Kocovina

Mluvčí ministryně Emmerové je spjata s firmou, po níž zbyly milionové dluhy

Ministryně zdravotnictví Milada Emmerová je jistě spokojena: její tisková mluvčí Jana Kocová si ve statistice internetového serveru Mediainfo, zaznamenávající výskyt osobností v hlavních zpravodajských pořadech českých televizí, drží šestou příčku. Z téhož důvodu ovšem stoupla hladina adrenalinu v krvi několika českým podnikatelům. Při pohledu na obrazovky si totiž vzpomněli, že právě Jana Kocová jim před dvěma a půl lety coby tehdejší jednatelka a minoritní spolumajitelka společnosti Mayer Advertising, s. r. o., slibovala uhradit jejich mnohamilionové pohledávky za touto firmou, peníze však nikdy neviděli. A zřejmě už ani neuvidí. Bývalí majitelé krachujícího Mayera včetně Kocové se včas postupně vytratili. Zůstaly jen holé zdi kanceláří v pražské Michli, neoficiálně odhadovaný třiadvacetimilionový nedoplatek a bílý kůň v podobě nezaměstnaného mladíka z Prostějova, se kterým je nucen složitě komunikovat správce konkurzní podstaty. Přitom byla společnost Mayer Advertising léta prosperujícím dodavatelem propagace a akcí na klíč třeba pro Microsoft. Dokonce organizovala návštěvu nejbohatšího muže planety Billa Gatese v Praze. Stačil jí však jen půlrok, aby se za podivných okolností složila jako domeček z karet. Proč a kdo za to může? „Já vás mohu odkázat maximálně na Slovensko,“ odmítá jakoukoli odpovědnost Jana Kocová a naznačuje, že za pád Mayeru mohou výhradně jeho slovenští zakladatelé. Poškození to vidí jinak. „Znám ty původní slovenské majitele, ti se chovali celkem poctivě,“ řekl týdeníku EURO bývalý zaměstnanec Petr Dolejš Koch. „Říkal jsem si, snad si ji (Kocovou - pozn. red.) hoši ohlídají. A neohlídali. Oni v tom ale měli také podíl,“ připisuje Koch hlavní vinu dnešní mluvčí Emmerové. Zdrženlivější v úsudku je předseda Asociace českých reklamních agentur Pavel Brabec, jehož zástupkyní Kocová dříve byla. „Já jsem měl s Janou velké problémy, ale ty jsou finančně vyřešené. Mám osobní pocit, že je nějak nemocná, jestli mi rozumíte, třeba duševně. Dostala se do složité situace, využili ji určití lidé ve firmě. Já bych se k tomu nerad vyjadřoval,“ řekl Brabec týdeníku EURO.

Životní šance.

I když Kocová, která do dubna 2002 používala dívčí jméno Mrákotová, nikdy nebyla většinovým majitelem Mayeru, rozhodně patřila od začátku do samého konce k jeho klíčovým postavám. Firma Mayer Advertising, s. r. o., vznikla 17. dubna 1998 de facto jako česká odnož slovenské společnosti Mayer/McCann-Erickson. U jejího zrodu stáli tři společníci: Aleš Kohút, Radovan Grohoĺ a Zuzana Kušová, každý s vkladem 50 tisíc korun. Grohoĺ je dodnes generálním ředitelem slovenského Mayeru, Aleš Kohút finančním ředitelem. Prvními jednateli byli otec Aleše Kohúta, Julius Kohút a Kušová. Jméno Jana Mrákotová se rovněž objevilo už na počátku. „Já byla najatá jako pracovní síla, která tu firmu začínala budovat. Strašně mě to bavilo,“ popisuje Jana Kocová svůj nástup do pozice ředitelky. I když zpočátku šéfovala pouhým dvěma zaměstnancům, byl to pro tehdy čtyřiadvacetiletou absolventku holešovické oděvní průmyslovky (až později začala studovat soukromou Školu mezinárodních a veřejných vztahů) a dosavadní řadovou pracovnici velké mediální agentury start slibné kariéry. Zatímco Kocová říká, že ji post u Mayeru zprostředkovala „kamarádka kamarádky,“ jiné zdroje shodně uvádějí těžko ověřitelnou spekulaci, že v pozadí jejího přijetí stál zájem české pobočky Microsoftu. Tak či tak, podobně jako na Slovensku začala i v Česku úzká spolupráce Mayeru a Microsoftu.

Patnáctiprocentní podílnice.

Prvním milníkem v historii nové firmy byl 13. říjen 1998. Tým Jany Kocové se přestěhoval ze Smíchova do Michle, jednateli se na čtyři roky stalo trio Aleš Kohút, Grohoľ a Kušová. Čtvrtým podílníkem se v té době stal slovenský publicista Štefan Vadocz a Kocová získala funkci prokuristky. Společnost organizovala akce nejen pro Microsoft (semináře, školení, reklamy), ale například i pro firmy Léčiva nebo Ferrero či BSA. Zároveň spolupracovala se sítí dodavatelů, zpočátku podle četných svědectví dobře. „Pět let byl Mayer náš zákazník a považovali jsme za běžné, že tu a tam naskočil dlužný milion po lhůtě splatnosti,“ uvedl pro týdeník EURO Petr Pešava, jednatel sdružení Coral Tisk, který Mayeru dodával tištěnou propagaci. „Mayer zase čekal, až jim zaplatí Microsoft a další velcí klienti, teprve potom peníze posílali nám a ostatním dodavatelům,“ popsal systém plateb. Jan Šlaif, správní ředitel společnosti Národní dům – Kulturní dům železničářů, která od Mayera dodnes požaduje 194 tisíc korun za pronájem prostor v pražském Národním domě na Vinohradech, ovšem tvrdí, že agentura byla podfinancovaná dlouhodobě. „Platili pozdě od začátku, vždycky,“ tvrdí Šlaif. „Čekali prý, až jim zaplatí Microsoft. Ten se ale hájil, že Mayeru zaplatil a že peníze se nějak nedostaly dál,“ krčí rameny. V zásadě ovšem byznys dlouho šlapal ke spokojenosti všech zúčastněných.
V březnu 2001, kdy kulminovala prosperita firmy (roční obrat údajně kolem 90 až sto milionů korun, asi patnáct zaměstnanců) se Jana Mrákotová s vkladem 22 tisíc korun stala pátým, a to 14,6procentním podílníkem. Brzy to ovšem s Mayerem začalo jít z kopce.

Černá díra.

Čím dál víc začaly drhnout platby dodavatelům, v roce 2002 se z toho stala lavina. „Ze začátku jsme jim vycházeli vstříc, poté jsme pro ně dělali jen výměnou za úhradu poslední faktury,“ vzpomíná Luboš Baumruk z agentury Allice, která Mayeru zajišťovala hostesky pro akce Microsoftu. „Bohužel jsme se toho nedrželi až do konce, kdy proběhlo souběžně víc seminářů, a peníze už jsme nikdy neviděli,“ dodává. Mayer přestal platit, kvalita jeho služeb šla prudce dolů. Byl zakopaný pes v tom, že Microsoft jako dominantní zákazník už ztrácel zájem o spolupráci, nebo v děravém hospodaření Mayeru s financemi? A táhlo všech jeho pět majitelů za stejný provaz, nebo hrál někdo malou domů? Výtvarník Jan Krása ze Studia KF, který Mayeru dodával filmové spoty pro Microsoft, je přesvědčen, že firma chystala po pěti letech, jak je u velkých subjektů běžné, výměnu dodavatele. „Jak se ten bod blížil, asi se paní Kocová, která v té době žila dost na vysoké noze, rozhodla, že to položí. A to tím způsobem, že z Microsoftu odčerpá všechny možné peníze. Což se jí podařilo,“ nastiňuje svou hypotézu. Microsoft vinu odmítá. Jeho marketingová ředitelka Veronika Přikrylová týdeníku EURO řekla, že potíže s Mayerem zaregistrovala hned v době svého nástupu do funkce, v srpnu 2002. „Došlo tehdy z jejich strany k posunutí termínu, k opožděné dodávce. Na základě toho jsme zjišťovali, co se tam děje. A protože kvalita spolupráce šla rapidně dolů, začala jsem chystat její ukončení,“ líčí Přikrylová. Koncem roku dal Microsoft starému dodavateli sbohem a vypsal tendr na nového. „V té době jsme se také stoprocentně vyrovnali a pohledávky jsme si započetli,“ vysvětluje Přikrylová. Od září 2002 prý Microsoft zastavil veškerý tok peněz směrem k Mayeru a platil přímo jednotlivým dodavatelům. „Pro nás je to uzavřeno,“ konstatuje šéfka marketingu.

Komtur Šimovič.

Kde se cestou ztratila suma, kterou sami bývalí zaměstnanci Mayeru odhadují na zhruba 23 milionů korun, ačkoli účetnictví Mayeru bylo později prohlášeno za ztracené a jedinou dostupně doloženou dlužnou částkou je „pouhých“ 8,6 milionu přihlášených v konkurzu? Jana Kocová se cítí nevinná a argumentuje: „Původ problémů hledejte na Slovensku. Ti lidé se mezi sebou znají. Vím, že posléze začaly být mezi nimi nějaké spory. To byl jeden z důvodů, proč docházelo k určitým nedorozuměním, a to se přenášelo do Čech. Já s nimi dnes žádný kontakt nemám. A popravdě řečeno ani mít nechci. Obávám se, že já k tomu asi víc nepovím.“ Jako se symbolem Mozartova umírání stal záhadný komtur, u předsmrtných křečí Mayeru asistovala neméně podivná postava Slavo Šimoviče. Tohoto Slovákoameričana s figurou Ramba, působícího na mnohé spíše dojmem bodyguarda, dosadila do firmy jako finančního ředitele skupina slovenských majitelů počátkem léta 2002, údajně proto, aby je informoval o pravém stavu věcí. Kocové je vzpomínka na tohoto muže nepříjemná ještě teď: „Já o tom pánovi nechci už ani slyšet. Důvody jeho příchodu ze Slovenska neznám. Je to podle mě lhář a podvodník, za záhadných okolností se vypařil. Ze začátku si počínal docela dobře, vypadal, že v hlavě nemá úplně seno, ale pak začalo otazníků kolem jeho osoby přibývat. Je to ranař, raději ho opravdu nepotkat. Kdyby ho někdo dnes chytil za flígr a přivedl mi ho, budu skutečně vděčná.“ Jenže po Šimovičovi jako by se na Slovensku slehla zem.

Veď sa ony stratia.

Jeho skutečná úloha v Mayeru zůstává nejasná. Šimovič měl podle některých svědectví shánět nové investory, zároveň však jednal s dodavateli a občasnými stotisícovými splátkami konejšil jejich trpělivost. Za stav účetnictví Mayera byl však podle některých svědků odpovědný i Marek Ružič, který s Kocovou do 20. března 2003 spoluvlastnil firmu Bruno Consulting, s. r. o. I ta loni zkrachovala.
Blesk udeřil už 3. ledna 2003: Slovenská čtveřice majitelů prodala své podíly a vlastníky firmy se stali Jana Kocová (40 procent, jediný jednatel) a právník Jan Rudolf (60 procent) z advokátní kanceláře Rudolf, Mravčák, Hatvany, úzce spolupracující s konsorciem právních a daňových poradců Avocat Group. „V té době to byl ještě pokus o záchranu firmy,“ vysvětluje Kocová, proč šla do tak neperspektivní transakce. Chtěla údajně postavit firmu na nohy, protože v té době prý ještě měla pár zakázek. Renáta Drahorádová z agentury Creo, která zajišťovala pro Microsoft PR služby a jíž zůstala na Mayer „vzpomínka“ v podobě půlmilionového dluhu, to ale vidí trochu jinak. „Pokud je člověk férový, měl by dluhy řešit na začátku, a ne když se rozrostou do milionových rozměrů,“ myslí si. Nastal řízený ústup a zametání stop. Kocová podle Drahorádové i lidí z jiných firem, kterým Mayer dlužil, opakovaně slibovala zaplatit, domlouvala a na poslední chvíli rušila schůzky, mlžila, lhala, vypínala mobil. Mayer byl rovněž pro neplacení členského příspěvku vyloučen z Asociace českých reklamních agentur. Nebýt postranního aviza, autoprodejce Toyota Tsusho málem přišel o pět objednaných vozů, které se Mayer ještě chystal převzít.V Microsoftu dokonce koluje historka, že prokazatelně nevyrobenou dodávku tiskovin ze Slovenska omlouvala Kocová přepadením Avie během jízdy do Prahy. Když 2. dubna 2003 Rudolf s Kocovou firmu prodali slovenské společnosti Ereco Slovakia, s. r. o. (dnes SlovRec, s. r. o.), zabývající se kromě reklamy i podnikáním v oblasti nakládání s odpady, řada zaměstnanců marně požadujících poslední platy už byla pryč. Kocová však zůstala dál jednatelkou. „Utíkat z firmy, kterou znáte od začátku a stála vás kus života, to by bylo zbabělé,“ vysvětluje a dodává,. „pan inženýr Robert Király (jednatel Ereka – pozn. red.) se mi jevil jako člověk analytický, který mohl zvládnout situaci.“

Pásla koně na betoně.

Už v květnu 2003, kdy firmu opouštěli poslední zaměstnanci, ale složila funkci jednatelky i Kocová. „Királymu jsem řekla, ať se nezlobí, ale že na to nemám nervy.“ Nervy však neměl ani analytik Király: 23. června 2003 se majitelem zadlužené, nefungující společnosti stal Ladislav Zmeškal z Prostějova. Podle obchodního rejstříku se zdá, že je to zkušený byznysmen, který je i členem dozorčí rady akciové společnosti B. C. E. – Business Center for Europe. Jenže jde jen o bílého koně. „Že by ten koupil nějakou firmu, to bych se teda fakt divil. A že dal za firmu vklad 150 tisíc korun? Ježišmarjá, vždyť nedělá, ten kluk nemá floka, “ řekl týdeníku EURO Zmeškalův soused z prostějovského paneláku. Exjednatelka Kocová tvrdí, že se Zmeškalem nikdy nejednala.
Někdejší šéfkreativec Mayeru Petr Dolejš Koch prý už při svém příchodu v roce 2002 tušil, že firma dopadne špatně. „Byla tam taková partička mladých, vozili si zadečky těma toyotama vesměs na leasing, a i když věděli, že se znám se slovenskými majiteli, nebránilo jim to spřádat plány, jak si založí něco svého. Amatéři. Děti, které si hrály, že mají reklamní agenturu. A Jana Kocová je tam podle mě natáhla,“ tvrdí.
Krach Mayeru měl i soudní dohry. Coral Tisk podal v létě 2003 žalobu proti fyzické osobě Janě Kocové a požadoval rovněž prohlásit převod zadlužené firmy na Ereco Slovakia a na Ladislava Zmeškala za neúčinný, policie však vyšetřování odložila. Nepodařilo se totiž dohledat účetnictví Mayeru ani prokázat, že dlužnou částku Kocová použila k osobní spotřebě. Soudit se začali i Jan Krása a Petr Dolejš Koch, dodnes běží spor Lumíra Jakubíčka, manažera herce Martina Dejdara o nazaplacený honorář. Naopak většina bývalých zaměstnanců na své platové pohledávky rezignovala. Loni 27. července byl na Mayer Advertising na návrh mediálních agentur Mediaedge: cia Czech Republic (dříve CIA CR) a AV Media prohlášen konkurz, přihlásilo se ovšem jen pět věřitelů. Konkurz dosud probíhá, správce podstaty Oskar Matoušek pouze potvrdil, že jednání s Ladislavem Zmeškalem je komplikované.

Dva roky prázdnin.

„V květnu 2003 jsem si dala prázdniny a v září 2003 jsem nastoupila na plný úvazek do Citibank,“ líčí svůj další osud Kocová. Zatímco její cesta ke zdravotnictví vedla oklikou přes finanční sektor, její nejvěrnější podřízení šli přímo. Někteří z nich už na jaře 2003 přestoupili do nově založené reklamní agentury MIB, s. r. o., jejíž jedinou majitelkou je Markéta Soukupová, bývalá mluvčí ministerstva zdravotnictví z dob ministra Jana Stráského, která pořádá mimo jiné semináře pro lékaře. „To je úplná shoda náhod,“ dušuje se současná mluvčí Kocová, „v té firmě jsem nikdy nepůsobila,“ říká, a obchodní rejstřík ji dává za pravdu. Zároveň zdůrazňuje, že ačkoli Mayer kdysi spolupracoval s firmou Léčiva (dnes Zentiva), tamtéž pracujícího syna ministryně Emmerové Jiřího Emmera nezná a že na ministerstvo nastoupila 18. března 2005 pouze díky úspěchu ve výběrovém řízení. Přesto Kocovou provází pověst držitelky kvalitních kontaktů včetně těch z farmaceutického prostředí.
I když Kocová musela mít chod Mayeru v malíčku, někteří lidé z reklamní branže jsou přesvědčeni, že byla v Mayeru Advertising jen nastrčeným pěšákem. Peníze prý hlavně putovaly na Slovensko. Štefan Vadocz tvrdí, že jeho účast v Mayeru byla od roku 2000 jen formální, jednatele Grohoĺa a Kohúta se týdeníku EURO nepodařilo kontaktovat. „Mám vztek, protože já jediná tady zůstala a jsem nyní vidět, takže do jisté míry je to moje blbost a zkušenost do budoucna,“ myslí si o tom Jana Kocová. „To Slovensko – jsou snad věci, které je lepší nevědět. Mně to začalo docházet strašně pozdě. A člověk má být obezřetnější,“ kaje se mluvčí ministerstva zdravotnictví.

Některé pohledávky za firmou Mayer Advertising, s. r. o.

• Mediaedge: cia Czech Republic, s.r . o. 6 977 756,80

• AV Media, s. r. o. 489 305

• Genor Finance, s. r. o. (Creo, s. r. o.) 540 396

• Studio KF, s. r. o. 635 250

• Národní dům-Kulturní dům železničářů 490 000

Částky mimo konkurs

• Coral Tisk, sdružení fyzických osob 1 912 042

• Softmail, s. r. o. cca 40 000

• Agentura Allice 120 000

• MLJ Art Production (Lumír Jakubíček) cca 450.000

• Prohelp Services cca 450 000

• Petr Dolejš Koch 250 000

• Jednoměsíční platy některých zaměstnanců - řádově statisíce