Vrátí-li se investiční bankovnictví ke svým základům, začne opět vzkvétat
Za vrcholící bitvy v americkém Kongresu o budoucí formu bankovnictví, v níž jde kromě jiného o zákaz lukrativního obchodování na vlastní účet, tři z největších investičních bank namísto pokračování v urputném boji zamávaly bílou vlajkou. Goldman Sachs, Morgan Stanley a J.P. Morgan se nechaly slyšet, že končí s obchodováním na vlastní účet. Končí snad Wall Street? Končí snad kultura popisovaná ve stejnojmenných filmech Olivera Stona? Zmizela chamtivost ze světa?
Čtyři vysvětlení
Pro nezasvěcené připomeňme, že obchodování na vlastní účet, takzvaný proptrading, je oddělené od obchodování na účet klientů. Proptrading zahrnuje širokou škálu aktivit – od strukturování investičních nástrojů přes arbitráže, zajišťovací obchody až po čirou spekulaci, při níž se banka záměrně otvírá jednomu nebo většinou kombinaci investičních rizik, aby vydělala více než jen na zprostředkování obchodů klientům. Právě poslední činnost se nejen americký Kongres snaží eliminovat, aby banky nemusel znovu sanovat z peněz daňových poplatníků, pokud si nedají pozor.
Michael Lewis, autor bestsellerů The Liar’s Poker a The Big Short (EURO 36/2010), v nichž věrně a z vlastní zkušenosti popisuje obchodní praktiky amerického investičního bankovnictví, v komentáři pro agenturu Bloomberg nabízí čtyři vysvětlení. Za prvé, banky se rozhodly, že už nepotřebují šidit a budou „sekat dobrotu“. Za druhé, banky si v důsledku přitvrzené regulace vyhodnotily obchodování na vlastní účet jako umírající byznys. Za třetí, Goldman Sachs, Morgan Stanley a J.P. Morgan se proptradingu vzdají jen na oko. Ve skutečnosti přesunou své obchodníky do jiných oddělení, která obchodují přímo s klienty. Za čtvrté, žádná z uvedených možností, nebo naopak kombinace všech jsou správné.
Informační asymetrie
Nevím. Jako jeden z většiny těch, kdo se nezúčastnili jednání vrcholných představitelů amerického investičního bankovnictví, zatím netuším, zda jde jen o součást vyjednávací taktiky s Kongresem, nebo o fundamentální změnu ve světě financí. A Oliver Stone už nikdy nenatočí film Wall Street III, protože investiční bankovnictví nebude, čím bývalo.
Z Lewisových vysvětlení nevěřím prvnímu. To, co nazývá „šizením“, je normální informační asymetrie, kterou lze regulací minimalizovat, ale nikdy ji nebude možné odstranit. Stejně jako téměř vždy bude mít navrch realitní makléř, který vám prodává dům, nebo pekař, jenž na rozdíl od vás ví, co do biohousky dal, i investiční bankéř-prodejce bude většinou vědět víc než jeho protistrana.
Pokušení v bankovnictví nezmizí a jedinou brzdou chamtivosti zůstane snaha nezklamat a udržet si klienta. Nevěřím ani v to, že obchodování na vlastní účet je nevýdělečné. Dokud cena kapitálu, se kterým obchodníci nakládají, bude nižší než dosahované výnosy, proptrading bude mít smysl.
Nezbytná chamtivost
Chamtivost byla, je a bude. V našem světě je nezbytná. Bez ní bychom stejně jako Adam a Eva zevlovali pod stromem nazí. Ať má ručník do ringu hozený špičkami amerického investičního bankovnictví znamenat cokoli, oboru jedině prospěje návrat k základům. Do doby, kdy se investiční výnosy ex ante i ex post porovnávaly s bedlivě vyhodnocovanou mírou podstupovaných rizik a profesionální i laičtí investoři věděli, do čeho dávají peníze.
Z produktů finančního inženýrství s ezoterickými názvy, těžko dešifrovatelnými zkratkami a v praxi téměř neocenitelnou strukturou se kromě několika bankéřů nikdo nenajedl a až na výjimky žádný z penzistů nebude na stáří bohatší. Zato pomocí obyčejných úvěrů v komerčním bankovnictví a „nudných“ dluhopisů či akcií v investičním se financovala většina projektů významných firem. Vrátí-li se investiční bankovnictví ke svým základům a začne-li znovu prostřednictvím cenných papírů především dávat dohromady ty, kdo kapitál potřebují, s těmi, kteří by jej rádi zhodnotili, bude opět vzkvétat. I bez regulace.
