Jindřichem Voborou
Nejmodernější knihovnou v Česku je Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové. Uchovává 1,12 milionu svazků, z nichž se 120 tisíc půjčuje prostřednictvím automatu bez knihovníka. Knihy jsou přichystány do půl hodiny, zatímco dříve se na ně čekalo do druhého dne. „Očipovat takové množství exemplářů trvá několik měsíců i let,“ poznamenává jednatel firmy LSE Integration Jindřich Vobora. Jeho firma je jedničkou českého trhu v oboru systémových řešení pro moderní knihovny. Z dosavadních asi 20 uskutečněných modernizací jich má na kontě 18.
EURO: Která z knihoven v Česku je technologicky nejvyspělejší? VOBORA: V současné době nejspíš Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové. Tam jsme uplatnili to nejlepší, co lze v oboru nabídnout. Tedy systém radiofrekvenční identifikace knihovních položek (RFID) spolu s elektromagnetickým zabezpečením knih. Byla otevřena loni v září, ale my jsme tam začali pracovat už během výstavby knihovny v roce 2006.
EURO: Jak funguje systém bez knihovníků? VOBORA: Čtenář se u počítače přihlásí členskou kartou, položí knihy na speciální desku, která jednotlivé tituly identifikuje a odepíše, což lze sledovat na monitoru. Podobný postup je s vypůjčenými knihami. V Hradci také mají „bankomat“, jenž umí přijmout a roztřídit vrácené knihy i mimo otevírací hodiny. EURO: Není snadnější knihy bez dohledu knihovníka odcizit? VOBORA: Kromě čipů RFID používáme i elektromagnetické zabezpečení. Čtenáři procházejí bezpečnostním rámem, který by krádež zjistil. Počet odcizených titulů se v námi zabezpečených knihovnách snížil o 93 procent, což je při dnešní ceně knih významné číslo. Pro rentabilitu investice, jež není malá, se ale spíše počítá s úsporou mzdových nákladů. S rostoucím počtem knih obvykle stoupají požadavky na zvýšení počtu zaměstnanců, což při automatizaci procesů není řadu let potřeba. Počítače si také neříkají o zvýšení platů.
EURO: Jaké pracovní výhody přináší automatizace zaměstnancům? VOBORA: Od denní rutiny, kdy nemusejí otevřít každý svazek a čtečkou přejet čárový kód, až po inventury. Ty se dělají tak, že pracovník knihovny jen přechází podél regálů s digitálním asistentem (čtečka rádiových kódů – pozn. red.), který všechny informace vysílá do počítače. Inventura knihovního fondu o velikosti 50 tisíc knih zabere třem knihovníkům přibližně dva týdny. S technologií RFID je to pro jednoho knihovníka jeden den. Systém zároveň kontroluje, zda jsou všechny knihy zařazeny abecedně správně. Pracovní stanice pro personál například umí najít tituly, o něž třeba nebyl půl roku zájem, nebo zabránit tomu, aby si knihu pro dospělé půjčilo dítě. Nepůjčí také knihu dlužníkům. Díky technologii RFID se mohou informace na štítcích centrálně aktualizovat nebo měnit, přičemž knihovníci nepotřebují svazek ani vidět, natož jej brát do ruky.
EURO: Národní knihovna od Jana Kaplického také počítala s automatizací. Nepřišli jste náhodou jejím odmítnutím o velkou zakázku? VOBORA: Národní knihovna pracuje v řádech s jinými počty knih než krajské nebo univerzitní knihovny. Její systém měl fungovat tak, že by automat jen vyhledal a přesunul ke knihovníkovi příslušný kontejner s knihou, dále už mělo vše probíhat manuálně. Software americké firmy 3M, který implementujeme my, je značně odlišný. To, s čím počítal Kaplického projekt, funguje na světě asi v deseti knihovnách. Umím však pochopit, že vložit čipy do milionů výtisků je nadlidský úkol.
EURO: Kdo je v Česku vaším nejčastějším zákazníkem? VOBORA: Většinou jsou to univerzity. Umějí si spočítat náklady a výnosy, uvažují s velkým předstihem a celkem přirozeně se snaží být na špici světového vývoje v oboru. Zřejmě si umějí i lépe poradit s operačními programy EU. Například Karlova univerzita má již čtyři automatizované knihovny. Tou nejnovější je Knihovna společenských věd T. G. Masaryka v Jinonicích.