J i ř í P e h e
Po dvou letech opustí letos v květnu Pražský hrad jeden z nejdůležitějších poradců Václava Havla. Dosavadní šéf politického odboru prezidentské kanceláře Jiří Pehe (43) zatím neplánuje, že by o svém působení na Hradě sepsal vzpomínkovou knihu. Zároveň se těší na práci univerzitního učitele.
Očem psát by bylo. „Kdybych chtěl, tak bych mohl napsat nejen o vzpomínkách na Hrad, ale i o politických jednáních, protože jsem zde pracoval v době, kdy se dvakrát sestavovala vláda, konaly se troje volby a prezident byl dvakrát na prahu smrti. Nemyslím si však, že by to bylo slušné, řekl Pehe minulý týden pro týdeník EURO. Zároveň ovšem nevyloučil, že by své hradní memoáry mohl vydat později. „Pokud dojdu za dvacet let k názoru, že by to bylo dobré pro historii, tak možná něco sepíšu.
Jsou to mimo jiné právě knihy, které prezidentovi v poslední době ztěžovaly život. Na prvním místě je to bulvární spisek Přemysla Svory Sedm týdnů, které otřásly Hradem. Autor v něm popisuje soukromí Havlovy rodiny se zvláštním ohledem na prezidentovu druhou ženu Dagmar. Manželé Havlovi se cítí knihou dotčeni natolik, že se loni rozhodli autora zažalovat. Pehe si ovšem není jistý, zda udělali dobře. „Řekl jsem (Havlovi), že by asi nebylo dobré tyto věci dále rozmazávat. Ale je pouze na prezidentovi a jeho ženě, jakým způsobem se k tomu postaví, řekl šéf prezidentových poradců a vystudovaný právník Pehe v rozhovoru pro týdeník EURO a dodal, „pokud se mě ptáte na můj osobní názor, tak já bych takovou žalobu nepodával. Možná i proto nejsem Václav Havel.
Za nejtěžší okamžik svého působení na Pražském hradě považuje Jiří Pehe aféru okolo Helmuta Zilka. Havel loni odmítl udělit bývalému vídeňskému starostovi vysoké státní vyznamenání, protože získal neoficiální cestou informace o tom, že Zilk údajně pracoval pro tajnou službu komunistického Československa. Nakonec se ukázalo, že jde o nepodložené obvinění a Zilk byl očištěn. Skandál ovšem velmi poškodil pověst prezidenta. „Tyto aféry mají svůj vlastní život a mají tendenci chovat se jako sněhová koule, která se nabaluje, uvedl Pehe pro týdeník EURO. Hlavní problém aféry je podle něj systémový a dosud není v prezidentské kanceláři vyřešeno, jak mají být kandidáti na vyznamenání prověřováni. „Je tady nebezpečí, že se aféra bude opakovat, domnívá se prezidentův poradce.
Jako ostrý spor o kompetence se navenek jevilo vystoupení prezidentova mluvčího Ladislava Špačka, který loni v červenci oznámil, že Jiří Pehe už nebude tak často prezentovat prezidentovy názory. Pehe ovšem tvrdí, že mezi ním a Špačkem k žádnému sporu nedošlo. „Ta věc je typickým mediálním nedorozuměním, které se občas stane téměř proti vůli samotných aktérů. Pan Špaček měl po volbách zdravotní dovolenou a část jeho role jsem převzal já. Po jeho návratu do úřadu jsem zašel za panem Špačkem a řekl mu, že bychom se měli vrátit k nějakému normálu. Média to samozřejmě uchopila tak, že mezi námi došlo k nějakému nedorozumění. Není to pravda. Jsme přátelé, vysvětluje Pehe.
Jako jeden z důvodů svého odchodu z prezidentových služeb Pehe uvedl, že mu je těsná kazajka státního úředníka. „Začal jsem to pociťovat postupem doby. Těžko bych si vzpomínal, kdy to bylo poprvé, říká Pehe. Podle jeho slov je velmi těžké skloubit dvě polohy, ve kterých vystupuje. „Když jsem se opravdu hluboce zamyslel, čím chci v budoucnosti být, tak jsem dospěl k názoru, že chci být nezávislým analytikem, komentátorem a vysokoškolským učitelem, vysvětluje své pohnutky. Pehe zároveň odmítá, že důvodem jeho odchodu byla relativně častá mediální kritika jeho působení na Hradě. Na nástěnce u svého pracovního stolu má Pehe vystaveny všechny vtipy, které na jeho adresu nakresil Vladimír Jiránek. Na jednom z nich si prezident zoufá: Jak mám dělat moudrá rozhodnutí, když mi radí lidé jako on - přičemž vedle Havla stojí právě Pehe.
„Že jsem občas v médiích otloukán za věci, které jsem sám nezpůsobil, je součást této práce a člověk to tak musí přijmout. Proto ovšem neodcházím, říká.
Důležitou roli v životě Jiřího Peheho hrají Spojené státy. V roce 1981 do USA emigroval a nyní mu Američané dali novou práci. Pehe bude šéfovat pražské koleji New York University.
Sám Pehe popisuje okolnosti svého útěku tak, jako by v 80. letech nebyl útěk z komunistického Československa žádný problém. „Napsal jsem samizdatovou studii, která se jmenovala Totalitární původ komunismu. Najednou to kolovalo po Praze, a když jsem o tom diskutoval se ženou, usoudili jsme, že bezpečnější bude využít naší dovolené k útěku, vysvětluje Pehe.
Když přijeli na dovolenou do dnešního Chorvatska, oznámili vedoucí zájezdu, že se jedou podívat za přáteli do Rijeky. „Namísto toho jsme jeli k hranicím. Moc se nám však nedařilo, protože jsme měli v pase razítko, že náš pas platí jen pro Jugoslávii. Celníci nás tedy důsledně vraceli, ale nikam nás nehlásili. Nakonec se nám podařilo přemluvit dva mladé rakouské turisty, aby nás schovali do kufru svého malého Citroenu. V něm nás převezli do Itálie, říká Pehe. Celníci podle něj otevírali kufry jen asi u deseti procent automobilů, takže údajně nebylo veliké nebezpečí, že by byli manželé Peheovi odhaleni.
Jiří Pehe bude i nadále působit jako prezidentův externí poradce. „Myslím, že se mu (Havlovi) věci snažím pojmenovávat tak, jak jsou, a myslím, že si toho váží. Má člověka, který je ochoten říci věci otevřeně.
