ROZHODNUTÍ ÚSTAVNÍHO SOUDU - Spor o údajnou protiústavnost zákoníku práce je u konce. Ústavní soud minulý týden v podstatných bodech vyhověl stížnosti pravicových politiků a Hospodářské komory. Zvyšují se tím i naděje na další koncepční změny v zákoníku.
Omezení vlivu odborů, konec zvýhodnění největších odborových svazů nebo zrušení některých nesrozumitelných ustanovení – to je hlavní výsledek rozhodnutí Ústavního soudu o zákoníku práce. Současná vláda a zástupci zaměstnavatelů tak dostali do ruky významný argument pro další plánované změny tohoto předpisu.
Nový zákoník práce prosadili sociální demokraté před volbami v roce 2006. S podporou komunistických poslanců jej Sněmovna opakovaně schválila i poté, co zákoník jako nekvalitní a plný chyb odmítli jak Senát, tak prezident republiky. Nový zákoník od začátku podporovaly také největší odborové svazy. K připomínkám zaměstnavatelských svazů i řady právních expertů odmítla vláda ČSSD přihlédnout.
„Řada ustanovení zcela nepřiměřeně, bez rozumného a objektivního opodstatnění zasahuje do ústavně zaručených práv a svobod, jako je rovnost, právo vlastnické spojené se smluvní svobodou, právo podnikat, právo osobní svobody člověka,“ konstatoval už na podzim roku 2006 právník Miroslav Bělina, považovaný za největšího tuzemského experta na pracovní právo. Právě on později zastupoval stěžovatele před Ústavním soudem.
Méně výhod odborům
Soud nyní zrušil jedenáct bodů, které jsou podle něj protiústavní. Změny budou účinné dnem zveřejnění rozhodnutí ve Sbírce zákonů, což by se mělo stát pravděpodobně v příštím týdnu. Ústavní soud přitom mohl napadená ustanovení buď ponechat v platnosti, nebo zrušit – nemůže je tedy „opravovat“ nebo nahrazovat novou úpravou.
Podle dosavadního zákoníku mohly odbory kontrolovat dodržování všech pracovněprávních předpisů v podnicích a případně dávat závazné pokyny zaměstnavatelům i ostatním zaměstnancům. Ústavní soud nyní tyto pravomoci omezil. Odbory už nebudou moci zastavit výrobu, když mají pocit, že ohrožuje pracovníky. Nebudou moci zakázat práci přesčas ani práci v noci, pokud podle jejich názoru ohrožují zdraví zaměstnanců. „Odbory měly pravomoc vrchnostensky rozhodnout a zasáhnout do práv zaměstnavatele. Takové právo nelze dovodit ani z ústavy, ani z žádné závazné mezinárodní smlouvy,“ řekl ústavní soudce Vojen Güttler. Soud dal za pravdu stěžovatelům, podle nichž tyto pravomoci příslušejí státu, zejména inspekci práce. Podle zaměstnavatelů je sice role odborů při kontrole bezpečnosti práce vhodná, nelze ji však automaticky spojovat s možností vydávat závazné pokyny.
Soud zrušil také ustanovení, omezující firmy ve vydávání vnitřního řádu či podobných dokumentů. Dosud platilo, že jestliže ve firmě působí odbory, musí s vydáním předpisu souhlasit. „Odbory tak měly rozhodovací a kontrolní pravomoci ve firmách, což jsme považovali za nepřípustné,“ připomíná prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek. „V některých případech měly odbory možnost odmítnout zásadní předpisy a měly přímý vliv na fungování firmy. K založení odborové buňky s takovými pravomocemi přitom stačí pouze tři zaměstnanci,“ upozorňuje.
Nadále už nebude platit ani sporné pravidlo, podle nějž musela firma uzavřít kolektivní smlouvu s nejsilnější odborovou organizací, pokud u ní působilo více odborů a nedohodly se mezi sebou. Podle soudu totiž takové omezení prakticky narušovalo smysl svobody zaměstnanců sdružovat se.
Ústavní soud také umožnil fungování zaměstnaneckých rad i tam, kde působí odborová organizace, což zákoník práce dosud zakazoval. Zatímco hlavním úkolem rad je zprostředkovávat informace zaměstnancům, odbory mají práva hlavně v oblasti kolektivního vyjednávání.
Co není zakázáno, je dovoleno
Při přípravě nového zákoníku sliboval tehdejší ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach, že půjde o moderní a liberální předpis. Hlavní zásadou mělo být „co není výslovně zakázáno, je dovoleno“. V praxi je však smluvní volnost výrazně omezena.
Hlavní výhrady stěžovatelů směřovaly vůči způsobu vymezení těchto neměnných ustanovení. Paragraf 2 je totiž podle Běliny tak nepřehledný, komplikovaný a neurčitý, že neodpovídá ústavním požadavkům na právní jistotu a předvídatelnost práva. Místo jednoduchého výčtu, které paragrafy jsou závazné a které si lze naopak smluvně upravit, totiž Škromachův zákoník obsahuje definice jako „od ustanovení se lze odchýlit, jestliže je to ve prospěch zaměstnance“. Ústavní soud vyhověl kritikům zákoníku i v tomto bodě a část sporného paragrafu zrušil.
Za neurčitou a matoucí označil také použitou vazbu zákoníku práce na občanský zákoník. Dosud platilo: Občanský zákoník lze v pracovněprávních vztazích použít jen tehdy, jestliže na něj zákoník práce výslovně odkazuje. Ústavní soud však autorům sporného modelu připomněl, že občanský zákoník je základním předpisem pro oblast soukromého práva a podpůrně tedy musí platit všude tam, kde jiné (speciální zákony) výslovně nepřinášejí odlišnou úpravu. Nově se tak obecná ustanovení občanského zákoníku budou moci použít vždy, když daná věc nebude speciálně upravena v zákoníku práce.
Dvě výše zmíněné změny tak prakticky rozšiřují možnost smluvní volnosti mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Jestliže ze zákoníku práce jasně nevyplyne opak, lze si smluvně dohodnout odlišná pravidla.
Soud také zrušil matoucí odkaz na možnost odstoupení od (pracovní) smlouvy (o problému jsme podrobně psali v Profitu č. 7/2007). Škromachem prosazené pravidlo by podle soudu způsobovalo obrovský zmatek například v důchodovém systému a je v rozporu s požadavkem na právní jistotu. Navíc toto nejasné ustanovení v důsledku poškozovalo hlavně samotné zaměstnance, ač úmysl ČSSD a odborářů byl zřejmě opačný.
Zásady pro příště
Verdikt z Brna je důležitý nejen pro text současného zákoníku práce, ale do budoucna může sloužit i jako pojistka dalším možným excesům z dílny ČSSD a KSČM. Ústavní soud sice potvrdil, že zákoník práce byl – nehledě na výše popsané odmítavé stanovisko opozice a zaměstnavatelů – přijat na jaře 2006 ústavní cestou, v souladu s legislativními pravidly. Současně ale upozornil, že schvalování podobně zásadních zákonů by nemělo zcela ignorovat připomínky opozice. Podle Güttlera je v zájmu všech, aby zákoník práce byl stabilním předpisem, neměnícím se pokaždé se změnou vlády. Proto je žádoucí širší shoda nad koncepcí podobných kodexů.
Soud dále připomněl, že stát sice může zvýhodnit jednu skupinu obyvatel na úkor druhé, musí k tomu však existovat velice silný veřejný zájem. V případě tak rozsáhlého zvýhodnění odborářů však takový zájem nebyl.
Jednou z hlavních právních zásad má být také srozumitelnost a jednoduchost zákona pro běžné uživatele. Některá z ustanovení zákoníku však podle soudu tyto požadavky nesplňovala, přitom jde o základní právní předpis pro velkou a širokou skupinu zaměstnanců i zaměstnavatelů.
Ústavní soud také připomněl, že žádný zaměstnanec nesmí být přímo či nepřímo nucen ke sdružování do odborů. Rozhodoval mimo jiné o ustanovení zákoníku, podle nějž „za nečlena odborů jedná nejsilnější odborová organizace, neurčil-li sám zaměstnanec jinak“. Příslušný paragraf však podle soudu není protiústavní, protože v něm spatřuje i možnost zaměstnance určit si, že nechce být zastupován žádnou odborovou organizací.
Z podobného důvodu nechal soud v platnosti i ustanovení, požadující na firmě projednat propuštění zaměstnance s odborovou organizací. Ta však nemůže výpověď odmítnout, má právo se k ní jen nezávazně vyjádřit. Podle Güttlera je taková kontrola v zájmu zaměstnanců, navíc si každý pracovník může zvolit, že nechce být zastupován odbory.
Ačkoliv nálezy Ústavního soudu jsou považovány za obecně platné a tedy nadčasové, předseda ČSSD Jiří Paroubek už dal najevo, že podobně jako v případě deregulace nájemného nepovažují sociální demokraté rozhodnutí této instituce za důležité. „Jestli ODS změní zákoník práce, tak já říkám, že my ty změny opět vrátíme tam, kde mají být, po příštích volbách,“ varoval Paroubek. Činnost Ústavního soudu přitom vychází z dlouhodobé kontinuity a lze tedy předpokládat, že v dalším shodném sporu by o zákoníku rozhodl stejně jako nyní.
Jasná výhra?
Podle prvních reakcí stěžovatelů i právních expertů lze výrok Ústavního soudu chápat jako vítězství autorů stížnosti. Přestože z napadených 30 ustanovení zrušil soud jen třetinu, jednalo se o nejdůležitější body s největším dopadem. „Myslím, že Ústavní soud nám vyhověl až z 80 procent – a hlavně v klíčových případech,“ hodnotí výsledek poslanec Marek Benda (ODS). Podle ministra Petra Nečase si odboráři uzurpovali neskutečná privilegia a nyní je dobře, že se kyvadlo navrací do nějaké rovnováhy.
„Rozhodnutí Ústavního soudu ukázalo, že desítky až stovky milionů korun vynaložených na zpracování tohoto nekvalitního zákona a jeho uplatnění v praxi bylo z kapes daňových poplatníků vynaloženo zbytečně,“ říká prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Poukazuje také na zbytečné výdaje mnoha firem na seznamování se s nesrozumitelným a chybným zákoníkem.
Rozhodnutí pochopitelně vítá i šéf Hospodářské komory, upozorňuje ale na zdlouhavost řízení: „Od podání stížnosti uplynulo k vydání nálezu Ústavního soudu osmnáct měsíců. Zákoník práce je přitom normou týkající se všech zaměstnanců a zaměstnavatelů, a čeká na další úpravy: S dalšími návrhy na jeho zlepšení jsme čekali do vydání nálezu, délka trvání procesu nás zdržovala v další legislativní práci,“ říká Drábek.
Naopak podle Jiřího Paroubka Ústavní soud vyhověl stížnosti pravicových poslanců jen ve velmi omezené míře. „V kontextu celého zákoníku se nejedná o změny zásadní,“ domnívá se.
„Ústavní soud rozhodl na politickou objednávku. Stal se kolbištěm pro soupeření politických stran; tak by tomu být nemělo,“ uvedla místopředsedkyně Českomoravské konfederace odborových svazů Marcela Kubínková. Nižší vliv odborů se podle ní projeví v horším postavení zaměstnanců.
Podle Vojena Güttlera se však soudci nezabývali tím, zda je současný zákoník práce více sociální nebo liberální, to jim nepřísluší. „Posuzovali jsme výlučně soulad zákoníku s Ústavou,“ upozornil. Dodejme ještě, že předsedou soudu je právník Zdeněk Rychetský, dříve aktivní v ČSSD.
Co dál
Po technické novele, účinné od letošního ledna, nyní ministr Nečas chystá „koncepční novelu“, která bude vycházet i z rozhodnutí Ústavního soudu. Nepůjde o úplně nový předpis, ale přinese již dříve avizovaný posun k více liberálnímu, flexibilnímu trhu práce. Zaměstnance ubezpečil, že o ochranu svého slabšího postavení před zaměstnavateli nepřijdou, a že jim změny naopak ve svém důsledku prospějí.
