Vybrané body z reformního balíku řecké vlády, které včera zveřejnil německý tisk, budí úžas. Zdá se, že ani dlouhé měsíce vyjednávání s věřiteli nepřivedly vládu Syrizy k pochopení, o co tady vlastně jde a co se po ní vlastně chce. Tím bylo, je a bude uvedení řecké ekonomiky do stavu, v němž poroste její konkurenceschopnost, budou moci přicházet zahraniční investice z oborů s vysokou přidanou hodnotou a poroste aktivita domácího malého a středního podnikání.
Nápad ztrestat 500 nejbohatších řeckých rodin nějakou prohibitivní daní patří možná na nějakou odborářskou demonstraci. Ale pokud je součástí oficiálního reformního programu, vyvolává to nutně otázky týkající se mentální kapacity jeho autorů. Což o to, jestli těch pět stovek rodin skutečně má v Řecku pořád ještě nějaký majetek, na který by jim mohla vláda sáhnout, tak si snad takové zdanění i zaslouží.
Ale moc už takových nebude. Bohatí Řekové nepochybně chápou situaci a znají své pappenheimské, a proto mají svá eura dávno úplně jinde než v řeckých bankách a většinu aktiv budou vlastnit přes zahraniční subjekty. A místo aby je vláda lákala zpět do země, aby jejich investice začaly zase vytvářet pracovní místa a jejich kapitál posiloval likviditu řeckých bank, tak na ně bere bič.
Ještě „lepším“ nápadem je dodatečné zdanění luxusních dovolených na oblíbených řeckých ostrovech. V době, kdy devalvace rublu fakticky zlikvidovala nejmohutnější motor cestovního ruchu ve Středomoří a Němci mají momentálně Řeků fakt plné zuby, hledá se jen těžko hloupější nápad, než je právě tento. Zvláště když dovolené a olivový olej jsou asi jedinými dlouhodobě konkurenceschopnými řeckými exportními produkty. A ten olej zase tak moc lidí neuživí.
Hrazení nákupů nad sedmdesát eur výhradně platební kartou je zřejmě řeckou obdobou našeho biče na hospodské, tedy elektronické evidence tržeb. Přínos pro ekonomiku a zvýšení výběru daní je také zhruba stejný, tedy bezvýznamný. Hlavní na těchto ultralevicových nápadech je především fakt, že nevyhnutelně povedou k dalšímu zhoršení stavu řecké ekonomiky. Zvláště když jsou doplněny absurdním zvyšováním minimální mzdy a nabíráním dalších tisíců zcela zbytečných státních úředníků.
Zbytku Evropy by to mohlo být celkem jedno. Nakonec jak si kdo zvolí, tak si nakonec i lehne. To platí pro Řeky stejně jako pro nás. Jenže jde o to, že Řecko je součástí jedné měnové zóny, která vyžaduje nějaké koordinované a kompatibilní politiky. Což o řecké verzi venezuelského chávismu asi říci nepůjde. A také jde o další peníze, které Řecko od EU a Mezinárodního měnového fondu nutně potřebuje. A tak paní Lagardeová a pan Juncker musejí dál trpělivě nosit na hlavě Řeky nasazené rolničky a tvářit se, že je pořád o čem jednat.
Čtěte také:
Řecko má nový záchranný plán. Chystá zvláštní daň pro 500 nejbohatších
Řecko prý spěchá s privatizací: Letiště získají Němci, přístav asi Číňané
