Česko má potenciál každoročně snižovat emise skleníkových plynů o 28 milionů tun. To představuje zmenšení celkové zátěže o celou pětinu oproti roku 2005. Vyplývá to z aktualizovaného návrhu Politiky ochrany klimatu ČR, který minulý čtvrtek představil ministr životního prostředí Ladislav Miko. Podle podmínek Kjótského protokolu by v roce 2020 byly české emise dokonce až o 40 procent nižší než ve výchozím roce 1990. Nejpřekvapivějším zjištěním je to, že těchto žádoucích hodnot lze dosáhnout za přijatelných ekonomických nákladů a bez potřeby budovat nové jaderné zdroje.
V tom se politika ochrany klimatu dost výrazně liší od dříve zveřejněné energetické politiky, která nejenže na výstavbě nových jaderných elektráren stojí, ale dokonce počítá s prolomením těžebních limitů, chráněných od roku 1991 vládním usnesením. Zvýšení těžby uhlí by ovšem bylo proti duchu snižování emisí, čímž by energetická politika ohrožovala nejsledovanější výstup politiky klimatické. Přesto ministr Miko nevnímá návrh svého dokumentu konfrontačně. Spoléhá na to, že mnohá místa střetů vyřeší už meziresortní diskuse. Provázanost tematiky obou návrhů je tak zřetelná, že si Miko vůbec nepřipouští, že by o nich vláda mohla jednat odděleně. Na návrhu ministerstva průmyslu oceňuje Miko hledání české soběstačnosti ve využití zdrojů. Naproti tomu jeho ministerstvo předkládá koncept maximalizace úspor emisí. Kdyby tyto záměry měly jít proti sobě, bylo by to pro Česko kontraproduktivní. „Česká republika má historickou možnost vydat se cestou k efektivní ekonomice s nízkou spotřebou energií a především fosilních paliv. Pokud tuto možnost promarníme, může se velmi brzy stát, že si to budeme hořce vyčítat,“ připomněl Miko.
Optimistický pohled na celkové úspory emisí okamžitě utrpí, přepočítáme-li je na obyvatele. Česká republika za rok vyprodukuje čtrnáct tun skleníkových plynů na občana. To je dvaapůlkrát více než nejčastěji citovaný znečišťovatel – Čína. Česko přetrumflo evropský průměr o 35 procent!