Hra na četníky a zloděje se sociálním demokratům líbí hodně dlouho. Už jsme zažili veselou podívanou pod titulem Čisté ruce v režii Miloše Zemana a jeho nástupce Vladimír Špidla nechce patrně při obveselování publika zaostat. Jeho bojová hra „Válka se šedou ekonomikou“ bude patrně nemenší trhák. Již teď je jisté, že si v tomto spektáklu zahrají desetitisíce lidí. Ne že by je to zrovna těšilo, ale nic jiného jim asi nezbude.
Vládní koalice udělala pro masové zapojení obyvatelstva opravdu, co mohla. V minulosti se postarala četnými novelami zákoníku práce o vznik situace, kdy zaměstnavatel přijímá zaměstnance do pracovního poměru až v krajní nouzi. Sociální systém, v němž se výše výdajů řídí tím, kolik lidí si přijde říci na úřad o peníze, pak zajistil, že vznikla početná skupina obyvatelstva státem dotovaných za provozování nelegální výdělečné činnosti. Příkladem jsou pendleři v pohraničí pobírající doma podpory v nezaměstnanosti a vesele zedničící na bavorských nemovitostech. Podobně jsou na tom mladí absolventi škol, kteří nejprve poberou podporu, na jakou dosáhnou, a následně se nechají v České republice zaměstnat jen tak, aby jim vznikl nárok na další dávky. Ve skutečnosti často dlouhodobě pracují v zahraničí, aniž by našli berňák, a to ať už v místě svého pobytu, nebo doma. O existenci úřadů práce však vědí velmi dobře, stejně jako o svých právech sahat do cizí kapsy.
Úspěšným hitem je rovněž zvyšování minimální mzdy, vzhledem k němuž četná nekvalifikovaná místa přenechali kontrolovatelní čeští občané načerno pracujícím Ukrajincům. Také oni vystačí se sociálními dávkami a nějakým melouchem, aby bylo na pivo.
Protože však intelektuálnímu výkvětu ČSSD bylo jasné, že s těmito lidmi se pořádná hra na válku nedá hrát, vznikla takzvaná reforma veřejných financí. V jejím rámci bylo dramaticky zvýšeno zdanění živnostníků. Vláda zavedla minimální daň a podstatně zvedá sociální pojištění. Výnosnost podstoupení rizika nelegálního podnikání tak celkem podstatně narostla, což umožnilo zapojit do hry další desetitisíce hráčů, kteří se dosud říše stínů stranili a představovali si, že jsou řádní občané.
Dál už řady hráčů příliš rozšířit nepůjde. O tom, že by se hry účastnili pánové v oblecích od Hugo Bosse a drahých vozech pana Daimlera, kteří také dosud neviděli finanční úřad zevnitř, však lze docela úspěšně pochybovat. Tito lidé nemají na hraní čas a jejich právníci to Špidlovým agitátorům jistě vysvětlí.
Proto nastal čas nechat zatroubit trouby sociální spravedlnosti a rozehrát první partii. Zkusíme registrační poklady, které sice nikde, kde byly zavedeny, nic zvláštního nepřinesly, ale fakticky se proti nim nedá protestovat. Vybraní hráči vyhnaní z legální ekonomiky budou nyní moci falšovat účetní doklady a korumpovat kontrolory pokladen. A aby hra měla spád, zavedeme prokazování původu majetku. To by bylo, aby pražští radní nepřestali nakupovat rekreační byty v Peci pod Sněžkou. Vždyť třeba na španělském pobřeží je taky krásně. Lze se poptat třeba u známé slovenské rodiny Rezešových.
A když už se budou dít takové lumpárny, tak se nám hezky zdůvodní potřeba finanční policie. Od července příštího roku v ní najdou uplatnění třeba celníci, které k 1. květnu vyžene z jejich dosavadních úřadoven bezcelní zóna Evropské unie. Po dvouměsíčním odstupném nebudou muset ani žádat o podporu. To jsou jiní kádři než dnešní vyšetřovatelé finanční podvodů. Budoucí financové přece dobře vědí, kdo je to ten pan Debet, tak často figurující v účetnictví mnoha firem. S finančními transakcemi mají totiž významné zkušenosti. Vždyť mnoha z nich se již podařilo proclít dva náklady cigaret či kořalky naložené na třech plně vytížených kamionech.
Ale dost už ironie. Stínová ekonomika byla, je a bude stejně jako neustávající boje státní správy s tímto nezničitelným fenoménem. Bude tím větší, čím rigidnější a strnulejší bude legislativa, čím vyšší budou daně a čím složitější daňová přiznání. Vládní koalice zatím udělala řadu kroků, které bujení stínové ekonomiky mimořádně svědčí.
Chystaná kampaň je k ničemu, protože jedinou cestou k účinnému omezování nelegálních ekonomických aktivit je deregulace pracovního trhu a snižování daní a pojistného. Žádná administrativní represe nemůže dosáhnout ani dílčího úspěchu. Chystaná opatření jsou jen matoucím bílím psíkem předhozeným odborářům a jiným sociálním snílkům, aby lépe strávili to, co patrně zanedlouho vypadne z našeho zatím historicky nejdražšího premiéra. Kvůli stavu veřejných financí totiž nezbývá než citelně zvednout výnosy z DPH, tedy mírně zdražit potraviny a bydlení, a snížit odvodové zatížení práce pro podnikatele. Po těchto krocích musí následovat ještě množství dalších, stejně ideologicky nestravitelných pro naše autentické sociální demokraty a další četné bojovníky za takzvanou sociální spravedlnost. Při rozhodnosti a kompetentnosti tohoto kabinetu však - bohužel - reálně hrozí, že ministři budou sami pobíhat za zmíněným bílým psíkem a potřebných změn v hospodaření státu se nedočkáme. Zato růstu byrokracie, zbytňování represivního aparátu a sekýrování občanů se už nejspíše nevyhneme.
