Přemítala jsem marně několik dní, co Čechy pálí (otázkou je, kdo je vlastně Čech, ale to nechme stranou). Při otevření kalendáře jsem nabyla dojmu, že staří Mayové měli pravdu a svět se opravdu chvěje v základech.
Foto: Profimedia.cz
Teď konkrétně kvůli novému zákonu o vysokých školách, těch posledních ostrůvcích svobody. Přiznávám, že jsem poněkud zaujatá. Představa, že v jakémkoli řídicím orgánu mé alma mater sedí nějaký politický „trafikant“, je děsivá. Stejně tak jako představa prodeje znalostí. O úrovni placených škol se vyprávějí legendy. Na druhé straně, jak se zdá, jejich absolvování zajišťuje bezkonkurenčně vysoké platy ve státní správě. Vypadá to, že poctivé vzdělání brání v této době uplatnění. Světu vládnou polovzdělanci.
Uznávám, že podmínka vysokoškolského vzdělání úplně všude je poněkud směšná. I já mám kolegy, jejichž odbornost je vysoká, ale holt vysokou školu mít musí, aby splňovali „kritéria“. Je to poněkud nesmyslné. Ano, tito lidé také jdou na soukromou školu, je to totiž snazší. A o nic jiného než o papír nejde. Zaplatí si za hříchy mládí, ne za znalosti. Těch mají často víc než jejich vyučující. Možná že ještě během bakalářských studií budou přednášet, škola by tím získala.
Nevím, jestli tentokrát studenti strhnou s sebou nějakou další lavinu protestů, jako kdysi jejich rodiče. Asi ne. Solidarita už není, co bývala. Zvýšené DPH, zmrazené důchody ani pražský Dopravní podnik zatím nikoho do ulic nedostaly. Mám ošklivý pocit, že akademické svobody to také nebudou, a to je škoda. Nebo se jen blížíme k tomu datu, které Mayové napsali na konec svého kamene?
