Nokia zůstane v dějinách lidstva zapsána více než kterákoli jiná průmyslová firma, pokud jde o přínos a význam pro svoji vlastní zemi
Na úvod k čerstvé akvizici mobilní divize Nokie softwarovým gigantem z amerického pacifického pobřeží Microsoftem si dovolím pár postřehů o starých podnicích. Zaprvé, ty opravdu letité firmy jsou disproporčně často z Japonska.
Zadruhé, oborově napříč zeměmi najdete nepřiměřeně vysoké zastoupení výrobců nápojů – od výrobců saké přes vinařství až po pivovary. Také dost hospod a ubytovacích zařízení. To, čemu dnes říkáme průmysl, se omezuje na pár firem s vysokým stupněm specializace, často rukodělného charakteru. Ostatně i nejstaršími českými podniky, které jsou schopny prokázat nějakou kontinuitu působení na trhu, jsou nikoli překvapivě také pivovary.
Když to shrneme, jde vesměs o obory, kde tradice a dodržování technologického postupu, často ve vazbě na lokalitu, umožňuje přežít věky. Najít mezi nimi velkého současného globálního hráče je docela kumšt. Bez nároku na absolutní přesnost bych za takového označil francouzský Saint-Gobain, který byl založen v roce 1665 jako královská manufaktura na zrcadla a (nejen) ve sklářství funguje dodnes; rozhodně to není historizující trpaslík.
Nokia je proti těmhle firmám v podstatě mládě – založená v roce 1865 v Tampere jako papírenský podnik, v tehdejším Finském velkovévodství, jež bylo součástí imperiálního Ruska. Mimochodem, v Česku dodnes působí velké průmyslové firmy, které mají starší historii, namátkou Vítkovice (1829), Třinecké železárny (1839) nebo plzeňská Škoda, založená v roce 1859. A že s nimi osud dovedl zacvičit!
Ale i když dělaly a dělají leccos, v zásadě se drží pořád svého hutnicko-strojírenského kopyta.
Nokia je opravdu zajímavá tím, jakou prodělala metamorfózu. Z papíren, které byly převzaty gumárenským podnikem, jenž zachránil původní papírenskou Nokii před bankrotem po první světové válce, aby si pojistil dodávky elektřiny, a akvíroval kabelovnu, se staly tyto tři vzájemně nepříliš sourodé byznysy jedním konglomerátem až fúzí v roce 1967. Nokia měla tehdy prsty nejen v těchto oborech, ale i ve spotřební elektronice, dodávkách plynových masek pro armádu, osobních počítačích a bůhvíčem ještě. Seznam by byl velmi dlouhý.
Dnešní svazek Nokie s mobilní telefonií a telekomunikacemi je spojen s čištěním portfolia, a především se jménem Jormy Jaakka Ollily, jejího tehdejšího výkonného ředitele (1992–2006) a posléze předsedy představenstva (1999–2012). Právě on vsadil na jednu fenomenálně úspěšnou růstovou kartu. A kdo teď obouvá své auto do pneumatik značky Nokian (ty zimní jsou dodnes považovány za špičku), měl by vědět, že s Nokií jako takovou nemají pneumatiky, ba ani holínky nic společného už více než 20 let.
Jorma Ollila byl tím, kdo nesourodý konglomerát nejen zacílil a finančně ozdravil, ale hlavně jej přivedl na trůn mobilních technologií. Ještě v roce 1991 dosahoval konglomerát čtvrtiny obratu jen v 5,5milionovém Finsku, v roce 1998 už byla firma světovou jedničkou v mobilech a udržela si tohle postavení dlouhých 14 let. Společnost z malé země, která dokázala během pěti let zpětinásobit svůj obrat z již beztak docela vysokých 6,5 miliardy dolarů v roce 1996, si zaslouží přinejmenším v očích ekonomických historiků respekt.
Vynechte ropné a plynárenské státní monopoly, neboť přírodní bohatství není zásluha, a je to zřejmé: Nokia zůstane v dějinách lidstva zapsána více než kterákoli jiná průmyslová firma, pokud jde o přínos a význam pro svoji vlastní zemi: GM ani na vrcholku své moci neznamenaly pro Ameriku ani vzdáleně to, co Nokia pro Finsko.
Finský výzkumný ústav ETLA ve své pozoruhodné studii (kterou si dovolím doporučit ke stažení čtenářům na www.etla.fi/wp-content/uploads/2012/09/B244.pdf) konstatoval, že v roce 2008 se Nokia podílela na finském HDP 2,6 procenta, téměř jedním procentem na celkové zaměstnanosti, 37 procenty na celkových výdajích na vědu a výzkum, devíti procenty ze všech vybraných korporátních daních a 11,5 procenta na celkové přidané hodnotě ve finském zpracovatelském průmyslu. Podíl na patentech v roce 2006 činil 43 procent.
Pokud bychom měli zůstat u českých reálií, k těmto hodnotám se mladoboleslavská Škodovka přes všechen úspěch naštěstí ani náhodou nepřiblížila, aniž bych jakkoli snižoval její význam pro českou ekonomiku. Je to ostatně první příměr, který Čecha napadne, stejně tak jako závěr, že je to dobře, že na jedné firmě nevisíme jako na zrzavé skobě. Neboť i velmi dobře vedená firma může na kritických rozcestích (jak se posléze ukáže) strategicky selhat, stejně jako byla schopna se strategicky trefit. A následky bývají tvrdé …
Nicméně o to více můžeme soucítit s Finy, kteří se cítí „odevzdáním“ rodinného stříbra – pravda, trochu zašedlého – Microsoftu zrazeni. Život Nokie ovšem odevzdáním mobilního byznysu nekončí. A její příběh je úžasný přinejmenším stejně, jako je poučný.
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
