Kuponovka, srážka s Tykačem, po boku Kellnera při výstupu na vrchol a privatizace Komerční banky. Co víc se dá za život stihnout?
Profesní životopis Michala Větrovského (30. června 1962 – 11. července 2015), který minulý týden podlehl dlouhé a těžké nemoci, je malým dějepisem českého porevolučního finančnictví. Když v devadesátém roce začalo v tehdejším Československu vznikat komerční bankovnictví, věděl po čtyřech desetiletích plánované ekonomiky jen málokdo, co jsou to vlastně peníze a jak fungují. Výjimkou bylo pár lidí ve Státní bance československé (SBČS) se zkušenostmi v pobočce Živnobanky v Londýně a sem tam někdo v ČSOB, která financovala prakticky výhradně podniky zahraničního obchodu.
Na neorané pole se vrhli pochopitelně fi nanční dobrodruzi, ale i mladí, vzdělaní ekonomové, kteří viděli v transformaci ekonomiky obrovskou příležitost. Větrovský byl mezi nimi bezpochyby jedním z nejtalentovanějších a díky svému otci, který pracoval dlouhá léta v SBČS, měl i zázemí a dobré kontakty. Seděl v té době na pěkném místě v ČSOB, ale vzdal se ho a spolu s Romanem Babkou, Nigelem Williamsem a Ivanem Vohlmuthem založili pro rakouskou banku Creditanstalt investiční dceru v Praze a pustili se do kuponové privatizace. Creditanstalt investiční fond získal dvě stě tisíc klientů a byl jedním z těch úspěšnějších. V roce 1994 spravoval aktiva v hodnotě čtyř miliard korun.
Úspěšný a dobře spravovaný kuponový fond byl však celkem logicky jedním z prvních cílů nájezdu skupiny Motoinvest Pavla Tykače a jeho přátel, kteří prostřednictvím čerstvě ovládnuté Agrobanky nakoupili velký balík akcií fondu. Creditanstalt nakonec jeho správu Agrobance prodal a za pár měsíců bylo ze čtyř miliard aktiv jen pár set milionů.
Nakonec i mateřskou Creditanstalt ve Vídni spolkla Bank Austria. U toho ale už Michal Větrovský nebyl, protože po událostech s fondem přeskočil do České pojišťovny v době, kdy v ní dobývala majoritu PPF Petra Kellnera. Dobrodružství na akciových trzích však v té době vystřídal za derivátové obchody, což na konci devadesátých let v Česku vypadalo jako celkem poklidné a sofistikované živobytí.
Ani na tomto dobrém místě Větrovský dlouho nevydržel a v roce 2000 se potkal s bývalým kolegou z Creditanstaltu Radovanem Vávrou. Ten to z pozice tehdejšího hlavního analytika dotáhl až na post generálního ředitele Komerční banky připravované k privatizaci. Michal Větrovský se stal členem představenstva KB, kde s ním seděli kromě Vávry třeba Radovan Lašák, Tomáš Spurný nebo Peter Palečka. Poté, co banku získala Société Générale, se představenstvo poroučelo, protože Francouzi měli své představy o managementu a parta finančníků kolem čtyřicítky se rozeběhla po světě. Jen Palečka zůstal ve francouzském dresu.
Spurný nyní vede Banca Comerciala Romana v Bukurešti a je nesporně nejúspěšnějším z privatizační sestavy. Vávra po projevech poněkud přemrštěného sebevědomí funguje jako poradce, kariéra Lašáka skončila na příliš rozmáchnutých křídlech ČSA a Michal Větrovský se přesunul do rakouské banky Gutmann, kde působil další roky v pozici ředitele pro Česko. A pak jeho kariéru ukončil onen pověstný rakouský doktor, co nám tak rád schovává věci, a odvedl si člověka, který toho měl za sebou jako málokdo, ale ještě toho mohl stihnout opravdu hodně.
Větrovský byl jedním z nejtalentovanějších a díky svému otci měl i zázemí a dobré kontakty.
O autorovi| PAVEL PÁRAL, paralp@mf.cz
