Ve světle nedávných událostí, kdy vyhořel chrám Matky Boží v Paříži, se může spor o církevní restituce zdát malicherný. Vždyť odhady na opravu samotné katedrály Notre-Dame se pohybují kolem osmi miliard eur. V korunách tato suma (205 miliard) daleko převyšuje celé církevní restituce (59 miliard), které má stát ještě pětadvacet let vyplácet.
Přesto náš spor není banální. Předně se jím potvrzuje fakt, že čeští komunisté mají po třiceti letech po krachu socialismu znovu reálnou politickou moc. S návrhem zdanit církevní restituce přišli právě oni, přičemž ho výměnou za podporu vládnoucí koalice podpořil i premiér Andrej Babiš. A protože jsou komunisté důslední (jako při perzekucích), dovedli svůj návrh do vítězného cíle.
V debatě o restitucích přitom nepřibyly žádné relevantní argumenty, které by nezazněly už před samotným schválením zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi v roce 2012. Hlavní argument komunistů, kteří po převratu v únoru 1948 církvím zabavili zhruba 2500 budov, 175 tisíc hektarů lesa a 25 tisíc hektarů orné půdy, je, že nároky jsou nadhodnocené. To tvrdili už dávno.
Čtěte komentář k tématu:
Nejen chybná, ale hlavně hloupá levicová politika
Církevní restituce jsou náhrada škody, není to žádný dar ani výdělek, proto je nesmysl je danit. Navíc schválený zákon je podepřen dvoustrannou smlouvou čili soukromoprávním aktem uzavřeným mezi státem a církvemi. Je to tedy pouze nenávist, která žene komunisty proti úhlavnímu nepříteli.
V každém případě bude velmi zajímavé, jak se celá věc bude vyvíjet u Ústavního soudu, kde nepochybně skončí. Dají soudci za pravdu politické reprezentaci, která se za posledních pár let změnila, a tudíž může „přehodnotit“ názor svých předchůdců? Nebo převládne přesvědčení, že smlouva jednou uzavřená by měla platit dál? Připomeňme, že smluvní vztahy mezi lidmi a institucemi jsou základem fungování demokracie a za komunismu se na ně spolehnout nedalo. Na rozdíl od samotných komunistů, na jejichž motivaci se spoléhat dá stále.
Dále čtěte: