Jen tak tužkou nečmárám, říká přední osobnost českého grafického designu
Vizuální kultura v České republice je dost zoufalá, míní Aleš Najbrt, přední osobnost českého grafického designu. Autor původní novátorské podoby týdeníku Reflex, loga hlavního města Prahy, plakátů karlovarského filmového festivalu či přebalů CD Jaromíra Nohavici ale vnímá i pozitivní tendence. Mimo jiné je shledává v profesionální spolupráci mezi designéry a manažery na straně zákazníků.
Má dnešní doba nějaký charakteristický styl, podobně jako dokážeme zpětně identifikovat třeba styl 60. let? Nějaký styl a atmosféru určitě má, ale myslím, že v tuto chvíli je dokážeme jen velice těžko definovat. Používají se různé styly a přístupy zároveň. Například hodně návratů do minulosti, retrostylů, a jsou různé módní vlny, které se rychle mění, protože to potřebuje trh. Na druhou stranu, říkáte 60. léta, ale co to znamená? To taky byla spousta odlišných přístupů. Dneska je to jen komplikovanější.
Co nového dnešek v grafickém designu přináší? Je obtížné mluvit o tom, že něco je „nové“. Po revoluci tady určitě nastal výrazný boom grafického designu. Mladší generace se snaží design pojímat jako komplexní záležitost, jako součást života, a nejenom jako hezké knižní obálky a plakáty. Já to vnímám jako zvýšenou odpovědnost z jejich strany a zároveň jako uvědomění si historie, kterou v tom oboru máme velmi silnou.
Dá se hovořit o českém grafickém designu jako o nějaké samostatné kategorii? Něco takového vnímám. Je to možná jen pocit - vnímám určitou jemnost, specifický smysl pro humor, ironii, možná smysl pro detail.
Jak na tom jsme v mezinárodním srovnání? Dost špatně. To, o čem jsem doposud mluvil, se týká velmi úzké skupiny designérů. Není to obraz designu, který vnímáte na ulicích, v obchodech nebo reklamě. Průměr je v naší zemi bohužel velmi špatný. Ve srovnatelných evropských zemích absolvují ročně řádově stovky studentů odborných vysokých škol. U nás ani ne desítky. Grafický design proto často dělají lidé, kteří o něm moc nevědí. Jim zdánlivě stačí jen umět obsluhovat počítač. Neznalost se ale projeví v detailech. Musíte mít vypěstovaný vizuální cit, což znamená nejen cit pro detail, ale i pro současnou estetiku. Bez toho nemohou vznikat kvalitní práce.
Poskytly počítače grafickým designérům více svobody, uvolnily kreativitu, která se dříve nemohla projevit? To jsou dvě věci. Z jednoho pohledu nám daly větší svobodu. Dneska si sám v počítači uděláte úplně všechno a do tiskárny odchází hotový produkt. Nepotřebujete pomoc nikoho dalšího. V tom svobodu vnímám velmi silně. Počítače také rozšířily výrazové prostředky. Můžete stále pracovat s tradičními, ale máte k dispozici také mnoho nových nástrojů. Nemyslím si ale, že to nějakým způsobem zvyšuje kreativitu. Počítač je jenom nástroj. Nekonečné množství možností je příjemné, ale nakonec stejně musíte vybrat pouze jednu. A to je rozhodující.
Nejde tedy o radikální změnu, která přináší cosi principiálně nového? Samozřejmě, že počítače obor radikálně mění. Náš způsob práce je mnohem rychlejší, a tak i zadavatelé očekávají, že budete velmi rychlý. To je negativní stránka věci, protože máte mnohem méně času si věci promyslet, podrobit je zkoumání. Dřív se obrazové publikace běžně dělaly rok, dva. Dnes vám dají tři měsíce a ještě mají pocit, že je to moc. Jste tlačen do nesmyslných termínů, protože to je zdánlivě možné. Je možné to zpracovat, ale už tomu chybí kvalita.
Lze se vyhnout přebírání vzorů a je to vůbec potřeba? Jak důležitá je originalita? Téma originality je strašně složité. My jsme například před lety vytvářeli logo pro Telecom. Bylo to téčko v kolečku a pod ním úsměv. Dohromady to dělalo obličej, velice jednoduchá věc. V Telecomu provedli celosvětovou rešerši, jestli už nějaké podobné logo neexistuje, a nic nenašli. Pak jsme byli v Holandsku, vyjdeme z hotelu a tam projíždí dodávka s nějakými dortíky - a na ní to bylo. Nikdy zkrátka nemůžete mít stoprocentní jistotu, že někdo někde nevytvořil dřív cosi velmi podobného, co je z hlediska autorského práva napadnutelné. Stává se, že lidé při přemýšlení o podobných problémech dospějí k podobným řešením. Já bych si netroufl jen tak někoho obvinit, že okopíroval můj návrh. Kromě toho věřím, že pořád stojí za to se učit a učit se od kohokoliv, je-li co. Někdo mi nedávno řekl, že originálnost není v tom, že něco uděláte první, ale že to uděláte líp. Trošku nadsazené, ale něco pravdy na tom taky je.
Nehrozí, že samotní klienti, kteří třeba znají zahraniční časopisy, budou po českých autorech chtít jen nápodobu cizích prací? Tento princip je spíše pozitivní než negativní. Samozřejmě, riziko, že budeme jen kopírovat, jen někoho pořád dohánět, částečně hrozí. Ale pokud vám - a ono to tak většinou je - ukazují kvalitní příklady, je to jedině dobře. To totiž znamená, že klienti sami získávají vizuální cit, o kterém jsem mluvil. Za těch patnáct let u mnoha manažerů velkých firem kvalita toho citu výrazně vzrostla.
Jak v této souvislosti hodnotíte ze zahraničí převzatá loga českých bank? To je bohužel problém. Ať vezmu Českou spořitelnu, která velice tupým mechanickým způsobem použila logo Sparkasse, nebo ČSOB, v obou případech to jsou loga nekvalitní. O něco lepší je to v případě Komerční banky, ale ani to není úplně ideální. Problémem je, že loga mateřských bank nebyla dělaná s tím, že vzniknou dceřiné společnosti, které budou aplikovat totožný logotyp a vizuální styl.
Je grafický design luxus? Je to věc, která pokud je dobře udělaná, ve finále přináší zisk. Měla by být jedním z nástrojů ekonomického úspěchu. Na to existují celé studie. Není potřeba, abych to já tady obhajoval. To tak prostě je. A pokud to někdo neví, je to jeho neznalost.
Jste pro klienty autorita, kterou respektují? Někdy jsem za úplného trotla a někdy mě respektují a věří tomu, co jim řeknu. Mnoho lidí nás považuje za sluhy. Takhle to chceme, tak to tak udělej a mlč.
Mohou operovat marketingovými výzkumy… To jsou pro mě důležité údaje, ale jsem opatrný. Vždy vycházím z informací a zkušeností, které mám k dispozici, ale vždycky jsem věřil jedné věci: že funguje překvapení a že funguje to, co je silné, jasné a jednoznačné. Není totiž pravda, že vždycky je úspěšnější to, co je barevné nebo co používá velké písmo. Spousta grafiků si myslí, že klient rovná se blbec, ale to je naprostý omyl. Názory a postřehy klienta, který o těch věcech přemýšlí, vám při práci mohou velmi pomoci.
Když se ohlížíte zpátky, stojíte si za vším, co jste udělal? To víte, že ne. Copak všechno, co děláte, je stejně dobré? Kvalitu věcí člověk posuzuje časem. Krásně to vidíte, když připravujete výstavu a vybíráte. Někdy si řeknete: Když oni nám to tenkrát změnili… Ale koho to zajímá?
Špatné věci jsou výsledkem vynucených kompromisů? Nejen to. Může jít o dobrou věc, kde jste provedl vynucenou změnu, ale i o špatnou věc, kterou jste si udělal zcela podle sebe, jenže z nějakého důvodu nevydržela a ztratila na síle.
Vnímáte svou práci v rovině výchovy a propagace určitých hodnot? Jo, vnímám. To tak je, ať se to snažím cíleně dělat, nebo ne. Každou prací svůj pohled na svět nevyjádříte, ale jsou zakázky, které s sebou nesou velkou společenskou odpovědnost. Třeba logo Prahy. Snažili jsme se navázat na ohromnou multikulturní tradici Prahy, na tradici jakéhosi centra, křižovatky. Chtěli jsme udělat logo, které by vyjadřovalo, že chceme, aby Praha byla zase takovým městem, že po těch čtyřiceti letech bolševismu, kdy nikdo s nikým nemluvil, máme znovu zájem komunikovat s lidmi, kteří sem přijíždějí. Že jsme otevření a nexenofobní. Nechci se tvářit, že moje práce přináší velké myšlenky, ale když se podaří třeba tohle, tak myslím, že je to dobré.
Aleš Najbrt (42) je považován za jednu z nejvýraznějších osobností současného českého grafického designu. Počátkem 90. let působil jako art director časopisu Reflex, dnes vede vlastní grafické studio, které nese jeho jméno. Získal řadu domácích i zahraničních ocenění. K nejznámějším realizacím Studia Najbrt patří plakáty filmového festivalu v Karlových Varech, jednotný vizuální styl města Prahy či obaly CD skupiny Vltava a Jaromíra Nohavici. Nový vizuální styl skupiny PPF, který zpracoval ve spolupráci s Mikulášem Macháčkem, získal v roce 2004 cenu Vynikající výrobek, udělovanou Design centrem České republiky. Aleš Najbrt je dále hercem divadla Sklep, zpěvákem hudebních uskupení Tros Sketos a M.T.O. Universal a znalcem a milovníkem vína.
