Žijeme v prapodivném světě! Zatímco tempo technologického pokroku je obrovské, vývoj v oblasti dopravních prostředků probíhá nesmírně pomalu. Jezdíme ve vozidlech, která jsou dvacetkrát těžší než lidské tělo, a stavíme drahé silnice z těžkých materiálů. Čekáme, až dojdou světové zásoby ropy, abychom začali žít v čistším světě. To ale potrvá ještě dlouho. Co kdybychom nad ulice v městských centrech natáhli ocelová lana?
Létající pěší…
Předcházející věty nejsou proklamace tramvajové lobby, nýbrž úvodní slova bulharského architekta a designéra Martina Angelova k jeho konceptu alternativní dopravy Kolelinio, který oficiálně představil na letošní konferenci TEDx v Soluni. Co kdyby se naše dopravní prostředky vměstnaly do batohu? ptá se dále Angelov.
Koncept Kolelinio spočívá v zavedení nové úrovně individuální dopravy prostřednictvím ocelových lan, po nichž se lze „klouzat“ městem díky vodicí tyči a energeticky nenáročnému motorku napájenému z baterií v batohu na zádech „chodce“. V závislosti na podmínkách v ulici se mění výška zavěšení lana, aby bylo možné místa s hustou dopravou doslova přeletět. V místech křížení lanové dráhy by byly umístěny plošiny, kde by se lidé jednoduše přepojovali na lana vedoucí potřebným směrem. Ve městě budoucnosti Angelov předjímá centrum zcela bez aut, pouze protkané sítí lan vedoucích ze záchytných parkovišť.
… a létající cyklisté
Kolelinio určené pro „pěší“ je rozšířením prvotního konceptu Kolelinia, jímž dal Angelov křídla cyklistům. Systém, jenž by umožnil vyhnout se na kole běžnému provozu na silnicích, funguje na podobném principu. V maximální výšce 4,5 metru nad vozovkou a zhruba 3 metry nad chodníkem by byly ulice protkané systémem vodicích kanálků, které by určovaly směr jízdy podobně jako koleje u vlaků. Řídítka bicyklu by se připevňovala k vodicímu lanu, samotný cyklista by byl pro případ pádu jištěn pomocí klasického lezeckého sedáku s karabinou. Angelov nechce svým vynálezem nahradit běžnou jízdu na kole po ulici, ale „ulevit přetížené dopravě“.
„Prvním bláznivým nápadem bylo vytvořit něco na způsob lyžařských lanovek, ale na opačném principu, kdy lano je nehybné a nevyžaduje žádnou elektrickou energii,“ popsal Angelov zrod konceptu v Soluni. Nápad poté rozpracoval v souladu s tezí, že „doprava nesmí být jen dopravou, ale i zážitkem a zkušeností“.
„Je samozřejmě předčasné hovořit o masovém využití, zpočátku by se ale oba systémy daly využít jako adrenalinová atrakce nebo turistické trasy,“ domnívá se bulharský architekt. Zatímco cykloprojekt by vyžadoval vybudování zcela nové lanové infrastruktury, variantu pro pěší by teoreticky bylo možné zakomponovat například do elektrického vedení pro tramvaje. A co se týká nezbytné změti ocelových lan nad ulicemi, Angelov je považuje za estetické vylepšení současných měst: Věřím, že dvojice lan by byla lepší než hlučné ulice plné aut a chaosu, jaké je máme dnes.“
Science fiction?
Angelovovy vize můžeme pokládat za úžasné sci-fi, skvělý nápad i nejhloupější dopravní schéma, jaké kdo kdy vymyslel. Rozhodně jde ale o zajímavý dílek do skládačky vize „chytrých měst“, nad jejichž podobou se už konají i fóra lídrů světového byznysu i municipální politiky (viz EURO číslo 26/2009). Tím spíše, že se při pohledu na jeho projekty nabízí otázka, zda jsme schopni dosáhnout zcela nové úrovně dopravy s minimální energetickou náročností.
Veškeré dosavadní koncepce alternativní dopravy totiž vycházejí ze současného způsobu využívání existující infrastruktury (viz Udržitelná doprava). Přínos bulharského snílka tkví především v tom, že ve svých vizích nezůstává při zemi. Otázkou zůstává, co by na to řekl Jan Tleskač. Nebylo by jednodušší rozpracovat jeho model létajícího kola?
(box)
Udržitelná doprava
Příklady dosavadních řešení alternativního způsobu přemisťování lidí
● Automatická půjčovna jízdních kol – poskytování bicyklů zdarma nebo za mírný poplatek pro jízdu po centru měst
● Biopaliva – dopravní prostředky využívající paliva s určitým podílem biomasy
● Elektrický pohon
● Hybridní automobily – vozy využívající systém ukládání elektrické energie, kterou kombinují s běžným spalovacím motorem
● Vodíkový pohon
● Bezemisní dopravní prostředky
● Hyperautomobily – vozy s ultralehkou konstrukcí, aerodynamickým tvarem, hybridním nebo elektrickým pohonem a minimální výbavou
● Poplatek za dopravní zácpu – systém poplatků pro řidiče v době dopravní špičky
● Sdílení automobilů – systém flotily vozů provozovaný organizací nebo jednotlivcem, kdy jsou vozidla k dispozici členům sdílející skupiny
● Spolujízda – nabídka volného místa ve voze při meziměstských jízdách
● Dynamická spolujízda – kombinuje poptávkový systém spolujízdy s bonusy pro řidiče, kteří nabízejí místo v neobsazeném automobilu
● „Paradoprava“ – alternativní model flexibilní hromadné dopravy, která se neřídí striktním jízdním řádem nebo nejezdí po přesně stanovených trasách
Pramen: www.globalstewards.org
