William H. Donaldson je politicky schopný, ale nikdy neprováděl zásadnější reformu
Kdyby stačilo mít ten pravý životopis a dobré úmysly, byl by William H. Donaldson ideálním šéfem americké Komise pro cenné papíry (SEC). Jako spoluzakladatel makléřské firmy, generální ředitel Newyorské burzy cenných papírů (NYSE) a zakládající ředitel prestižní Yale School of Management má Donaldson dost zkušeností na to, aby věděl, jak se na Wall Street dají podvádět investoři a jak proti těmto podvodům bojovat. Donaldsonovi kolegové se navíc pochvalně vyjadřují o jeho politickém talentu a umění vést lidi, což jsou schopnosti, které tato ostře kritizovaná instituce nepochybně potřebuje. Tím, že 10. prosince dosadil do ředitelského křesla Komise pro cenné papíry právě jednasedmdesátiletého Donaldsona, sáhl George W. Bush opět do minulosti, aby tak posílil uklidňující image bezúhonnosti.
Jenže investoři by se neměli nechat ukonejšit bohatým výčtem zkušeností a sliby, že nový předseda půjde po krku finančním podvodníkům. Krizi ve světě velkých amerických společností lze řešit jen zásadní reformou - a o řadě klíčových oblastí Donaldsonův impozantní výčet zkušeností přinejlepším mlčí. Když vloni na jaře američtí zákonodárci vytvářeli nová pravidla pro řízení a správu společností, Donaldson jako člen představenstva společnosti Aetna hájil omezení práv akcionářů, která jeden profesor z Harvadovy univerzity označil jako „diktát” vedení podniku. Nell Minowová, redaktorka informačního serveru The Corporate Library, který se zaměřuje na podnikovou ekonomiku, k tomu dodává: „Donaldson není zrovna vyhlášeným zastáncem těch nejlepších pravidel pro řízení a správu společností”.
Obavy budí také Donaldsonova bilance na poli účetnictví a uplatňování pravidel. Na začátku devadesátých let bojoval za to, aby na newyorské burze mohly být kótovány i akcie zahraničních společností, které nesplňují přísnější americké účetní standardy. A v roce 1999 komise newyorskou burzu řízenou Donaldsonem ostře kritizovala za to, že nedokázala zabránit nelegálnímu obchodování na parketu.
Pokud však chce Donaldson překročit svůj stín, bude k tomu mít v komisi mnoho příležitostí. Jeho prvním velkým úkolem bude konečně rozhýbat Radu pro dohled nad účetnictvím veřejně obchodovaných společností (Public Company Accounting Oversight Board) tím, že do jejího čela vybere silného a nezávislého předsedu. K tomu bude asi třeba trochu handrkování s Bílým domem, jehož představitelé nevidí reformní snahy v této instituci zrovna rádi.
Nejednu horkou chvilku mu jistě připraví i finančníci a podnikatelé. Ti se snaží zajistit, aby prováděcí předpisy komise k novému reformnímu zákonu o řízení společností, známému jako Sarbanes-Oxley Act, nebyly příliš přísné. Až doposud se komise chovala nekompromisně a často byla tvrdší než zákon. „Nový předseda se však bude muset postavit záplavě lobbistů,” podotýká Patrick McGurn ze společnosti Institutional Shareholder Services, která poskytuje poradenské služby penzijním fondům.
Na Wall Street musí Donaldson zavést taková dlouhodobě platná pravidla, aby mohli analytici poskytovat investorům nezávislé poradenské služby. A také bude muset změnit zaběhnuté praktiky prodeje akcií při primárních emisích, kdy mnohdy hrají větší roli osobní než obchodní vztahy.
Nového předsedu však nečeká jen úklid ve světě velkých společností. S tím, jak se obchod s akciemi stěhuje do virtuálního prostoru, je třeba změnit i zastaralá pravidla na ochranu investorů. A právě Donaldson bude muset ze svého kapitánského můstku investory naučit, jak na příštím medvědím trhu uchránit fondy penzijního připojištění zaměstnanců.
Navíc bude muset bojovat za svůj úřad. Jeho předchůdce Harvey L. Pitt, který odstoupil 5. listopadu, nedokázal vyhádat 300 milionů dolarů navíc, které na své výdaje tato chronicky přetížená instituce potřebuje. Pokud si chce Donaldson vybudovat dobrý tým lidí, a nikoli pouze sledovat, jak všichni úprkem mizí ze dveří, musí přesvědčit prezidenta Bushe, aby přestal slibovat zlepšení finanční situace v roce 2004 a poskytl peníze okamžitě. Naštěstí má nový předseda vůdčí schopnosti a dostatečný rozhled na to, aby se vyhnul politickým přehmatům svého předchůdce.
Ani v prosazování změn není jeho skóre jednoznačné. Makléřská firma Donaldson, Lufkin & Jenrette, kterou spoluzaložil v roce 1959, sice porušila zvyklosti na newyorské burze a jako její první člen nabídla své akcie k veřejnému úpisu. Jako generální ředitel NYSE však Donaldson nedokázal přesvědčit vedení burzy, aby vyhovělo přáním zahraničních investorů a parket se otevíral o třicet minut dříve. Rovněž nepřistoupil na to, aby se NYSE napojila na nové elektronické kapitálové trhy, které umožňují investorům obchodovat rychleji a s nižšími transakčními náklady.
Která Donaldsonova podoba se nakonec objeví v čele Komise pro cenné papíry? Nepochybně má pro práci předsedy prvotřídní předpoklady, jenže konec reforem na kapitálovém trhu je v nedohlednu. Proto bude třeba mnohem víc než jen předpoklady, aby investoři uvěřili, že se na trzích hraje podle pravidel.
William H. Donaldson
- SILNÉ STRÁNKY Politicky schopný finančník, který pomůže obnovit důvěru v kapitálové trhy a posílit pošramocenou pověst americké Komise pro cenné papíry.
- MOŽNÉ PROBLÉMY Nemá zkušenosti s účetní problematikou, která nyní hýbe světem velkých podniků ve Spojených státech, ani nikdy neprováděl žádnou zásadní reformu.
- NEJVĚTŠÍ ÚKOL Provést reformu i přes odpor Republikánů, podnikatelů a finančníků.
- PŘITĚŽUJÍCÍ OKOLNOSTI Jako ředitel newyorské burzy prosazoval mírnější měřítka pro posuzování účetních postupů zahraničních společností a jako dočasný ředitel společnosti Aetna, která není zrovna příkladem dobře řízeného podniku, dostával královské odměny.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Vladimír Bílek