Zatímco se Česko chystá na povolební babiší léto, od hnutí ANO odchází místopředseda europarlamentu Pavel Telička. Konec spolupráce, který ohlásil, vypovídá ale daleko více o šéfovi hnutí Andreji Babišovi než o Teličkovi samotném. Zatímco Telička zůstal stát na peronu euronádraží, sleduje, jak Babiš odjíždí ve vlaku populismu někam na východ.
Ne, že by se z Pavla Teličky stal ze dne na den nepřítel Andreje Babiše. Muž, který měl na začátku hnutí vést, si dodnes stojí za tím, že ANO kultivovalo českou politickou scénu, což je dost odvážné tvrzení. Konec spolupráce nechtěl Telička před volbami dokonce ani oznámit a držel dohodu, že s Babišem situaci vyřeší až po nich. Ale AB se o problémech zmínil novinářům a Telička byl po sérii dotazů postaven před to, aby přiznal, jak se situace má.
Přátelé na jedno období
Ale zpět k Teličkovi coby ukazateli Babišovy proměny. Babiš ANO stavěl jako středovou proevropskou stranu, Teličku nechal jako jednoho ze dvou lidí formulovat evropskou politiku hnutí. Telička samozřejmě musel předem vědět, kým Andrej Babiš je, jakou formou zbohatl, že existovaly spekulace o jeho spolupráci s komunistickou tajnou policií a podobně. Ale zlákalo ho, že bude mít určitý vliv na chod strany a půjde do Europarlamentu.
Všechny indicie, které Telička neviděl nebo ignoroval, vycházely z povahy AB. A ta ho krátce po volbách přiměla nasednout na vlnu společenské nálady, která není Evropě nakloněna. Pokud je to pro Teličku překvapením, musí se mu přiznat velká dávka naivity. Jinak to totiž ani dopadnout nemohlo.
Čtěte o konci spolupráce ANO a Pavla Teličky:
Místopředseda Evropského parlamentu Telička končí s hnutím ANO
Telička chce i po konci v ANO zůstat eurposlancem
Buďme konkrétní. Zatímco zprvu Babiš vnímal možnost přijímání uprchlíků jako šanci na obsazení volných míst v průmyslu, časem převládla jeho věta „nechci v Česku ani jednoho uprchlíka a to ani dočasně“. Váhání ohledně přijetí eura také nakonec vyznělo v jeho neprospěch, když prohlásil, že „je to krachující podnik“.
Evropa se prostě stala v jeho myšlenkách něčím, proti čemu je třeba se vymezovat. Aby ne, když její orgány řeší Čapí hnízdo a europoslanci veřejně probírají riziko politického zneužívání médií. V Europarlamentu má Babiš navíc svou „fanynku“ jménem Ingeborg Grässleová, která využije každou příležitost, kdy je možné připomenout, kolik dotací a za jakých podmínek čerpají firmy z holdingu Agrofert, který Babiš převedl do svěřenských fondů.
Hradní tandem
Upřímně, Pavla Teličku tohle moc nezajímá. Vždyť není ani členem ANO. Dívá se na proměňujícího se populistu Babiše, který na Teličkově poli provádí jednu vylomeninu za druhou. Telička píše Babišovi dopisy, ale jeho vliv slábne. Babiš už ho nechce poslouchat. Zkušenosti, které sbírá skrze negativní vzkazy směrem z Unie k němu, a úspěch, který mu přináší vymezení vůči EU doma, jsou pro něj silnějším argumentem.
A nakonec přichází poslední téma, které se jmenuje Miloš Zeman. Jeho poslední jízda bagrem na zasedání shromáždění Rady Evropy, kde fakticky uznal anexi Krymu, byla pro Teličku silně negativním zážitkem. Ne tak pro Babiše, který se Zemanem coby silným spojencem hodně koketuje, a i když šéfuje nejsilnějšímu hnutí v zemi, nepostaví proti němu prezidentského protikandidáta.
Babiš kvůli Teličkově rozloučení ztrácí posledního člověka, který měl alespoň nějaký vliv na poslední zbytky jeho evropského strategického uvažování. Od teď už se bude řídit jen společenskou náladou, tím osvědčeným rádcem populisty. U pětiprocentních Okamurovců nad tím člověk mávne rukou. Ale u budoucího premiéra, který má Česko reprezentovat na vrcholné evropské úrovni, je to docela risk.
O předvolebním finiši čtěte v sekci Volby 2017
Přečtěte si další komentáře autora: