Vládní návrh nijak nediskriminuje těžaře, jen ruší diskriminaci ostatních
Současná horní legislativa obsahuje několik problematických míst a také v praxi nevymahatelných principů. To dostává do značné právní nejistoty nejen obce v okolí dobývacích prostorů a lidi, kteří tam žijí, ale i podnikatele. Vládní novela horní legislativy, kterou nyní dostali poslanci, znamená nápravu tohoto stavu.
Jiná skutečnost
Mediální i politické diskuse, které se na toto téma v posledních měsících odehrály, mají jedno společné. Novelu horního zákona těžaři líčí jako neúprosný a surový krok proti jejich zájmům a stabilitě právního prostředí jejich podnikání. A je prý také za hranicí únosného vměšování státu. Vzduchem i tiskem létají slova znárodnění dolů, šikana úřadů, odpis veškerých zásob a následně konec těžařů v Čechách. Skutečnost je však jiná.
Vláda na konci loňského roku znovu potvrdila platnost usnesení o územních ekologických limitech, za které nesmí postoupit těžba hnědého uhlí. Potvrdila tím stabilitu podnikatelského prostředí v rozsahu, v jakém do něj naši dnešní těžaři vstupovali. Vyhrožování arbitrážemi je proto naprosto nesmyslné. A jde jen o mediální masáž občanů, vyděšených kauzami, jako jsou Nomura, Diag Human či TV Nova.
Sankce za nedodržení zákona
Podobné je to s novelou zmíněných zákonů. Největší debatu vyvolává nově stanovená roční lhůta, do které musí těžební společnost dodat podklady potřebné pro rozhodnutí o případném odpisu zásob dané suroviny. Novela přitom vůbec nemění způsob rozhodování o odpisu. Ten nadále zůstává v pravomoci ministerstva průmyslu a obchodu (v případě netěžených ložisek ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí, a pokud jde o ta těžená, pak po projednání s Českým báňským úřadem). Doplnění chybějící lhůty pouze napravuje současnou absurdní díru v zákoně. Přestože příslušné podklady těžební společnosti běžně dodávají do několika měsíců, v případě zásob pod Černicemi a Horním Jiřetínem stát o ně již třináct let Mosteckou uhelnou společnost marně žádá. Novela zároveň současnou sankci za nedodržení zákona zvyšuje až na dvacet milionů korun. Většinu těžby u nás totiž obstarávají velké společnosti a stát musí mít možnost motivovat k dodržování zákona i je.
Dalším žhavým tématem je zrušení předkupního práva těžebních organizací k nákupu či pronájmu státních pozemků. To, že je dnes mají těžební společnosti, významně omezuje rozvoj obcí. Své by mohl vyprávět starosta nejen Trojanovic v Beskydech, ale i dalších obcí. Vládní návrh nijak nediskriminuje těžaře. Jen ruší diskriminaci ostatních.
Benevolentní lhůta
V zákoně se také upravuje pasáž týkající se možnosti zrušení dobývacího prostoru. Ani tady však nevzniká nic, co by zásadně ohrožovalo podnikatelské plány těžebních společností. I dosavadní horní zákon tuto možnost zná. Vyznačený dobývací prostor totiž není soukromým majetkem či neomezeným povolením k těžbě. Je pouze oprávněním požádat o povolení k těžbě, nic víc. Zároveň to však znamená, že dané území je do budoucna k těžbě určeno, s čímž musejí počítat územní plánovači. Pokud však těžební společnost nepožádá o těžbu ani po patnácti letech, může jít o spekulativní zábor či o neřešitelné střety zájmů v území. Novela umožní obě alternativy prověřit a případně o dobývacím prostoru znovu rozhodnout. Patnáct let je benevolentní lhůta. Notabene – jaký zelený bič, jestliže rozhodnutí není na žádném „zeleném“ ministerstvu, ale samozřejmě na příslušném obvodním báňském úřadě?
Novely horního a geologického zákona nejsou ničím, co by měli podnikatelé vnímat jako likvidační nebo šikanující. Nevkládají úředníkům žádnou novou moc. Vláda je schválila, aby přispěly k dodržování pravidel, která u nás platí již mnoho let. Věřím, že je schválí i poslanci. Nebo budou opravdu chtít voličům vyslat signál, že je vymahatelnost práva v Česku nezajímá?