné, jako když děláte tahy štětcem na plátno. Emoce, tedy to, co chcete, se adekvátně přenášejí na digitální kvaziplátno,“ prohlašuje Říha.
V počítačovém prostředí je možné si kromě toho práci přehledněji uspořádat. Náčrtky se dají prostřednictvím tagů archivovat do tematických celků, snáze se rozvíjejí jednotlivé motivy. „Člověk si zkrátka udrží nějaký mentální pořádek. Jde o to, akceptovat tuto techniku jako svébytný nástroj, který má svoje specifika, stejně jako se akvarel chová jinak než olej. Je třeba to přijmout a podle toho, co chci dělat, mi to které médium bude sedět,“ uvádí Říha.
Ani druhé stadium výroby Říhových grafik, ofset, není jen tupým nástrojem. Na podobě díla se od této fáze podílí tiskař míchající barvu, která se prostřednictvím plechových plátů přenese na kámen. A osobnost tiskaře významně ovlivňuje i závěrečný kamenotisk.
Výhodu má Rostislav Říha v tom, že litografie v Česku není zapomenutým řemeslem. Přestože tuto techniku ve dvacátém století doslova převálcoval zmíněný ofset, stále se ještě najdou lidé, jako je Martin Bouda. „V litografii jsme trochu velmoc, protože za minulého režimu se tímto způsobem například tiskly všechny vysokoškolské diplomy. Přesto dobrých tiskařů ubývá. V Česku je jen asi pět takových jako pan Bouda, v Praze a okolí jsou dva. Na druhou stranu i díky tomu se v této dílně potkávám s Jiřím Slívou nebo Michaelem Rittsteinem, kterého jsem odmalička obdivoval,“ dodává Říha.
STARÉ I NOVÉ
Tiskař Martin Bouda říká, že Rostislav Říha přichází do litografické dílny dobře připraven.
Možná mu chce jen udělat radost, nicméně třiačtyřicetiletý umělec se orientuje ve všech technikách, které ke vzniku svého díla využílight vá. „Mám to vyzkoušené, vím, co se bude dít, laboruji jenom minimálně. Lidem, kteří mají klasickou výtvarnou přípravu, jsou počítače cizí.
I mentálně k tomu mají zakořeněnou averzi. Naopak když někdo přichází ze sféry umění dělaného na počítačích, nemá malířskou průpravu. Jenže já jsem ze staré školy a díky architektuře jsem zvyklý pracovat v počítačovém prostředí, takže dokážu skloubit obojí,“ uvádí Říha.
Právě kombinace starého a nového, propojování znalostí z různých oborů by mělo posunout vnímání grafik Rostislava Říhy do jiné dimenze. Součástí projektu jsou rovněž webové stránky, jejichž prostřednictvím si kdokoli bude moci objednávat grafiky podle svého naturelu. „Ideál je podle mě to, co fungovalo v devatenáctém století. Tehdy bylo běžné si umělecká díla kupovat, stejně jako si člověk pořizuje nábytek. Dneska se ale z umění stal z mnoha důvodů úlet a soudobé obrazy vystavované v galeriích jako,hoch‘ umění se líbí málokomu,“ tvrdí Říha a svá slova vzápětí vysvětluje: „Umění mám propojené s architekturou.
Jakmile navrhuji dům nebo byt, klient musí být spokojen, takže v okamžiku, kdy přecvaknu do malování, nemůžu mít jiný přístup než dělat něco ke spokojenosti lidí, pro které je dílo určeno.“
Jiným argumentem je cena. „Mně se líbí dělat oleje na velká plátna, jenže se tím cena díla dostává na nesmyslně vysoké částky. Člověk přitom nechce dát za obraz to, co za ojeté auto, ale pokud bude stát jako dvě lepší večeře, tak je to něco jiného,“ říká Rostislav Říha.
Připravované internetové stránky by přesto měly především sloužit jako místo, kde se o Říhových dílech bude diskutovat. „Vytiskli jsme asi padesát různých verzí každé grafiky. Každá z těch variant je jiná, protože při tisku pořád zkouším něco jiného: barevnou intenzitu, odleptávání, vícenásobný tisk. Na webovkách bude možné si leccos koupit, ale budou tam i ty, které na vytištění čekají. A pokud se budou líbit, vytisknu je,“ tvrdí Říha. „Čím víc zpětné vazby se podaří, tím lépe. Rád bych do své tvorby dostal interakci, která je moderním technologiím vlastní. Prostě mělo by být možné mi do procesu tvorby kecat,“ dodává.
O autorovi| Tomáš Pohanka, pohanka@mf.cz
