Dlouhá léta stál v čele Národní galerie. Ještě předtím vedl Akademii výtvarných umění v Praze. Jako umělec je Milan Knížák aktivní už od 60. let. Funkce umění i jeho hodnota jsou podle něj nezastupitelné.
Foto: ROBERT RAMBOUSEK/MF DNES/Profimedia.cz
Jaká je role státní galerie v podpoře současného umění a podpoře trhu s ním?
Nemyslím si, že státní galerie mají povinnost podporovat trh s uměním, dokonce si ani nemyslím, že mají být nějak zvlášť aktivní při sledování současného umění. Národní galerie v Praze to pod mým vedením sice dělala – založila tzv. sbírku nejmladšího umění a podařilo se jí shromáždit různorodou kolekci děl mladých českých, a dokonce i některých zahraničních autorů –, ale to je jakýsi bonus k běžné muzejní činnosti. Hlavním úkolem galerie je ověřovat tradiční hodnoty. Řada světových galerií proto současné umění nesbírá. To má být prezentováno v alternativních galeriích, kunsthalách a na nejrůznějších přehlídkách, například při příležitosti rockových festivalů a podobně.
Takže galerie se při podpoře trhu s uměním nemají vůbec angažovat?
Nepřímá podpora trhu s uměním je obecný vliv na populaci. Galerie prezentují silná umělecká díla, a měly by tak vytvářet obecně propagovaný pocit, že umění je hodnota, kterou nic jiného nemůže nahradit. Muzeum umění slouží jako měřítko vkusu, jako historická učebnice, jako naznačení stupnice hodnot.
Lze srovnat kvalitu našich mladých umělců a těch, kteří se pohybují v současných centrech umění, třeba v New Yorku nebo Londýně?
Samozřejmě. V žádném případě si nemyslím, že mladí umělci v New Yorku či Londýně jsou lepší než ti u nás. Spíše naopak. Je mi líto těch českých umělců, kteří si myslí, že pokukování po zahraničních trendech je přivede na výsluní. To určitě ne. Budou vždycky v závěsu.
Je však jasné, že v New Yorku či Londýně žije daleko větší množství umělců než v Praze či Budějovicích, a proto se zdá, že tamější scéna je silnější. Jinou věcí je, že v zahraničí jsou movitější a odvážnější sběratelé. Ti opravdu lepší jsou.
Jaký je postoj české veřejnosti k současnému umění?
Česká široká veřejnost se o umění téměř nezajímá. Hlavní vinu na tom mají média – v nich téměř nenajdete kvalitní recenzi. Struktura textů o umění je navíc velmi nerovnoměrná. Kvalitní věci unikají, a o hloupostech se píše. Stačí, když jde o přátele či oblíbence redaktorů. Za uměleckou nevzdělanost české společnosti mohou opravdu především média. Asi je to tím, že v nich pracují nevzdělaní lidé.
