Může obrat Ameriky ohledně klimatické dohody něco změnit na válce, která je zjevně už prohraná?
Boj s klimatickým oteplováním už dávno není politickým sporem zaostalých tupohlavců s osvícenci sdílejícími jakýsi vědecký konsenzus. Stal se z toho byznys.
To, co vybudovala zejména Evropská unie a k čemu masivně přispěly Spojené státy od Al Gora po Obamu, je neskutečně ziskový mnohabilionový světový trh žijící z dotací a státních regulací. Na něm se přesouvají peníze z kapes daňových poplatníků do kapes miliardářů přes státní rozpočty a napříč zeměkoulí. Tradiční odvětví v této neférové konkurenci trpí a rozpadají se.
Příkladem je evropská energetika a na ni navazující průmysl, který vyklízí světové trhy, protože nákladově neobstojí.
Tento klimatický byznys je dnes tak silný, že s ním sotva pohne i americký prezident.
Není vůbec náhodou, že na oné slavné pařížské konferenci bylo více byznysmenů než politiků.
Už dávno nejde o zpochybňování onoho vzývaného vědeckého konsenzu sdíleného většinou vědecké obce. Mimochodem zcela podobně, jak se léta dělo v případě konsenzu o vražedných účincích živočišných tuků, který se nám momentálně trochu rozpadl a role hlavního padoucha je nyní obsazována rafinovaným cukrem. Všechna tato vědecká zjištění byla a jsou samozřejmě dokládána mohutnými výzkumy a terabajty nasbíraných dat za dlouhá období. Úplně stejně jako v případě klimatologie.
Teď ale už věda posloužila a může jít.
Další diskuse o klimatu je bezpředmětná, zvláště když měření najednou vykazují zpomalování růstu průměrných teplot, které se tak nějak nehodí do krámu.
My všichni, co máme vysokoškolskou státnici z vědeckého komunismu, dávno víme, že na základě vědeckých poznatků se dá postavit prima stroj nebo chirurgicky zachránit srdce zasažené infarktem. Ale pokusy vědecky řídit společnost mohou mít na svém kontě také miliony zavražděných lidí, kteří se provinili jen tím, že s vědeckými poznatky tak nějak nebyli kompatibilní.
Boj s teplotou má naštěstí zatím na svědomí jen materiální škody a také jisté škody environmentální. Například v podobě zničených pralesů v jihovýchodní Asii, kde dotovaná poptávka po biopalivech dala vyrůst plantážím palmy olejné. Nebo v nám bližším případě v degradaci nejcennějšího a velmi těžko obnovitelného zdroje, jímž je zemědělská půda, do níž se vrací čím dál méně živin v podobě odpadu ze zemědělské výroby. Ten se totiž sakra vyplatí prohnat dotovanou alternativní energetikou.
Prostě stejně jako stát není firma, tak společnost není vědeckou laboratoří, a kdo to nerespektuje, napáchá nemalé škody.
Odchod USA od pařížského klimatického stolu není ničím víc než přiznáním této těžko zpochybnitelné pravdy, za jejíž poznání lidstvo ve své historii mnohokrát draze zaplatilo. Žel vzhledem k síle a moci klimatického byznysu bude muset evidentně platit ještě dlouhý čas.
