Třicet let jsme nebyli tak blízko jadernému konfliktu, jako jsme dnes.
To, co se odehrává v Severní Koreji, zde v Česku sledujeme jako nějaký napínavý televizní seriál. Ale ono se nás to týká více, než si dovedeme představit. Kim na nás sice zatím nedostřelí, ale konflikt na Korejském poloostrově může být oním pověstným cvrnknutím do dominové kostky, a jak popisujeme v článku Kam dopadne příští atomovka?, patří Praha k možným cílům jaderných hlavic.
Co se to stalo s tím naším starým dobrým světem, kde bylo vše vyřešeno a o němž napsal Francis Fukuyama své ikonické dílo Konec dějin? Nestalo se vůbec nic. Jen jsme se probudili ze sladkého spánku nepochopení. Svět je prostě nebezpečné místo k žití plné neustálých otevřených i latentních konfliktů, které je možné krotit jen silou, nebo alespoň její hrozbou. Po čtyřiceti letech bipolárního světa, kdy si dvě supervelmoci na svém dvorku udržovaly pořádek a lokální konflikty byly projevem jejich soupeření o každý milimetr vlivu, nastal čas unipolární.
Americký četník obcházel světem a celý Západ se kochal svou morální převahou a kdekdo předpokládal, že ostatní ho budou s obdivem následovat a zavádět parlamentní demokracii, svobodný trh a ochranu lidských práv.
Možná to bouchne. Historie Projektu Manhattan, největšího vědeckého podniku všech dob
Až příliš bez kontroly
Jenže poté, co do penze odešel George Bush mladší, ten četník začal nějaké obchůzky vynechávat a některým čtvrtím se vyhýbat. A svět nám drobet zvlčel. Objektivně vzato nešlo jen o to, že Amerika najednou dospěla k názoru, že „soft power“ zafunguje stejně jako mariňáci, a ono to neklaplo. I Číňané si svoje odpracovali, aby se dostali na ekonomickou úroveň, o níž se před třiceti lety nikomu ani nesnilo. A také Rus se ze svého výprasku ve studené válce zmátořil a vrátilo se mu sebevědomí až v nezdravém rozsahu.
Kimova raketová parta. Kdo jsou ti, jimž vůdce KLDR skáče do náruče?
Ale tak jako tak je svět toho času až příliš bez kontroly a multilateralismus prostě nefunguje. Tvrzení, že Rada bezpečnosti a celé OSN je jenom jakási PR agentura bez faktického vlivu na to, co se na planetě děje, jde jen těžko vyvrátit. A to, jak tyto orgány dlouhodobě selhávají při kontrole šíření jaderných zbraní, je fatální. Obzvláště když onen americký četník přestal fungovat. A že by si Kima vyřešili Číňané, protože jde jednoznačně o region jeho nejvyššího zájmu, se opravdu nezdá.
Bludy o něze a lásce
Ale nejde jen o Kima. Druhým gangsterským režimem, který bude záhy disponovat jadernou zbraní, je Írán. A zde je Obamův odkaz v podobě hanebné smlouvy přinejmenším stejně vážný a lidstvo bude mít místo jednoho problému ve východní Asii ještě druhý. A ten už bude dost blízko Evropy.
V Praze stále funguje systém protiatomových krytů. S jejich využitím však nikdo nepočítá
Oba zločinné režimy především ohrožují země naší civilizaci blízké a přinejmenším v případě Izraele i našeho jednoznačného spojence, k němuž se momentálně velká část Evropy chová mimořádně hanebně.
To, že k vyřešení takovýchto problémů, které mohou, a proto také budou vznikat i v jiných regionech, nestačí politické prostředky, je zřejmé. Takže když už jsme se konečně probudili a zjistili, že svět vypadá jinak než v našich snech, je načase konat. Svobodný svět může odvrátit jaderné konflikty na planetě jen tehdy, pokud bude disponovat dostatečně mocnou armádou, která bude vzbuzovat strach, bude ji reálně používat, kdekoli je na planetě třeba, a zapomene na bludy o záchraně světa něhou a láskou.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
