Nové autorské poplatky za paměťová média a rozmnožovací přístroje začnou spotřebitelé platit od ledna.
Výrazně se mění jejich výše především u paměťových karet, flash disků nebo Blu-ray DVD.
Od začátku příštího roku dojde k výrazným změnám v systému náhradních autorských odměn placených z nenahraných datových nosičů a rozmnožovacích přístrojů. Klesnou poplatky placené z USB „klíčenek“ nebo paměťových karet, ale i z DVD disků nové generace Blu-ray. Naopak poplatky, které zajímají především firmy – za tiskárny nebo kopírky – zůstanou stejné.
„Novela má smysl hlavně pro koncového zákazníka. Srovnala legislativu s vývojem na trhu médií. Stará verze vyhlášky totiž mohla cenou blokovat prosazení některých technologických novinek,“ tvrdí Pavel Borowiec z České asociace pro Digital Storage Media & Players (Česká asociace pro DSMP), která o nové podobě vyhlášky vyjednávala za dovozce a výrobce technologií. Typickým příkladem jsou podle Borowiece právě zmiňované USB flash disky. U nich se podle staré verze vyhlášky platilo šest korun za každých 512 megabajtů paměti. Ceny „klíčenek“ však rychle klesají a zároveň roste jejich kapacita. Podle staré úpravy by se tak například za USB disk s kapacitou 16 gigabajtů, který dnes stojí v průměru kolem tisíce korun, platily náhradní autorské odměny ve výši téměř dvou set korun. Nová vyhláška však zavádí sazbu 1,5 koruny za gigabajt a výsledný poplatek u stejného disku tak nově bude činit pouze 24 korun.
Vedle toho novela vyhlášky osvobozuje i některé výrobky, které se dříve počítaly mezi přístroje umožňující zhotovování rozmnoženin: digitální kamery, digitální fotoaparáty, mobilní telefony a bezdrátové telefony. U nich se nově bude platit jen za paměťovou kartu, která je k přístroji přiložena. Ne tedy za tu, kterou má daný přístroj v sobě zabudovánu.
Kompromis všech stran
Nová podoba vyhlášky o náhradních autorských odměnách vznikla letos na podzim po sérii jednání mnoha subjektů. Vedle zástupců ministerstva kultury, pod nějž spadá oblast autorského práva, se jich zúčastnila Asociace pro DSMP sdružující významné dovozce a výrobce médií a rozmnožovací techniky, Asociace spotřební elektroniky, správci kolektivních práv jako Ochranný svaz autorský (OSA) či Intergram i Sdružení pro ochranu spotřebitelů. Svým dílem přispělo i ministerstvo průmyslu a obchodu a provozovatelé mobilních sítí. Rozhodující ale nakonec byla především dohoda dovozců a výrobců se správci autorských práv. „Ministerstvo kultury k novele přistoupilo tak, že její znění nechalo na dohodě kolektivních správců a výrobců a dovozců,“ tvrdí Adéla Faladová z odboru autorského práva ministerstva kultury.
Výsledkem je dohoda, o níž všichni zúčastnění hovoří jako o kompromisu. „Z pohledu koncového uživatele bych byl samozřejmě raději, kdyby se žádné náhradní autorské odměny neplatily. Na druhou stranu ale rozumím i požadavkům autorů,“ říká Richard Havlík, který vyjednával za Sdružení pro informační společnost (SPIS) i Českou asociaci pro DSMP. Naopak správci práv autorů a umělců by uvítali vyšší poplatky. „Odměny zůstaly na stejné či nižší úrovni oproti předchozímu období a celkově jejich úroveň zůstává na jedné z nejnižších v rámci Evropské unie. To vidíme dlouhodobě jako neudržitelný stav. Proč by měl být například dovozce či výrobce nenahraných nosičů v Česku zvýhodňován oproti obdobnému subjektu ve Francii, Švédsku nebo Maďarsku?“ ptá se ředitel Intergramu Martin Mařan. Vyhlášku ale nyní nechce zpochybňovat právě proto, že je výsledkem dlouhých jednání a kompromisních dohod.
Jelikož i v nové vyhlášce jsou náhradní odměny určeny pevnou částkou, je pravděpodobné, že se s rychlým technologickým vývojem situace z letošního roku bude opakovat. „Proto je součástí dohody i přezkum účinnosti vyhlášky. Právní úprava bude přezkoumána znovu nejpozději do roku 2010. Kdyby došlo k nějakým dramatickým změnám, není vyloučen ani dřívější termín,“ uvádí Adéla Faladová z odboru autorského práva ministerstva kultury.
Poplatky nahrávají šedé ekonomice
Výhrad proti náhradním autorským odměnám existuje hned několik. Mezi zásadní patří především fakt, že vysoké poplatky předražují média i rozmnožovací techniku jako vypalovačky, a tím nahrávají šedé ekonomice. Pavel Borowiec z České asociace pro DSMP argumentuje na příkladu Maďarska: „V Maďarsku dosáhly náhradní odměny takové výše, že se z nenahraných DVD stalo v podstatě neprodejné zboží. Veškeré prodeje se přesunuly do šedé zóny ekonomiky.“ Podle něj situace v Maďarsku došla dokonce tak daleko, že mají dovozci a výrobci povinnost prázdná média kolkovat podobně jako cigarety nebo alkohol. I tak je ale nikdo nekupuje a z vysokých autorských odměn tak těží především prodejci pašovaného zboží na tržištích.
Samotnou podstatou náhradních autorských odměn se na základě mnoha podnětů veřejnosti zabýval i ombudsman Otakar Motejl. „V této záležitosti skutečně je aplikována jistá domněnka (presumpce), která předpokládá, že většina prodávaných nenahraných nosičů a kopírovacích zařízení bude sloužit ke kopírování cizích autorských děl,“ píše ve svém vyjádření Motejl. Přesto však nakonec dospěl k závěru, že se „zvolené řešení nejeví být v rozporu s předpisy vyšší právní síly (Ústavou, Listinou základních práv a svobod) a aktuální znění vyhlášky není podle názoru veřejného ochránce práv v rozporu s principy přiměřenosti nebo zákazu diskriminace“.
Jiným argumentem proti poplatkům je netransparentnost celého systému. Jen na náhradních autorských odměnách totiž v loňském roce OSA a Intergram vybraly dohromady přes sto milionů korun. O ně se dělí obě organizace rovným dílem. Zatímco Intergram peníze rozděluje pouze mezi své členy – výkonné umělce a výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů, OSA část rozdá autorům, ale i dalším svazům – Ochranné organizaci autorské (zastupuje výtvarníky), agentuře Dilia a svazu zvukařů OAZA.
Podle prezidenta Sdružení pro informační společnost však není jasné a transparentní, jak kolektivní správci práv peníze rozdělují. „Autorské svazy by měly alespoň jednou za čtvrt roku přesně vykazovat, kolik komu z náhradních autorských odměn vyplatily i jaká byla jejich režie,“ navrhuje Jiří Polák. Kritizuje tak systém, kdy jsou poplatky na jednu stranu nařízeny zákonem a velmi se podobají například spotřební dani, ale na druhou stranu je nevybírá přímo stát, a nemá tak plnou kontrolu nad jejich využitím.
Podle šéfa OSA Romana Strejčka je však dohled ministerstva kultury dostatečný. „Ministerstvo má dohled nad kolektivními správci, kteří mu musí například posílat výroční zprávy. Kvůli kontrole nakládání s penězi předkládáme ministerstvu i náš rozúčtovací řád,“ tvrdí Strejček. Výroční zprávy pak podle něj podléhají i auditu. Adéla Faladová z odboru autorského práva ministerstva kultury dodává, že podle výročních zpráv a rozúčtovacích řádů kolektivních správců se účelně vynaložené náklady pohybují od 10 do 20 procent. „Náklady se nijak neliší od toho, co si strhávají na režii zahraniční kolektivní správci,“ říká Faladová. Podle ní ministerstvo v této souvislosti spíše řeší konkrétní stížnosti od autorů a nositelů práv. „Těch je ale naprosté minimum,“ shrnuje Faladová.
Náhradní odměny nejsou daní z pirátství
Systém náhradních autorských odměn je už od svého zavedení značně nepopulární. Kritici o
něm hovoří jako o dani z pirátství nebo dokonce o výpalném. Předseda představenstva Ochranného svazu autorského Roman Strejček ale upozorňuje, že náhradní odměny rozhodně nemají umělcům a autorům nahrazovat ztráty z hudebního a filmového pirátství. „Je to takový zakořeněný mýtus. Náhradní autorské odměny ale mají kompenzovat autorům možnost pořizovat si kopie autorských děl pro vlastní potřebu, kterou povoluje autorský zákon,“ vysvětluje Roman Strejček.
Systém náhradních autorských odměn navíc zdaleka není českou specialitou. Funguje ve všech zemích Evropské unie mimo Velkou Británii, Irsko, Lucembursko, Maltu a Kypr. „Prozatím nikdo nevynalezl lepší způsob, jak autorům nahradit pořizování kopií pro vlastní potřebu uživatelů. Kdybychom náhradní odměny měli vybírat individuálně, tak by to bylo administrativně daleko náročnější, ne-li nemožné,“ tvrdí Roman Strejček.
Co se však v rámci Evropské unie liší výrazně, je samotná výše autorských odměn. Ty jsou v Česku jedny z nejnižších. Zatímco v tuzemsku dovozce nebo výrobce za jedno prázdné DVD zaplatí jednu korunu, v Německu to je zhruba pět korun, v Itálii patnáct a ve Francii dokonce více než 30 korun.
I kvůli těmto obrovským rozdílům se jedná o náhradních autorských odměnách. O harmonizaci a sjednocení poplatků se zatím nejedná. Podle Richarda Havlíka se ale dá očekávat, že k určité harmonizaci dojde do dvou až tří let. Naopak Pavel Borowiec předpovídá jednáním o sjednocení sazeb krach. „Výše poplatků totiž musí odrážet i kupní sílu lidí a výkonnost ekonomiky,“ říká Borowiec.
