Komu patří půda

Zdánlivě liberální požadavek prodeje půdy cizincům je chybný

Deset let od vstupu Česka do Evropské unie bude trvat, než čeští zemědělci získají nárok na stejné přímé platby jako západoevropští farmáři. Požadavek, aby si cizinci mohli v Česku kupovat zemědělskou půdu, vypadá na první pohled liberálně. V současné situaci je však chybný. Logickým se stane ve chvíli, až čeští sedláci budou mít rovné podmínky. Poláci, kteří si vyjednali přechodné období na volný nákup tamní půdy až do roku 2013, postupovali rozumně.
Také české sedmileté přechodné období má své opodstatnění. Na rozdíl od omezení volného pohybu pracovních sil, jež vůči novým členským zemím naopak zavedly státy původní patnáctky. Čeští agrárníci upozorňují, že zdejší zemědělci museli v devadesátých letech vynaložit značné částky na vyrovnávání restitučních nároků, odkup majetku od státu a později také na přípravu vstupu do EU a nutnou modernizaci provozů. Šéf Agrární komory Jan Veleba korektně argumentuje, že nyní mohou místní zemědělci těžko obstát proti tlakům daleko majetnějších farmářů z Nizozemska, Německa, Francie či Rakouska.
Jiná otázka je, zda se Česko svým současným omezujícím přístupem vůči samostatně hospodařícím rolníkům ze zemí EU (o ty právě jde!) dostává do rozporu s platnou unijní legislativou. A zda českému státu reálně hrozí žaloby. Právě tímto tvrzením se zaštítila pražská vláda, když navrhla omezení zrušit. Chybovali údajně už čeští vyjednavači, kteří špatně domluvili příslušnou pasáž v přístupové smlouvě.
Vyjednavači ale nechybovali. Prosadili přechodné období, které se však nevztahovalo „na samostatně hospodařící zemědělce, kteří jsou státními příslušníky jiného členského státu a kteří se chtějí usadit a bydlet v České republice.“ V době vyjednávání převládala představa, že zahraniční rolník bude pro naši zemi přínosem. Na rozdíl od spekulanta. Vyjednavači z týmu Pavla Teličky tuto záležitost konzultovali se zemědělci. A měli mandát vyjednat přechodné období právě takto. I tenkrát už zaznívaly nesouhlasné postoje. Příliš hlasité ale nebyly.
Co se od té doby změnilo? Stále více se mluví o riziku, že západoevropští farmáři - ze sousedních zemí i z Nizozemska - hledají nová pole působnosti. Ve svých státech nemohou dále rozvíjet už tak intenzivní zemědělskou činnost. Proto by mohli ve větší míře zamířit do Česka. Obavám českých rolníků v příhraničních oblastech se nelze divit. Je evidentní, že jednotliví zahraniční zemědělci budou přínosem. Pokud by šlo o větší vlnu, je to něco úplně jiného a slovo „riziko“ musí v této souvislosti zaznít. Právě proto, že se píše rok 2007, nikoliv 2011 či 2013. Je však potřebné ještě zkoumat, jak velká taková hrozba skutečně je. Stejně je nutné dále posuzovat, zda riziko žalob, které ve vládě prezentoval Cyril Svoboda, odpovídá reálnému hodnocení situace.
Zaznívá argument, že ti cizinci, kteří si chtěli půdu v Česku koupit, už tak učinili díky zdejším prostředníkům. To může být do značné míry pravda. Jisté bariéry však existovaly, takže zde bylo síto, kterým nemuseli projít všichni. Ne každý má chuť hledat složitější cesty. Jednotlivé překážky mohou odrazovat. A to zřejmě platí v případě soukromých rolníků více než u spekulantů. Ať tak či onak, veškeré důsledky neomezeného prodeje půdy se mohou ukázat až poté, co se tento prodej skutečně liberalizuje. Všechno ostatní jsou více či méně přesné prognózy. Opatrnost je tedy na místě.
Na místě ale není rozhodování čistě na základě ideologických pouček - ať už liberálních či jiných. To bychom také mohli tvrdit, že čeští zemědělci nemají dostávat žádné přímé platby, neboť takové dotace jsou v rozporu s volným trhem. Nežijeme ale v ideálním světě. Není možné znevýhodňovat zdejší farmáře vůči zbytku EU.
Poslanci by nyní měli poměřovat rizika. Na jedné straně je možná újma českému zemědělství, na druhé straně hrozba žalob. Co z toho je pro Česko větším nebezpečím? Je nutné mít na paměti, že ani Češi nemají v unii nic zadarmo. Část starých členských zemí hodlá i nadále omezovat přístup pracovníků na svůj trh, některé až do roku 2011. Česko chce jako předsednická země EU v první polovině roku 2009 správně usilovat o skutečně volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu (více na straně 54). Pokud bude nadále omezovat prodej půdy cizincům, může to český postoj zpochybňovat. Pak ale musí padnout také argument o desetiletém vyrovnávání výše přímých plateb.