Příspěvek k situaci na české politické scéně
Při sledování záznamu schůze PS z 10. března jsem musel reagovat výkřikem z ticha. Nemám ve zvyku své výkřiky kamkoli zasílat, ale jak vidíte, arogance v televizi donutí i starého psa hýkat.
„Nezakazujte v demokracii naši komunistickou stranu. Buďte demokraté“, spolu se zneužitím hesla „Nejsme jako oni,“ myšleno tak, nebuďte jako my a nezakazujte jinou politickou stranu, „Nechte voliče, ať si volí koho chtějí, i nás komunisty“. Je to stále stejné. Nebetyčná drzost, ruku v ruce s vyžadováním ohleduplnosti vůči vlastní drzosti…
Je to stále stejné. Už i malé dítě ví, že fašistická ideologie, včetně jejích symbolů je zakázaná. Ostatně jako incest, který je rovněž zakázaný, protože jeho plody jsou rozvratné a v důsledku smrtonosné. Všechny termíny jsou jedna kategorie.
Jestliže současní komunisté nemají problém s odsouzením jednotlivých prokázaných zločinů osob za komunistické vlády, ale hystericky ječí, když by se měla zakázat celá jejich ideologie, pak je to stejné, jako kdyby nevadilo, když se po ulicích budeme zdravit místo podáním ruky gestem: „Sig Heil“, ale odsoudíme teprve skutečnost, kdy hajlující
mladík zabije jiného mladíka.
Je to stejné, jako kdyby se za obecně nezávadný přijal incest, ale odsouzeníhodné zůstaly jen děti vzešlé z incestu.
Petr Dauš,
Praha 5