Od první zprávy o množení zvířat jinak než standardním způsobem uplynulo šestnáct let. Metoda sice dodnes vyvolává spory, přesto je součástí chovatelské praxe
Pólo je hra populární spíše v anglosaských zemích, v Indii či Argentině než v Česku. Dva čtyřčlenné týmy jezdců na koních se při ní snaží odpálit při jízdě míček dlouhou pálkou do soupeřovy branky.
Není to sport vůbec levný, protože každý hráč potřebuje na jednu hru třeba i čtyři koně, které stále vyměňuje. A špičkoví profesionální hráči mají až desítky koní, na nichž mohou závodit.
Koním vhodným pro pólo se tradičně říká pólo pony, ale ve skutečnosti to nejsou poníci. Ti nejlepší z nich stojí i více než 200 tisíc dolarů. Není divu. Musejí být schopní rychle běžet i výborně manévrovat, rychle zastavit a hned znovu vystartovat a ještě si udržet chladnou hlavu. To je velmi vzácná kombinace vlastností.
Nedávno se dokonce při aukci v argentinském Buenos Aires kůň pro pólo prodal za rekordní cenu – rovných 800 tisíc dolarů (čili 16 milionů korun). A bylo to teprve tříměsíční hříbě. Protože zvířata bývají do tohoto sportu obvykle nasazována, až když jim je pět let, vypadá tato koupě jako sázka do loterie. Jak mohl kupec vědět, že hříbě má cenu hned čtyř vysoce kvalitních osvědčených polo ponyů?
Odpověď je jednoduchá. Zvířetem byl klon jednoho z nejlepších koní na světě, který patří momentálně nejúspěšnějšímu světovému hráči póla, Argentinci Adolfu Cambiasovi. Dá se čekat, že až klon doroste, bude mít stejně špičkové vlastnosti jako jeho předobraz.
Odlišné jen sedlo?
Chovatelé sázejí na to, že technikou klonování, která přesně „kopíruje“ vlastnosti původního zvířete, zajistí pokračování už osvědčených vlastností. Adolfo Cambiaso se spojil s americkým genetikem Alanem Meekrem, zakladatelem texaské společnosti Crestview Genetics, s tím, že budou klonovat osm z jeho úspěšných pólových koní. Firma se přestěhovala do Argentiny – zaslíbené země profesionálního póla – a dala se do práce. A už jí v této jihoamerické zemi vyrostla konkurence v podobě firmy Kheiron Laboratories, která se rovněž pustila do klonování koní.
Organizace, které soutěže v pólu řídí, klonování závodních zvířat nezakazují. V této chvíli už proto na světě žijí desítky genetických kopií koní pro tento sport. Zatím však ještě žádný nepředstavil své schopnosti v opravdovém mači. Je nutné si pár let počkat, než dospějí.
Vědci slibují, že to nebudou přehánět a vytvářet příliš mnoho klonů z jednoho závodního zvířete, aby pak utkání nevypadalo pro diváky jednotvárně a sportovci nerozeznávali své koně jen podle sedla. Na druhou stranu se však objevily i zprávy, že jistý hráč si objednal hned sto klonů jednoho svého koně.
Také v Evropě se už objevilo zvíře klonované za speciálním „sportovním“ účelem. Je jím býk pojmenovaný Got a narozený po letech příprav v roce 2010 ve Španělsku.
Vytvořili jej vědci z Výzkumného střediska prince Filipa a Nadace pro veterinární výzkum ve Valencii. Je klonem skvělého býka určeného pro zápasy corridy, ale jeho posláním není obětovat život v aréně při souboji s toreadorem. Měl by se stát základem chovu zvířat pro býčí zápasy, přičemž jeho chovatelé věří, že budou vydělávat peníze jejich prodejem. Pokud tedy samozřejmě býčí zápasy
odolají všem pokusům o zákaz. Klonování Gota stálo 28 tisíc eur.
Otec šampionů Ale vraťme se ke koním. Kolik stojí jejich klonování, zmíněné firmy oficiálně nezveřejňují. Nicméně do svého sazebníku nechala nahlédnout jiná společnost. Jmenuje se ViaGen, sídlí v texaském Austinu a prodává své služby chovatelům hospodářských zvířat.
Také tady klonují koně, ale nejen je. Nejproslulejším jejich výtvorem je hřebec Clayton, kterého si objednala bývalá závodnice v jedné z disciplín rodea Charmayne Jamesová. Její kůň, na němž vyhrávala světové soutěže, byl kastrovaný, takže nemohl dát potomky. Proto jej ve společnosti ViaGen klonovali a vyšlo to na 150 tisíc dolarů. Vzniklý klon není určen pro závodění, aby si snad při něm nezpůsobil nějaké zranění. Na to byl příliš drahý. Jeho úkolem je vydělávat peníze tím, že se stává běžným biologickým otcem jiných koní, z nichž mají vyrůst šampioni. Dá se předpokládat, že klonování ve velkém, jako právě množení koní pro pólo v Argentině, už bude levnější.
Například klonování skotu přijde ve ViaGen na 15 tisíc dolarů za kus. A ještě levnější je klonování prasat, z nichž jedno vyjde na pět tisíc dolarů. Pro běžného zemědělce jsou to pochopitelně horentní sumy, které by za normální hospodářské zvíře nikdy nezaplatil. Ekonomický smysl má pouze klonování špičkových zvířat vhodných pro chov. Třeba u skotu může být kandidátem opravdu skvělý plemenný býk. Ještě zajímavějším objektem jsou však samice skotu. Než se přijde na to, který býk je pro konkrétní jedinečnou krávu nejvhodnější, aby s ním měla ty nejlepší potomky, může to trvat řadu let. Například texaský rančer Ron Marquess si proto nechává některé vhodné krávy klonovat: „Pak je inseminujeme spermatem nejlepších býků. Sledujeme jejich potomky, abychom mohli vybrat nejvýhodnější kombinace pro rozmnožování, a ty pak opakovat a zlepšovat kvalitu stáda,“ vysvětluje.
Začala to Dolly Prvním klonovaným savcem vytvořeným z buňky dospělého jedince se stala ovečka Dolly. Narodila se v červenci 1996 v ústavu ve skotském Roslinu poblíž Edinburghu. Vědci však její existenci veřejnosti oznámili až v únoru následujícího roku. Mezitím růst mláděte pečlivě sledovali a také čekali, až skončí patentové řízení na techniku klonování. Dnešní klonovaná zvířata vycházejí z této licence.
Dolly vznikla ze zmrazené buňky odebrané dříve z vemene šestileté ovce, která byla v době klonování již mrtvá. Proto se několik let vedly spory o to, zda bude ovečka žít normální dobu, anebo dobu kratší o čas, který „odžila“ její „matka“.
Vědcům to nicméně nijak neusnadnila.
Nejdříve byla zdravá jako řípa a běžným způsobem postupně porodila šest jehňat. Avšak v lednu roku 2002 se ukázalo, že trpí artritidou – zánětem kolenního a kyčelního kloubu na levé zadní noze. Toto onemocnění se obvykle vyskytuje u starších zvířat. Později se u Dolly rozvinulo infekční poškození plic, takže v únoru roku 2003 její život předčasně ukončila smrtící injekce. Dožila se šesti a půl roku; obvyklý věk přirozeného dožití pro její živočišný druh bývá jedenáct až dvanáct let.
Jiná zvířata ovšem nepotvrdila hypotézu o kratším životě klonů. Naopak se prokázalo, že jádro buňky odebrané staršímu živočichovi prodělá po vložení do vajíčka neuvěřitelné „přeprogramování“ a vrátí se na začátek svého vývoje. Narozená zdravá mláďata pak obvykle žijí stejnou dobu jako běžná zvířata.
Proč tedy předčasně zemřela Dolly? Zdá se, že doplatila na svou slávu. Žila sice obklopena veškerou péčí, avšak z bezpečnostních důvodů pouze ve stáji a neběhala venku, což pro ni bylo nepřirozené. Právě zvířata žijící v uzavřeném prostoru častěji trpí artritidou i poruchami dýchání.
Místo buňky mládě Nyní už jsou souvislosti klonování podstatně jasnější. Výhodou je, že vzniklé zvíře má genetické vlastnosti původního jedince, z jehož buňky je klonováno. Chovatelé tedy vědí, „do čeho jdou“, jaké zvíře získají.
Nevýhodou je, že proces stojí spousty peněz a není stoprocentně úspěšný. Na jedno zdravě narozené klonované mládě je obvykle zapotřebí desítek až stovek neúspěšných pokusů, které se někdy nevydaří už v laboratoři, jindy vedou k narození poškozených a neživotaschopných Osm ohrožených druhů zvířat chce za pomoci klonování zachránit brazilská výzkumná zemědělská agentura Embrapa. Začala s klonováním psa hřivnatého, po němž bude následovat jaguár, drápkatá opička lvíček černý a další živočichové. Klonovaná zvířata by měla žít v zoologické zahradě a do přírody být vypuštěna pouze v případě, že by tam poslední jedinci vyhynuli.
Agentura Embrapa oznámila, že má k dispozici 420 vzorků tkání ohrožených divokých zvířat, takže disponuje dostatečným zdrojem buněk pro klonování. Při tomto postupu se v laboratoři přenese jádro buňky ohroženého nebo případně vyhynulého zvířete do neoplozeného samičího vajíčka stejného či alespoň velmi podobného mláďat. Proto také některé organizace na ochranu zvířat klonování kritizují. Copa-Cogeca, největší evropská asociace farmářů a družstev, naproti tomu zastává názor, že klonování by mohlo být cestou k získání kvalitních potravin s malým dopadem na životní prostředí.
Z pohledu chovatele není postup složitý.
Objedná si u firmy ViaGen odběrovou soupravu, která mu přijde poštou. Nástroji, jež jsou uvnitř, pak odebere zvířeti několik buněk z ucha a pošle je zpátky do austinských laboratoří firmy.
Tam z buňky odsají jádro a vloží je do vhodného samičího vajíčka, z něhož předtím odstraní jeho vlastní buněčné jádro. Takto vznikne embryo, které vědci implantují jiné samici, jež mládě donosí a porodí. Až pak si je majitel odveze.
To vše se dělá proto, že narozené mládě má stejné geny jako původní zvíře, z jehož buňky bylo klonováno. Vypadá stejně a má stejné vlastnosti. Tady je ovšem nutné dodat, živočišného druhu. Vznikne zárodek a narodí se z něj zvíře, které vypadá zcela stejně a má „okopírované“ dědičné vlastnosti, jako měl původní živočich.
Ochranářské organizace obvykle zdůrazňují, že důležitější je udržet ohrožené druhy v přírodě, než je až dodatečně obnovovat. Mezi pokusy využít techniku klonování k oživení vymřelých živočichů je asi nejspektakulárnější snaha o oživení mamuta. Již několik vědeckých pracovišť ve světě připustilo, že uvažuje o tom, jak DNA z dochovaných zmrzlých zbytků mamutů dostat do vajíčka sloní samice a přivést tak tyto chlupaté chobotnatce zpět k životu. l
že některé vlohy se rozvíjejí v závislosti na okolním prostředí. Takže třeba špatně trénovaný klonovaný závodní kůň může mít horší výsledky než jeho předobraz. Naopak cíleně trénovaný může být ještě lepší a výkonnější. Kolik klonovaných hospodářských zvířat už na světě existuje, není zcela jasné.
Ve Spojených státech a v Japonsku je jejich maso a mléko schváleno k běžnému používání, ale v praxi se to příliš neděje, protože klonovaná zvířata slouží především k chovným účelům.
Evropské zákony jsou sice restriktivnější, ale i do Česka se může zcela běžně dostat maso, případně mléčné výrobky, pocházející z potomků klonovaných zvířat. Vědecké studie neprokázaly, že by ze zdravotního hlediska byly problematické. Však se ani nedají rozeznat od masa či mléka úplně běžných zvířat.
Vědci slibují, že nebudou vytvářet příliš mnoho klonů z jednoho závodního zvířete, aby utkání v pólu nevypadalo jednotvárně.
Nedávno se při dražbě v argentinském Buenos Aires prodal klonovaný kůň za rekordní cenu 800 tisíc dolarů, v přepočtu 16 milionů korun.
Výhodou klonovaných zvířat je to, že mají stejné genetické vlastnosti jako původní jedinec, z jehož buňky vznikla.
Jak probíhá klonování Rozmnožování savců v laboratoři není složité, úspěšně se však embryo uchytí málokdy
Buňka z těla dospělého zvířete s požadovanými vlastnostmi
Vynětí jádra buňky a jeho vložení do vajíčka, z něhož bylo odstraněno vlastní jádro
Vzniká klonované embryo
Embryo se vloží do dělohy jiné samice (náhradní matky), která pak porodí mládě s požadovanými vlastnostmi
O autorovi| Josef Tuček, spolupracovník redakce
