Důsledkem ? aska kauzy Nagyová může být faktická nedotknutelnost politiků
Jakkoli je rozhodnutí soudu o nevině Jany Nagyové Nečasové a tří zpravodajských důstojníků nepravomocné, dá se už nyní hovořit o fatálním fiasku olomouckého státního zastupitelství a tzv. elitního policejního útvaru, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Soudkyně totiž nezprostila obžalované viny pro nějaký nedostatek důkazů, ale jasně konstatovala, že se žádný trestný čin nestal, a s tím se bude jakýkoli odvolací soud jen těžko vypořádávat, jakkoli bude nesporně pod silným mediálním i politickým tlakem.
Případ, který začal bez dvou týdnů přesně před dvěma lety, tak směřuje ke konci, který se jevil jako velmi pravděpodobný od prvního seznámení s důkazy, jež Ivo Ištvan a Robert Šlachta schrastili za hodně neobvyklých okolností během šťáry na Úřadu vlády a v sídle Vojenského zpravodajství a odposlechy pikantních telefonních hovorů. Z kauzy, která povalila řádně zvolenou vládu, tak dnes zbývá jen hromádka nechutných drbů ze života jednoho českého premiéra a jeho milenky. A veřejnost má nyní jistotu, že to, co se odehrálo v červnu 2013, nebyl vrchol protikorupčního tažení hrdinné policie a obžaloby, ale úplně normální policejní puč jako vystřižený z dějin nějaké banánové republiky.
Kauza zneužití vojenské rozvědky měla být nejjasnějším a nejprůkaznějším případem celé kauzy Nagyová. Nejprve měla být dotažena do stadia obžaloby za dva tři měsíce. Nakonec to trvalo rok a skončilo blamáží.
A to, že zástupci státu zde dva roky bezdůvodně denunciovali tři vojáky, kteří za ten stát nasazovali život v boji a jsou nositeli vysokých vojenských vyznamenání za hrdinství, a nejen českých, je hanba a ostuda.
Kauzu politických tra? k rozmetal Nejvyšší soud a ministerstvo spravedlnosti se muselo vazebně stíhaným exposlancům omluvit za „nezákonný postup Vrchního státního zastupitelství v Olomouci“, a vyplatit jim několikamilionové odškodné. Zbývající stále obvinění v této větvi kauzy jsou pak terčem tvrdého policejního nátlaku, který je má donutit, aby potvrdili původní verzi žalobců, že šlo skutečně o korupci. Za tím účelem policisté hledají kdekoli jakoukoli špínu, kterou by mohli vůči dotyčným použit. Ale zatím je to marné.
Jen na Nagyovou vytáhli poměrně komický trestný čin krácení darovací daně a únik utajovaných informací. Mrak, ze kterého fakt žádná průtrž mračen nebude.
Kde jsou ty důkazy o lumpárnách Iva Rittiga a Romana Janouška a co je to za ty desítky kilogramů zlata a sto dvacet milionů předváděných v průběhu puče, se už nikdo ani neptá.
O tom, že Ištvan a jeho lidé měli hned v pátek rezignovat a od pondělka na právním v Agrofertu číst smlouvy s odběrateli kosteleckých párků a metylesteru řepkového oleje, není pochyb. Stejně jako není pochyb o tom, že je to ani nenapadne. Otázkou je, jak dlouho hodlá ministr spravedlnosti Pelikán čekat s kárnou žalobou, která měla přijít hned po oné vynucené omluvě a odškodnění exposlanců za nezákonnosti, které se v Olomouci evidentně děly. Přitom se lze obávat, že se dějí a budou dít i nadále.
Že se obžalovaní dočkají u soudů spravedlnosti, je nesporně pozitivní projev fungujícího systému české demokracie. Chorobné ambice a neprofesionalita státních zástupců však mohou a nejspíše i budou mít dopady, které aktéři kauzy stále ještě nedomýšlejí. Zákonodárci mají nyní silný argument pro posílení odpovědnosti státních zástupců za výkon jejich práce, což je nepochybně ve světle puče z roku 2013 správné. Může se však také stát, že se politici a mocní opět stanou nepostižitelnými nadlidmi, po čemž ani největší kritici Ištvana a spol. nevolají a nikdy nevolali. Soudcovská samospráva už padla a de? nitivní podobě zákona o státním zastupitelství poté, co projde schvalovacím procesem ve sněmovně, se pak budou státní návladní asi dost divit. Ale budou mít, co chtěli. Vždyť nejvyšší státní zástupce Zeman mohl a měl proti řádění olomouckých svazáků zakročit. A je tak spoluviníkem skutečnosti, že se opět zabrzdí už tak těžká cesta kultivace justice k poměrům obvyklým v zemích, kde tradici právního státu po staletí nikdo nepřerušil.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
