Václav Klaus, ODS a KSČM triumfují, vládci zmateně bloudí
Dělostřelecké salvy na počest nového prezidenta na straně jedné a rozprchlé, intrikující hloučky sociálních demokratů ve sněmovně na straně druhé. Dva obrázky, dvě tváře proměn české politické scény v minulém týdnu. A na pozadí spokojení komunisté. Vládní krize, která vypukla hned v pondělí oznámením premiéra Vladimíra Špidly, že kabinet požádá Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry, jen tak neskončí. I kdyby vláda nekrásně důvěru získala, za tři týdny se koná sjezd ČSSD. Teprve tam se při volbě nového předsedy rozhodne, jestli dál potrvá koaliční spolupráce s lidovci a unionisty, nebo jestli zvítězí koncepce menšinové vlády s podporou ad hoc od komunistů nebo od občanských demokratů. Rekonstrukce by zřejmě nastala tak jako tak – buď jako nástroj Špidlovy odplaty a prevence před krizovou reprízou, nebo kvůli novému vedení.
Rychlý řez.
Rozčarování z průběhu prezidentských voleb prohloubilo minulý týden v ČSSD stav bezvládí a opatrného seskupování šiků. Pod pláštíkem oficiální rezignace vedení poslaneckého klubu a žádosti o důvěru kabinetu proběhl boj o rychlou rekonstrukci vlády. Ještě v době, kdy část prezidentských pravomocí včetně jmenování ministrů vykonával šéf sněmovny Lubomír Zaorálek, měl ministra průmyslu a obchodu Jiřího Rusnoka podle několika dobře informovaných zdrojů nahradit šéf hospodářského výboru sněmovny Josef Hojdar a vicepremiéra a ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha dosavadní předseda poslaneckého klubu Milan Urban. Rusnok i Škromach se zároveň objevili v kuloárních úvahách o tom, kdo by mohl vystřídat Vladimíra Špidlu ve funkci premiéra, pokud by vláda 11. března nezískala důvěru. Rusnok to nechtěl komentovat, ale na otázku, zda by mu jmenování vadilo, odpověděl „ani moc ne“. O Škromachovi se pak mluví i v souvislosti s předsednickým bojem na sjezdu 28. března..
Lze však spíše očekávat, že v případě pádu kabinetu by prezident Václav Klaus využil měsíční lhůty a nového předsedu by jmenoval až po skončení sjezdu.
Nikdo nevěří nikomu.
Kdyby se dalo věřit sociálnědemokratickým poslancům, tak by úterní veřejné hlasování o vládě neměl být problém. „My chceme situaci uklidnit, tyto změny by vyvolaly další otázky a nedůvěra by se ještě prohloubila,“ řekl týdeníku EURO poslanec Karel Šplíchal (ČSSD), jeden ze Zemanových přívrženců. Tvrdí, že když bude vyslovena důvěra Špidlově kabinetu, zvítězí Špidla i na sjezdu. „Já určitě budu hlasovat pro,“ zdůraznil. Také Zdeněk Škromach si myslí, že vláda podporu získá. Rozdmýchat plamínek vzpoury sázkou na Škromacha se pomocí výzev v médiích pokoušel expředseda Miloš Zeman a - oficiálně – neuspěl. I tak oddaný Zemanův stoupenec jako podsedický starosta, poslanec Robert Kopecký vzkazy odmítl jako nevhodné a nešťastné zasahování. Po zkušenostech s „podporou“ koaličního prezidentského kandidáta Jana Sokola je ovšem otázkou, kolik lidí teď účelově lže a jak hlasování proběhne ve skutečnosti. Poslanci ČSSD si navzájem nedůvěřují a situaci nemá nikdo pod kontrolou. Šplíchal dokonce minulé úterý vyzval Vladimíra Špidlu, aby se chopil iniciativy a sešel se s Milošem Zemanem mezi čtyřma očima. „Nic podobného nechystám,“ reagoval na výzvu předseda ČSSD. Zemana prý jen jako zasloužilou osobnost pozval na sjezd.
Že by v Kongresovém paláci nastal comeback Miloše Zemana nikdo neočekává. Zato Stanislav Gross prý může překvapit. Pokud Špidla bude jediným kandidátem na šéfa strany, a přesto dostane výprask, může to být pro Grosse záminka, jak v pravou chvíli shodit otěže hlásaného tandemu Špidla-Gross a vystoupit samostatně. V takovém případě prý zemanovci obsadí posty místopředsedů a nastane nová rovnováha sil.
Oposmlouva blahé paměti.
Nostalgii části sociální demokracie po tvrdé ruce Miloše Zemana doprovázejí ruku v ruce vzpomínky na časy opoziční smlouvy. Tehdy ČSSD disponovala za cenu rozpočtových a mocenských kompromisů s ODS řadou postů, o něž se dnes musí dělit s lidovci a unionisty. Současná koaliční konstelace, jejímž autorem je Špidla, se nutně jeví jako složitější než někdejší menšinová vláda. „Tehdy byla stabilita,“ vzpomíná Karel Šplíchal. „Za jakou cenu to bylo, neumím spočítat, ale šlo o jisté řešení. A teď v této křehké koalici dochází k otřesům a na to, aby Milan Urban uřídil poslanecký klub, by musel být kouzelník,“ líčí své pocity. Nervozitu klubu ČSSD datuje od září, kdy zkrachoval koaliční povodňový balíček, protože scházely hlasy Jana Kavana a unionistky Hany Marvanové.
Unie nad propastí.
Každá rekonstrukce koalice či vlády se v první řadě dotkne US-DEU. Menšinový kabinet by byl tvořen kvůli snazšímu dohadování jen ČSSD nebo dvojicí ČSSD-lidovci. Unionisté se proto předhánějí v podpoře současné vlády. Ministr pro místní rozvoj Pavel Němec (US-DEU) říká, že boj o důvěru je hlasováním o tom, jestli má vláda důvěru ČSSD. „My jsme tento problém vyřešili na prosincovém sjezdu a čekáme, že stejně se k tomu postaví i sociální demokraté,“ řekl týdeníku EURO.
Vládní krize bude mít zřejmě důsledky i na letošním sjezdu lidovců. Předseda Cyril Svoboda tam bude nejen skládat účty za volební debakl v loňských volbách, ale už i důsledky svého nadšení pro spolupráci s ČSSD. Zpět k moci by se mohl dostat buď pravicověji laděný Jan Kasal, nebo Miloslav Výborný a zejména mocný Miroslav Kalousek. Svobodovi namydlili schody i komunisté, když jej spolu s Pavlem Němcem (US-DEU) a Milanem Šimonovským (KDU-ČSL) minulý týden napsali na seznam ministrů, jež doporučili k výměně.
Formování třetí síly.
Tak by se po eventuálním vyšachování Vladimíra Špidly a debaklu jeho pokusu vystavět alternativu někdejší opoziční smlouvě a současně eliminovat KSČM začal vytvářet nový blok. Vypadli by unionisté, pragmatické křídlo ČSSD by se domluvilo s pragmatiky v KDU-ČSL a vytvořili by menšinovou vládu, lavírující mezi komunisty a občanskými demokraty. Byl by to další krůček na cestě k ideálu ODS vytvořit v Česku systém dvou stran. Pravici by ovládla ODS (do níž by po určitém čase mohli vstoupit jednotliví unionisté), na levici by spolu soupeřily ČSSD s KSČM a vzájemně si braly hlasy.
Komunistům je jasné, že tak, jako v ODS nikdo neuvažuje o opozičně smluvní nebo koaliční spolupráci s ČSSD, ani v ČSSD teď není v kursu vazba na komunisty. Jednak jsou nyní velkými konkurenty, jednak by nemohli ODS vyčítat okolnost volby Václava Klause.
Nadstranický prezident.
ODS se celý minulý týden opájela triumfem svého čestného předsedy. Nový prezident sestavoval tým spolupracovníků, mezi nimiž se neobjevil nikdo z bývalých stranických kolegů. Že by skutečně nadstranický prezident? Zatím dal Václav Klaus najevo jen vymezování se proti svému předchůdci v úřadu, když kritizoval poměry na Pražském hradě. Při slavnostní inauguraci minulý pátek ovšem došlo k drobnému, ale symbolickému incidentu, kdy muže nesoucího transparent s nápisem „Občane Václave Klausi, nejste mým prezidentem“, napadl dav Klausových příznivců a vzkaz nové hlavě státu jednoduše zničil. Občanské demokratické straně se nyní natolik zalíbilo v opozici, že do holportu s ČSSD by nešla ani v případě, že by Špidlu nahradil někdo ideologicky méně vyhraněný. „Teď si svůj problém musí vyřešit sama sociální demokracie,“ odbyla možnost vzniku velké koalice místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová. ČSSD podle ní zbytečně vyvolávala hlasování o důvěře. „Přenáší tím na Parlament problémy, které se týkají jejího vnitřního fungování, a musíme počkat, jak je vyřeší,“ dodala. Také první místopředseda ODS Jan Zahradil již nevidí jako překážku znovunavázání vztahů s ČSSD osobu Vladimíra Špidly. „Nepůjdeme do toho s nikým z ČSSD,“ tvrdí. Pro občanské demokraty teď bude výhodné si jen počkat, jak řež uvnitř rozklížené sociální demokracie dopadne.
Oposmlouva s čertem.
Daleko zajímavější než vztah ČSSD-ODS je v tuto chvíli „prezidentská“ vazba ODS-KSČM. Je nepřiznaná, ale časem ji poznáme podle skutků, respektive podle personálního složení ústavního soudu nebo diplomatického sboru. Tak trochu opoziční smlouva mezi dvěma opozičními stranami. Hra s čertem má oslabit sociální demokraty a zdá se být neškodná, protože síly voličského potenciálu ODS dosáhnou komunisté jen stěží. A později lze proti komunistům bojovat zase se sociálními demokraty.