Složení Senátu by mělo rozhodnout o dalším politickém vývoji
Další týden uplynul a kde nic, tu nic. Lidovci nadále preferují vládu demokratických stran nebo ústavně čistou cestu k předčasným volbám, aniž by to dokázali zařídit. ODS si dál nepřeje velkou koalici s ČSSD, poněvadž by to byla zrada na voličích, a usiluje o překlenovací vládu a předčasné volby nejlépe příští rok na jaře. S třinácti lidovci a šesti zelenými nic z toho ve sněmovně neprosadí, takže by se musela dohodnout buď s ČSSD, anebo s KSČM. Protože „přijít teď, v době, kdy může dojít k oslabení levice, k předčasným volbám“, by podle Jiřího Paroubka byla hrubá strategická chyba, předčasné volby na něm ODS ne a ne vymámit. Ty ostatně Lidový dům připouští jako krajní řešení po pádu tří vlád, anebo až po dvouleté vládě velké koalice.
Jiří Paroubek tak trochu jako kůl v plotě spoléhá na levicovou loajalitu komunistů, jejichž podpory pro „jedině racionální a korektní řešení této situace“ čili pro předčasné volby se Nečasovými ústy nezříká ani ODS. Velká koalice je však pro komunisty nepřijatelná a přechodná vláda odborníků by podle nich musela být buďto jednoznačně levicová, anebo „vláda národní shody“ s jejich přímou účastí, což jsou zatím varianty snové. V úterý ale možná prezident uslyší od Vojtěcha Filipa nějaký další podnětný návrh, neboť tvořivosti se teď obecně meze nekladou. Platí to i o Straně zelených, jež navštívila hlavu státu minulý čtvrtek. Bursíkovci chtějí jen a jen předčasné volby buď urychleným jmenováním premiéra, jenž sestaví vládu sice z osobností, avšak bez stranického krytí, takže ji sněmovna obratem smete, anebo vytvořením vlády s podporou parlamentních stran, která ale po třech měsících padne poté, co sněmovna neprojedná návrh zákona, s nímž vláda spojí žádost o důvěru.
Na rozdíl od kmánů v podhradí na Hradě s nějakým pokrokem nepočítali. „…téměř všechny výroky, které za poslední dva týdny slyším, jsou adresovány voličům, a ne politickým partnerům,“ vyjádřil se prezidentův tajemník Ladislav Jakl. A do 28. října, kdy se druhým kolem uzavřou senátní volby, tomu asi jinak nebude! I Jiří Paroubek po středečním přijetí u prezidenta předpověděl, že až po volbách ČSSD přijde s konkrétními nabídkami jak za ODS, tak za Stranou zelených a za KDU-ČSL. Má-li ČSSD opravdu vyjednanou podporu přinejmenším jednoho lidoveckého a jednoho „zeleného“ poslance, jak mezi čtyřma očima tvrdí Paroubkovi lidé, pak by jeho premisa, že „když se vytvoří většina v Poslanecké sněmovně, je to legitimní věc, a všechno ostatní je nelegitimní“, mohla ještě stále znamenat i menšinovou vládu ČSSD s velmi konkrétní podporou komunistů.
Jestliže však ODS a ČSSD vybojují teď ve volbách ústavní většinu v Senátu, Paroubkova konkrétní nabídka se může stočit opačným směrem. Důvodně se toho obával bývalý předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek a důvodně si také Martin Bursík myslí, že „ústavní většina (ODS a ČSSD) v Senátu je mezikrokem k velké koalici“. Podbita 155 společnými hlasy ve sněmovně by to byla nejpevnější z možných většin, schopná zařídit daleko víc než jen předčasné volby. Co všechno by s ní bývali dokázali Václav Klaus a Miloš Zeman, kdyby ji měli k dispozici, když stáli v čele ODS a ČSSD?
Dnes prezident Klaus respektuje stanovisko ODS a velkou koalici nepreferuje. Jenomže 28. října bude po volbách a politické strany místo agitace snad konečně začnou diskutovat. Měly by, poněvadž jak prezident předeslal v Radiožurnálu, „pak už… to musí jít ráz na ráz“. Není prý šance, že by 30. října dal další tři týdny volna na nějaká jednání. „Já nehodlám jmenovat nějakého politika do funkce předsedy vlády, aby on začal hledat a sondovat možnost, jak vytvořit smysluplnou politickou situaci. Já hledám dohodu před jmenováním toho politika a až ta dohoda bude sepsána a podepsána, tak pak toho politika jmenuji,“ pravil prezident Klaus. Z toho je zřejmé, že nemíní sekundovat instalaci spanilého premiéra a nepředjednané vlády, jak mu to předestřeli zelení. A konstatoval-li Václav Klaus, že „mně teď nejde o žádných sto jedna hlasů, které mi někdo přinese na papíře, mně jde o podepsanou politickou dohodu mezi jistým počtem politických stran, které budou schopny disponovat příhodným počtem poslanců, a tudíž většinou“, pak by také asi neakceptoval dohodu ČSSD s KSČM doplněnou přeběhlíky bez stranického pověření.
Tím, že nějakou dohodu buď o funkční, anebo o překlenovací vládě a předčasných volbách prezident vyžadovat bude, vyvine na parlamentní strany citelný tlak. Obtížně mu budou čelit před nervózní veřejností, a také proto, že ústava takovýto postup hlavě státu nepředepisuje, ale také jej nevylučuje. Navíc prezident na dotaz Radiožurnálu, zda by akceptoval politickou dohodu s podpisy vedení KSČM, pravil s výmluvnou neurčitostí, že „kdyby se na tom dohodl dostatečně velký počet politických stran, tak o tom budeme dále diskutovat“. Občanské strany tedy mají ještě trochu času, aby se dohodly samy mezi sebou a případnou diskusi o státotvorném zapojení komunistů učinily bezpředmětnou. Pro ODS to znamená, že možná stane před dilematem, zda se obětovat ve velké koalici, anebo umožnit KSČM definitivně se etablovat.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
