KONEČNĚ PENÍZE

Skladní listy pomohou k získání úvěrů

Jako na smilování už řadu let čeká české zemědělství na možnost získávat pro podnikatele bankovní úvěry zavedením takzvaných skladních listů. Jde o cenný papír, podložený zbožím především obilím a olejninami – uloženým ve skladu za státem předepsaných a kontrolovaných podmínek. Na toto zboží se vydá skladní list, na který mohou banky poskytovat půjčky. Peníze se pak vyplatí až po prodeji zboží, v době, kdy za něj bude možné dostat nejlepší cenu. Po množství průtahů byl loni konečně přijat příslušný zákon a vyhláška ministerstva zemědělství, letos by se akce už měla spustit. Hovoří–li agrární ekonomové o skladních listech jako o spáse, užívají jen mírné nadsázky. Pro tuzemské zemědělství je totiž velice obtížné úvěry získat. Odborníci odhadují, že prostřednictvím listů by mohli ročně zemědělští podnikatelé získat zdroje až za tři miliardy korun. V těchto dnech přicházejí na ministerstvo zemědělství první žádosti od firem provozujících sklady, aby jejich prostory byly schváleny pro systém skladních listů. A přestože jde o věc v Evropské unii vyzkoušenou, objevují se v Česku – jak je to obvyklé – už také rozpory. Rozpačité ministerstvo. Na potřebě konečně zřídit instrument skladních listů, což České republice mimo jiné vehementně doporučovala například i Světová banka, se na domácí scéně shodují všichni. V tomto případě se nevyskytují třenice mezi soukromými farmáři a velkými podniky, mezi producenty a obchodníky, mezi agrárními politiky pravicovými či levicovými. Částečné rozpaky vzbudilo jen chování ministerstva zemědělství, když vláda loni poslanecký návrh zákona o skladních listech neschválila. „Mohlo jít jen o nějaký šprajc, protože návrh předložili poslanci ODS, ale nebyl to moc dobrý signál, že tahle vláda skladním listům fandí, podotýká předseda Asociace soukromého zemědělství Stanislav Němec. Postoj vlády je přitom důležitý, ministerstvo zemědělství totiž schvaluje sklady, v nichž bude zboží uschováváno, a kontroluje i podmínky skladování. To je zase významné pro banky, aby měly záruku, že zboží bude dostatečně kvalitní, respektive že obilí nikdo neukradne. Na podzim pak přece jen zákon přijat byl. Stát sklady nemá. Dlouholetým propagátorem zavedení systému skladních listů je ředitel společnosti AGF Trading František Janů. Vítá, že již celá věc dostala legislativní rámec, ale zároveň kritizuje ministerstvo, o němž soudí, že na systém není dostatečně připraveno. „Jsem ten poslední, kdo by skladní listy zatracoval. Ale tvrdím, že stát nemá konkrétní sklady, v nichž bude moci uchovávat obilí a další komodity, na které budou vydávány skladní listy. Nemám přitom na mysli kapacitu – budov je dost, ale zboží musí být umístěno přece odděleně. Čili obilí od jedné firmy musí být identifikovatelné, a nikoliv smíchané s tisícovkami tun jiného obilí. Tady vidím problém, stát se zbavil skladů, v nichž měl majetkové podíly. A právě státní dozor nad sklady je ve světě podmínkou pro fungování systému skladních listů, říká Janů. Stát sklady má. Ministerstvo zemědělství naopak tvrdí, že se sklady žádný problém nebude. Stejný názor má i firma Agropol, která je v agrárním obchodě konkurentem společnosti AGF Trading. „Skladové kapacity naprosto nejsou potíží, je jich dostatek. A uložení jednotlivých dodávek obilí se přece vyřeší tím, že se společně uskladní zboží stejné kvality. Jiné cenové rozlišení než podle kvality neznám, takže skutečně žádný zádrhel nevidím, prohlašuje tiskový mluvčí ministerstva Pavel Kovář. „V republice jsou sklady technicky a technologicky dobře vybavené a je jich dost. Je pravda, že velice významné pro důvěryhodnost celého systému bude správná volba skladů a potřebný státní dozor nad nimi. Ale já tady také žádný velký problém nečekám, míní poradce generálního ředitele Agropolu Jan Sýč. „Koneckonců neschůdné by nebylo ani nějaké nové sklady postavit, domnívá se předseda Svazu zemědělských družstev a společností Miroslav Jirovský. Klient, nebo zboží? Shodný názor nemají účastníci agrárního trhu ani na to, zda banky budou v systému skladních listů brát v úvahu hodnotu samotného zboží, anebo stále výrazně dbát na bonitu firmy, které za list dají zálohu. „Myslím si, že banky určitě budou brát v úvahu situaci firmy, takže by princip vkladních listů měl vlastně zase oddělit zrno od plev. Špatné podniky úvěry nedostanou ani prostřednictvím listů, těm dobrým naopak listy jako záruka dobře poslouží, říká Jirovský. „Považuji za důležité, že pro banky už právě nebude rozhodující ta firma, které za skladní list zaplatí. Vždyť smysl je přece právě v tom, že se ručí zbožím. A se skladním listem bude možné obchodovat. Jde přitom o to, aby zemědělci získali úvěry a také aby se agrární obchod trochu rozhýbal, říká Janů. Banky se zatím vyjadřují střídmě, očekává se, že skladní listy se plně prosadí po letošní sklizni. Potvrzují ovšem, že krytí úvěrů zbožím pro ně bude dobrou zárukou.