Komunisté dělají oportunní politiku, na kterou jsou zvyklí, a dělají ji třicet let po revoluci pořád stejně dobře, což je vlastně špatně, záleží na tom, kdo a jak se právě dívá. Na každý pád je pozoruhodné, že hlavní námitky, které v úterý padaly v rozpravě na adresu vládou upraveného rozpočtu z opozičních středopravých lavic, jsou přesně tytéž, které měli i rétoricky levicoví komunisté. Peníze, které vláda v rozpočtu žádá jaksi navíc, nemají dostatečně přesné určení a jejich efekt je nejistý, málo konkrétně mířený na města a obce.
Souhlasíte s rozpočtovým schodkem ve výši 500 miliard korun?
KSČM nakonec své stanovisko upravila a v oficiálním
usnesení, kde vyjadřuje zvýšení schodku podporu, mluví o tom, že přiměla vládu "dát
peníze z navrženého deficitu ve prospěch příštího rozvoje a nového startu
koupěschopné poptávky". To je ale něco úplně jiného. Za toto gumové prohlášení,
které je jasným obratem k pouhé bezcílné spotřebě, se totiž schová naprosto
cokoliv: vláda přece dává peníze na rozvojové investice a míří na navýšení
spotřeby občanů a firem. Vždyť i prezident republiky, vystudovaný ekonom,
Babišův upravený rozpočet podpořil, a to proto, že jde o rozpočet investiční.
Jenže i komunisté svým předchozím trucem naoko přiznali, že
investice se v novém rozpočtu hledají dost obtížně (těžko říct, kde je tam
našla hlava státu). Výstavba sportovišť, dálnice a silnice, blíže neurčité nové
projekty ve městech, to všechno plave na vodě, existují jakási čísla jen tak
nahozená od stolu, a k tomu vysvětlení – „uvidíme, jak to všechno
dopadne“.
Navíc vláda v těchto plánech s obcemi vůbec nic
nekonzultuje. Proto není vůbec jisté, zda takto „investované“ peníze budou
ještě letos efektivně zkonzumovány. Ostatně i sám premiér Babiš si přece
v debatě o evropském Fondu budoucnosti velmi hlasitě postěžoval, že tolik
okamžitě aktivním investičních projektů Česko ani nemá a hned tak mít nemůže,
najednou se s nimi v rámci českého rozpočtu vážně počítá.
Komunisté nad tím vším nemávli rukou. Dá se očekávat, a to se stane, že se v rámci následných čtení a rozpravy budou dál snažit získávat zásluhy za rozpočet tím, že se podepíšou pod konkrétní přesouvání peněz na konkrétní projekty, tedy že tak trochu „naporcují medvěda“ po svém.
To je konkrétní reálná politika, jak ji dělají komunisté, kterým
podobně jako premiérovi a ČSSD unikají širší souvislosti dnešní rozpočtové
bezradnosti. V rozpočtu se jen přihazuje palivo do hospodářského kotle,
aniž by se někdo vážně staral o to, k čemu ta vytvořená energie bude
využita.
Je tu ještě jedna vážná vada na rozpočtové kráse nového
návrhu, který si ve sněmovně ještě pobude do poloviny července. Čísla,
s nimiž se tu pracuje, jsou jen velmi hrubé odhady nahozené na papír tak,
jak to přišlo. Kupříkladu není jasné, proč ministryně Schillerová počítá
s propadem letošních daní z příjmu o 218 miliard, když daně placené
z loňského nebyly koronakrizí nijak dotčené a skutečný propad přijde při
výběrech až příští rok.
Takto to je s rozpočtovými čísly skoro všude: víceméně náhodná čísla bez vysvětlení a racionální obhajoby. Kabinet tu vsadil na v poslední době velmi často používaný národní koronavirový sentiment, podle něhož je vláda, jako my všichni, v naprosto bezprecedentní situaci, která si žádá bezprecedentní řešení, což asi, jak se zdá, zahrnuje i bezprecedentní pravidla počtů a nový styl instinktivního, nikoli rozumového rozpočtování.
Komunisté podporou Andreje Babiše nenesou spoluodpovědnost
jen za zcela neinvenční plán hospodaření, který umí oživovat ekonomiku jen tím,
že se rychle vypálí okamžité zdroje, což dokážou i malé děti o svátku čarodějnic.
Jsou spoluodpovědní i za ležérní libovůli při nakládání se společnou kasou,
kterého by se doma ani ve straně nikdy neodvážili.
Oportunní politika udělala z KSČM pseudovládní stranu,
a přivedla ji také k dosud největšímu porevolučnímu politickému hazardu.
Až to všechno kvůli špatným (roz)počtům ministryně Schillerové a premiéra
Babiše jednou praskne, nebudou už komunisté moci opakovat jako v 90.
letech – vidíte, my jsme to říkali. Ne, už to nepůjde; jak říká česká filmová
klasika, „lidi nejsou hloupí“: všechen ten rozpočtový a jiný marasmus, to je
také vaše dílo, milí soudruzi.
