V polovině října konečně vyběhnou na jeviště pražského divadla Millenium Kočky. Cats, komerčně nejúspěšnější muzikál všech dob. Jeho producent tvrdí, že nepotřebuje hvězdy, protože si je sám vyrobí.
V druhém červencovém týdnu, kdy vznikal tento článek, nechtěl producent Stanislav Aubrecht prozradit o obsazení muzikálu vůbec nic. „Uzavíráme smlouvy, jednáme s vytipovanými interprety o podmínkách, snažíme se, aby ti, kteří se objeví na plakátech, skutečně hráli pravidelně, tak jak je to obvyklé v Londýně,“ říkal se zjevnou narážkou na zvyk některých českých produkcí - uvést na plakát hvězdy, které pak odehrají dvě tři představení v měsíci. „Tohle je pro náš byznys opravdu kontraproduktivní a hodláme se tomu vyhnout. Navíc jsem vždycky tvrdil, že velký muzikál lze dělat bez velkých hvězd. Domnívám se, že v současném obsazení Cats máme přinejmenším několik talentovaných mladých lidí, z nichž mohou hvězdy vyrůst.“
Proslechlo se, že jednu ze stěžejních rolí ztvární Václav Neckář, a jisté je, že režisérem pražského provedení Cats bude Ondřej Havelka. „Po opeře Nagano se rychle vpravuji do Cats, které pokládám po Ježíšovi za druhé nejlepší dílo Andrewa Lloyda Webbera, klasika linie populárnější hudby 20. století. Cats nemají téměř děj, ale jsou volnou fantaskní féerií, na což se velice těším,“ prohlásil Ondřej Havelka.
Stanislav Aubrecht, který produkoval českou verzi muzikálu Jesus Christ Superstar či Evitu, snil o uvedení Cats jedenáct let. „Je to nejnavštěvovanější muzikál v historii, podle proslulého režiséra muzikálů Trevora Nunna jediný skutečně rodinný muzikál, v němž si přijdou na své děti i dospělí. Příběh koček, které se jedné noci sejdou a vyberou jednu, která se druhý den znovu narodí, osloví každého.“
Michael Prostějovský, který českou verzi Cats otextoval, upozorňuje, že komerční potenciál muzikálu neznamená automaticky lacinou zábavu. „Je úspěšný zkrátka proto, že je vynikající. Skvělé libreto podle básnické sbírky, která provází od malička téměř všechny anglické děti, geniálně hudebně ztvárnil Andrew Lloyd Webber a zahrnuje několik jeho vůbec nejkrásnějších písní. Je to velkolepé divadlo.“
Kočky trůní na samé špičce světových muzikálů; staly se nejdéle hraným muzikálem v historii londýnského West Endu i amerických „putovních produkcí“. Na Broadwayi se zařadily mezi tři nejdéle hrané show v historii. Ve světě byly uvedeny více než čtyřicetkrát. Kombinace skvělé hudby, náročné choreografie a přinejmenším jednoho okouzlujícího megahitu doslova přibíjí diváky do sedadel. Není to samo sebou. Odzpívat party v Kočkách a být zároveň tanečníkem, rovnocenným skvělé hudbě, činí z muzikálu jednu z nejnáročnějších met pro muzikálového herce. Nedostatek kvalitních interpretů bývá příčinou, proč tuto produkci často prakticky nelze dát dohromady a v minulých letech nebylo výjimkou ani Česko. „S tím souvisí i moje skepse k obsazování popových hvězd. U některých by opravdu mohl být problém s náročnými tanečními party. Proto se snažíme hledat spíše mladé neznámé talenty, kteří zvládnou obojí,“ říká Stanislav Aubrecht.
Příběh kočičí tlupy
Historie Cats se datuje od počátku sedmdesátých let. Skladatel Andrew Lloyd Webber (Jesus Christ Superstar, Evita, Starlight Express, Fantom Opery), považovaný za krále mezi muzikálovými tvůrci, tehdy sáhl v knihkupectví po svazku s názvem Old Possum´s Book of Practical Cats (Praktická kniha o šikovných kočkách) od básníka Thomase Stearnse Eliota. Když si ji přečetl, napadlo ho, že zhudebnit tyhle básně, bylo by na světě skvělé album pro dětské posluchače. V roce 1977 začal na projektu pracovat a jeho ranou verzi uvedl v roce 1980 na festivalu v Sydmontonu. Shodou okolností byla přítomna i Valerie Eliotová, vdova po T. S. Eliotovi, která poté Webberovi přinesla různé nepublikované verše a útržky básní. Jeden z těchto útržků, jenž nesl název Grizabella the Glamour Cat, Webbera přivedl ke zjištění, že tyto básně mohou skrývat hlubší a dramatičtější myšlenku, než původně předpokládal. Ještě téhož roku oslovil režiséra Trevora Nunna a požádal jej o spolupráci na úpravě a dokončení celého projektu.
Libreto, založené na osobitém Eliotově básnickém jazyku, klade při přebásnění z angličtiny mimořádné nároky na textaře. Michael Prostějovský to potvrzuje: „Ježíše jsem psal dva měsíce, Cats už dělám půl roku. V libretu jsou tři roviny. Jednak konkrétní sdělení, která tvoří a posouvají děj. Pak ale také strašně moc nonsensů, například něco, jako kdyby člověk překládal do angličtiny enyky benyky kliky bé. A nakonec je do textů zakódována spousta reálií, které sice znají Angličané, ale nelze je přenést. Jde o různé výrazy a slovní spojení, která je třeba nahradit českým ekvivalentem. Abych to vysvětlil na příkladu: zkuste Angličanovi srozumitelně přeložit větu: Sejdeme se v šest pod ocasem a pojedeme krtkem na slintáč… (v pražském slangu Sejdeme se na Václavském náměstí u sochy svatého Václava a metrem pojedeme na náměstí I. P. Pavlova…). Dalším úskalím byla česká jména koček. S anglickou produkcí jsme se shodli v tom, že kočky by měly mít česká jména, například jako postavy v Harrym Potterovi či Frodo Pytlík v Pánovi prstenů,“ říká Prostějovský.
Memory, Memory
Teprve pár dní před prvním uvedením muzikálu Webber napsal píseň, která se zásadně lišila od ostatních: nebyla napsána podle některého z Eliotových textů. Trevor Nunn, který ji otextoval, vytušil, že má obrovský potenciál oslovit diváka, dodat celému představení správný emocionální náboj. Webber ji údajně napsal prakticky přes noc a píseň sama potřebovala vlastně jen o trochu více času na to, aby se stala jednou z nejznámějších a nejúspěšnějších melodií, jaké kdy zazněly na jevišti. Samozřejmě šlo o megahit Memory, proslavený v podání Barbry Streisandové, Barryho Manilowa a koneckonců i Heleny Vondráčkové či Petry Janů.
Muzikál Cats měl premiéru v květnu 1981 v londýnském New London Theatre. Navzdory tehdy velmi neortodoxní kombinaci hudby a scénického tance byl přijat velmi pozitivně kritikou i publikem. Těsně po premiérovém představení, ještě během nadšených ovací, dokonce kdosi zavolal, že je v divadle bomba. Nic se nenašlo, až na to, že bombou byl samotný muzikál. Na Broadwayi se Kočky představily v říjnu následujícího roku a v tamním divadle Winter Garden Theatre se udržely po dobu osmnácti let. V roce 1983 obdržely sedm cen Tony a cenu Grammy v kategorii Best cast album.
„Původně jsme žádali o licenci na originální verzi. Pokud bychom ji získali, vznikla by v Milleniu kopie londýnské inscenace,“ říká Stanislav Aubrecht. „Když se ale jednání dostalo do rozhodovací úrovně, které se účastní i Webber, řekli nám, že s Čechy už mají jisté zkušenosti a díky tomu jsou zvědaví, co s muzikálem provedeme. Ať si ho tedy uděláme po svém. Takže jsme vázáni textem a hudbou, ale světla, scénu, kostýmy, režii a choreografii vytváříme vlastní. Existuje ovšem téměř dvoustránkový seznam všeho, co majitelé licence schvalují. Chovají se ke Kočkám oprávněně jako k rodinnému stříbru a já se jim nedivím.“
