V předvolební vřavě poněkud zapadla zpráva o tom, že ČSOB se rozhodla učinit to, co měla učinit dávno. Chce zahájit soudní spor se státem o náhradu za pohledávky, které jí poslední rok vrací Česká konsolidační agentura se zdůvodněním, že pohledávky mají právní vady, na jejichž vzniku se podílela ČSOB. Nejznámější takovou pohledávkou je takzvaná kauza J.Ring, kdy banka musela vyplatit agentuře více než jeden a půl miliardy korun.
ČSOB je od počátku přesvědčena, že jí náleží náhrada, kterou je povinno vyplatit ministerstvo financí. To však má zcela jiný názor opřený o posudky svých právníků, kteří stát před takovým postupem varují. Rozhodnout může jen rozhodčí soud, a to podle pravidel Mezinárodní obchodní komory.
Na problém jako první upozornil týdeník EURO a ČSOB reagovala obviněním, že tyto informace šíříme v zájmu určitých vlivových skupina a žádný takový problém ve skutečnosti neexistuje. Tento údajně neexistující problém za zhruba deset miliard korun se ale nakonec stal dle ministra Sobotky příčinou nesouhlasu ČSOB s narovnáním s Nomurou. Po takto způsobeném krachu jednání stát prohrál arbitráž a daňovým poplatníkům hrozí, že zaplatí až sedmdesát miliard korun. Není divu, že u veřejnosti vznikají pochybnosti, zda ČSOB stát tak trochu nevydírá, protože pro stát je jistě lepší přijít o deset miliard než o sedmdesát.
Tím, že se sporné pohledávky ocitnou u arbitráže, nyní vlastně padá důvod, pro který byla dohoda s Nomurou zablokována.
Teď je po zbytečném dohadování a může se jednat o smíru s Nomurou, tedy když ČSOB nepřijde s nějakými novými požadavky. Každopádně ministr financí by se měl co nejdříve poptat, zda je už ČSOB ochotna pomoci státu odvrátit riziko mnohamiliardových ztrát. Čas utíká a arbitři nebudou výrok odkládat do nekonečna.
