Nedostatečná regulace výkupních cen narušuje rovnováhu a vyvolává závist
Klimaticky podmíněným energetickým cílem je, aby spotřeba klesala a vzrůstal přínos obnovitelných zdrojů. Obojí se v posledních měsících děje, ale místo radosti naskakují energetikům vrásky. Protože se Energetickému regulačnímu úřadu (ERÚ) z různých příčin nedaří promítnout momentální patnáctiprocentní pokles ceny silové elektřiny do cen pro konečné spotřebitele.
Echo v peněžence
Kampaň proti výnosným fotovoltaickým elektrárnám je tvrdá: „Miliardový tunel desetiletí.“ „Odběratelé doplácejí miliardy v podobě dražší elektřiny.“ „Solární elektrárny zdražují proud o stovky.“ V kontrastu s těmito citáty popsal energetický expert Dalibor Stráský skutečnou výši regulovaných poplatků, kterým se nevyhne nikdo, kdo má doma elektroměr. Uvedl, že poplatek za využití obnovitelných zdrojů, kogeneraci a decentrální zdroje je letos 5,2 haléře na kilowatthodinu. Podíl z této „částky“ připadající na obnovitelné zdroje je dle údajů ERÚ 81,5 procenta. Tedy 4,25 haléře na kilowatthodinu. Srovnáme-li objemy výroby z biomasy (52,7 procenta), vody (37,3 procenta) a větru (9,5 procenta), zbude na fotovoltaiku 0,5 procenta.
Tak se letos počítalo podle výsledků z roku 2008. Příští rok se bude při vyčíslení poplatků za podporu solárních technologií vycházet už z letošních odhadovaných čtyř procent. Přestože má fotovoltaika vůči ostatním obnovitelným zdrojům čtyřnásobnou cenu, připadne na ni zhruba pětina uvedené podpory. Příspěvek na solární energii tedy tvoří jen asi dva haléře z každé desetikoruny, kterou české domácnosti zaplatí za proud.
Hledá se zlatý řez
Tempu klesání investičních nákladů na výstavbu fotovoltaických zařízení zákon pro podporu obnovitelných zdrojů energie nestačí s dechem. Svazuje ruce regulačnímu úřadu, který nemůže snižovat výkupní cenu o více než pět procent ročně, přestože ceny solárních panelů rapidně klesly. Doba návratnosti se ze zamýšlených patnácti let ztenčila na polovinu. Ne náhodou se nyní hodí „zelený strašák“ (EURO 47/2009). Kritikům zelené energie nejvíc bije do očí raketový nástup fotovoltaických elektráren, podporovaných vysokou výkupní cenou, kterou se podle podmínek daných zákonem nedaří uregulovat. Podle údajů ERÚ stoupl nárůst výroby v solárních elektrárnách za půldruhého roku pětadvacetkrát. I tak se to ve výsledné spotřební ceně promítalo pouhými dvěma haléři v každé zaplacené desetikoruně. Jenže kritici fotovoltaiky jsou buď špatní počtáři, anebo se snaží nadsazovat, a tak byl v některých zprávách podíl fotovoltaiky na spotřební ceně desetkrát navýšen. Vynásobeno hromadnou spotřebou za dlouhý čas mohly se spotřebitelům věšet na nos bulíky v miliardách.
I podnikatelé v oboru jsou si vědomi, že to takhle dál nepůjde. Kdyby trend pokračoval a ceny technologií se stále snižovaly, mohla by se doba návratnosti ještě více zkrátit, upozorňuje obchodní ředitel společnosti HiTechSolar Max Wandler a situaci domýšlí: „Z fotovoltaiky by to udělalo neopodstatněně privilegovaný obor. Výše podpory by byla o mnoho větší, než je nutné pro dostatečný rozvoj oboru. Změny výše výkupních cen by proto měly jít ruku v ruce se změnami cen technologií. Smyslem zákona je, aby se s pomocí státem garantovaných výkupních cen investice do nové elektrárny podnikatelům vrátily do patnácti let,“ říká Wandler.
Nedávno ustavená Česká fotovoltaická průmyslová asociace ovšem navrhuje snížit podporu jen potud, aby průměrná návratnost byla deset až dvanáct let. Tak je to prý obvyklé v dalších evropských zemích, píše asociace ve svém stanovisku. Důvod je uveden: „Státem uvažovaná patnáctiletá návratnost by byla pro řadu investorů nezajímavá a rozvoj fotovoltaiky v Česku by se na několik let zastavil,“ tvrdí asociace.
Patnácti letům návratnosti by podle sdělení Romana Poláka z ERÚ odpovídal sešup garantované výkupní ceny z dnešních 12,85 na 8,50 koruny. K této částce by se úřad po pětiprocentních ročních sníženích, která jsou povolena zákonem, sotvakdy dobral. Podaří-li se změnit zákon tak, aby ERÚ mohl tuto svou navrhovanou výkupní cenu prosadit, teprve pak nastane opravdové lámání chleba: bude garantovaná cena ještě motivovat k dalšímu rozvoji solárních technologií? A mají vůbec tradiční energetici na tomto rozvoji zájem?
Mají svoje jisté
Nic z této diskuse se netýká už fungujících solárních elektráren a ani těch, které budou uvedeny do provozu do konce roku. Sjednané výkupní ceny budou podle rozhodnutí ERU platit po celých dalších dvacet let trvání smlouvy. Ani v příštím roce nenastane žádná výrazná změna. Odlišnost bude jen v tom, že ti, co zkolaudují zařízení do Silvestra, budou mít proti těm, co to nestačili, po celých dvacet let na každé vyrobené kilowatthodině pětiprocentní výhodu.
Výkupní cena u fotovoltaických gigantů a elektráren o výkonu nad 30 kilowattů je nyní 12,79 koruny za kilowatthodinu a menší elektrárny dostávají zaplaceno 12,85 koruny za kilowatthodinu. Od ledna se nůžky mezi malými a velkými ještě trochu rozevřou, protože cena pro velké se sníží o pět procent na 12,15 koruny za kilowatthodinu, zatímco pro malé klesne „jen“ o 4,67 procenta, takže budou proti velkým zvýhodněny desetihaléřem za každou kilowatthodinu.
Jak to bude v roce 2011 v této chvíli nikdo neví. Odborníci ze solárního workshopu, organizovaného na pražském veletrhu Aquatherm Ligou ekologických alternativ, se shodli, že rok 2011 by mohl být prvním vhodným pro realizaci změn. S návrhem ovšem nelze otálet, protože příprava a výstavba solární elektrárny trvá nejméně rok. Právní expertiza advokátní kanceláře Havel & Holásek přitom upozorňuje, že každá změna, která na další období ovlivní návratnost investic, musí být zainteresovaným subjektům známa v časovém předstihu, který by měl pokrýt dobu přípravy a realizace elektrárny.
Těžko předvídat, jak dlouho se novela zákona může potulovat Parlamentem ČR. A ještě předtím by kolem ní měla proběhnout diskuse. Solární asociace, kterou na workshopu zastupoval šéf firmy Energy 21 Daniel Kunz, vyjádřila znepokojení, že se o výrazné změně pravidel mluví jen v kabinetech, a ne s těmi, jichž se týká a kteří mohou sdělit praktické zkušenosti a zachránit určitou míru atraktivity pro další investice. Kvůli tomu se dotyčný zákon zrodil.
Změna zákona, ať nastane v roce 2011 nebo o rok později, se bude dotýkat jen investic, realizovaných po začátku jeho platnosti. Solární boom tedy může nerušeně pokračovat, i když s pětiprocentním oslabením, přinejmenším celý příští rok.
Dotujeme budoucnost Prozíravost, s jakou se politici po celém světě, včetně Česka, rozhodli přeplácet solární energii, se začíná vyplácet. Masový rozvoj už tlačí ceny solárních článků dolů. Odhadovaný rok, kdy se dotovaná solární energie sejde s tržní cenou, je poměrně blízko: 2025. Největší předností fotovoltaických elektráren je, že nevyžadují žádné palivo a neprodukují žádný odpad. Kdyby se podařilo objevit účinný způsob akumulace elektřiny, nebyl by zapotřebí žádný jiný zdroj. Slunečního svitu je mnohem více, a pokud by se pokryly solárními panely všechny střechy, pokryly by i 93 procent současné spotřeby. Zlomový moment je však za dveřmi. Podaří-li se kritikům nasadit české fotovoltaice psí hlavu a vyhrají-li solároskeptici, omezí se česká solární účast na instalovaných 250 megawattů a čeští podnikatelé se přesunou na Slovensko, kde na poli neoraném začíná podobný boom, jako je ten náš.
