Služební zákon Kdyby někdo sestavil žebříček zákonů, které Česku nejvíce chybějí, takzvaný zákon o státní službě (či nově pod názvem zákon o úřednících) by byl v čele. Legislativní normu, která by důsledně oddělila politiku od úřednických postů ve státní správě, nemáme jako poslední evropská země. Jak se dalo čekat, vláda ji neschválila ani minulý týden na středečním jednání. Proti zákonu o úřednících se totiž staví většina zúčastněných s výjimkou ministerstva vnitra, které jej připravovalo. To ho dokončilo loni na podzim, už tehdy byl ale vrácen k přepracování se spoustou připomínek.
Čeští politici oddalování služebního zákona považují tak trochu za táborovou bojovku, která trvá od roku 2002. Tehdy Parlament onu normu schválil, legislativci ale její platnost dokázali přes deset let vytrvale odsouvat. Hra přitom pomalu přestává být zábavná. Jako podmínku si totiž služební zákon vyžádala Evropská komise. Bez něj by také Česku nemusela posílat dotace.
Neziskové organizace, ministerstvo pro místní rozvoj (které má na starost jak eurofondy, tak veřejné zakázky) a „protikorupční vicepremiérka“ Karolína Peake považují za kvalitnější právě stařičký zákon, který v roce 2002 připravil tým Vladimíra Špidly. Jeho přijetí se zase ostře brání ministerstvo vnitra.
Zdá se, že za dva týdny je toho k řešení a debatování více než dost. Hodinky přitom pomalu tikají. Zákon by podle vlády měl jít do Poslanecké sněmovny už v červnu na mimořádném zasedání, aby mohl začít platit od začátku příštího roku.
