Kapitola LXXXIII
Pravá, levá, přední, zadní, pozor, osle, neupadni! * V jednotném šiku * Sodoma, Gomora pod zákonem * Až se Visa zeptá…
Pravá, levá, přední, zadní, pozor, osle, neupadni!
Přesně to se stalo vedení města Havlíčkův Brod, které si říká pravicové a nyní chce redukovat počet základních škol direktivním způsobem. To aby dosáhlo „stability“ a „jistot“ ve vzdělávacím systému. Tomuto záměru oponuje místní levice návrhem nejprve vytvořit skutečně korektní soutěžní prostředí mezi školami a případnou redukci provést až podle zájmu rodičů (vulgo neviditelné ruky trhu).
Takto pitoreskně dopadá komunální politika, když se jedinci, kteří své smýšlení jen tak nemění, ocitnou shodou náhod v určitém politickém dresu. Aniž by cokoli věděli o příslušné politické tradici. S ohromující smělostí pak „naplňují nové měchy starým vínem“.
V jednotném šiku
Premiér Mirek Topolánek si zase pochválil, že „za posledních sedmnáct let nebyla Česká republika ještě v situaci, kdy by jak prezident, tak premiér, tak ministr zahraničí a ministr pro evropské záležitosti… mluvili tak stejnou řečí“. Ano, to je jistě dobré, když se republika projevuje zahraničněpoliticky kultivovaně (což jistě nevylučuje prezentaci variantních stanovisek). Ale chvála jednotných pozic? Pravda, již dlouho tomu tak nebylo. Jenže ještě delší „dlouho“ předtím tomu tak bylo měrou více než vrchovatou. To si premiér skutečně pochvaluje ony doby dávno minulé, na ně navazuje? Nebo jde jen o kouzlo nechtěného?
Sodoma, Gomora pod zákonem
Senát kdysi navrhl uzákonit hodnocení minulosti, což se ve slušné společnosti nedělá, a nyní se mu to vymstilo. Podle našich zákonodárců byl předchozí režim zločinný. Nejprve připomeňme, že jednou z významných opor bývalého režimu byla i dobrovolná mládežnická organizace SSM. A nyní - opět iniciativou Senátu - bylo uzákoněno, že se touto „zločinnou“ minulostí má zabývat Ústav pro studium totalitních režimů. V orgánech tohoto ústavu mají být dle zákonodárců lidé důvěryhodní. Podle stejných zákonodárců však kritériím důvěryhodnosti vyhovují i nejvyšší funkcionáři SSM (čti juniorského týmu komunistické strany), pakliže nevstoupili do KSČ a vyhovují dalším podmínkám. Tím tedy zákonodárci umožnili, aby vysocí funkcionáři bývalého „zločinného“ režimu dohlíželi na bádání o „zločinnosti“ tohoto režimu. Sodoma, Gomora! Doufejme, že tato svazácká intrika tvrdě narazí alespoň na Hradě.
Až se Visa zeptá...
Předminulý týden proběhl v Praze mezinárodní seminář o pořadatelství olympijských her. Nečekané bylo, když se někteří zahraniční účastníci, pozvaní, aby Prahu olympijskou podpořili, vyjadřovali v kuloárech o pražských šancích - řekněme to citlivě - o něco více než skepticky.
Laičtí entuziasté mají o procesu výběru olympijského města jasno: Uzávěrka přihlášek na pořádání her je 15. září. V lednu 2008 uchazeči odevzdají dotazníky a v květnu Mezinárodní olympijský výbor (MOV) zveřejní „short-list“, na němž bude pět kandidátských měst. Počátkem roku 2009 navštíví kandidátská města Hodnotící komise MOV a v říjnu 2009 při zasedání v Kodani MOV zvolí pořadatelské město pro rok 2016.
Zapomněli jsme na něco? Čtyřicet procent příjmů rozpočtu MOV tvoří příspěvky sponzorů a označení „sponzor olympijských her“ přijde firmu zhruba na 50 milionů dolarů. Například Coca-Cola, jeden z dvanácti takzvaných top partnerů, mezi které patří tradičně například i Kodak, McDonald’s či Visa, prodloužila svůj kontrakt s MOV do roku 2020. Jeho hodnota je 60 milionů dolarů za každý čtyřletý olympijský cyklus.
Zdroj dobře obeznámený s průběhem výběrového řízení a poměry v MOV připomíná ještě jeden podstatný eliminační, byť neoficiální krok. Jakési semifinále. MOV předloží seznam kandidátských zemí svým top partnerům. Ti se zeptají na počet obyvatel, jejich kupní potenciál, velikost relevantního trhu. A zvolí si dva favority. Konečnou volbu pak nechají na MOV. Míru závislosti na sponzorech potvrdil sám šéf marketingu MOV Gerhard Haiberg v roce 2004 během olympiády v Aténách, když prozradil své pravidlo číslo jedna: „Spokojenost sponzorů.“ A dodal, že „míra závislosti se neustále zvyšuje“.
Zastánci pražské kandidatury namítají, že v roce 2016 nebo 2020 už Praha dávno nebude reprezentovat český trh, nýbrž přinejmenším středoevropský. Se stejnou logikou mohou realisté obdaření globálním rozhledem podotknout, že právě středoevropský trh už v roce 2016 nebo 2020 nebude nikoho vzrušovat.
