Pro naftu je nový zákon příliš těsný
Spalovat s benzinem až pět procent biolihu a s naftou stejné množství metylesteru řepkového oleje není problém – žádný motor to nepozná. Někde se ostatně prodávají dovážené pohonné hmoty a mnohá česká auta na takovou směs už dávno jezdí, aniž to řidičům přijde na mysl. Český problém zavádění biosložek do pohonných hmot není ani v technice, ani v logistice, ale v dosavadním přístupu státu. Celá Evropa ví, že bez státní pomoci či státního nařízení nelze systém rozběhnout. Česko se však až do minulého týdne nemohlo rozhodnout jaký přístup zvolit. Ve středu 2. května konečně Poslanecká sněmovna schválila kompromisní zákon, který může proces přimíchávání biopaliv do pohonných hmot nastartovat. Jestliže normu schválí i Senát a prezident, bude možné plnit závazek, který má Česko vůči Evropské unii.
Nafta o míle napřed.
Mezi biolihem a metylesterem jsou však na samém startu propastné rozdíly. S výrobou a přimícháváním biolihu lze ještě očekávat nepřeberné množství starostí plynoucích především z chybného rozhodování vlád a ministerstev v minulosti. Agrární analytik Petr Havel předpovídá, že biolíh čeká období pokusů a omylů. Zato metylester je připraven na startovní čáře. A limit dvou procent, nastavený zákonem, připadá jak zemědělcům, kteří letos očekávají rekordní úrodu milionu tun řepky, tak výrobcům metylesteru velice nízký.
Není to tak dávno, kdy Česko a předtím Československo bylo v této produkci lídrem. Stojany čerpacích stanic nabízely bionaftu, která byla směsí třetiny metylesteru a dvou třetin minerální nafty. A protože byla o dost levnější než samotná nafta, šla na odbyt. Způsob státní dotace, která to umožňovala, však byl podroben kritice, a proto se dlouho hledal způsob jiný, průhlednější, až bionafta v roce 2004 ze stojanů zmizela. Pak se jako připomínka časů minulých na pár měsíců bez většího zájmu znovu objevila, aby prozatím definitivně skončila v propadlišti času.
Aktuálním se stalo přimíchávání metylesteru do veškeré nafty. V Německu bylo ovšem zavedeno mnohem dříve a nejen bez dotace, ale i bez osvobození od spotřební daně. Zato na plných pět procent, která připouští směrnice Evropské komise. Tím se německý trh otevřel a stal se atraktivním i pro české výrobce. Zánik bionafty v Česku přestal kohokoliv zajímat; celá česká produkce mohla jít na vývoz.
Panenský trh.
Systém dobře funguje i v Rakousku, přestože je postaven na zcela opačném principu. Stát na rozdíl od Německa neurčuje prodejcům žádné limity, zato veškerá motorová paliva s minimálním obsahem 4,4 procenta biopaliv mají sníženou sazbu spotřební daně. Takže i tam je snaha, aby procento biosložky bylo co největší.
Zprvu nenasytné sousední trhy se však s podporou obou států začaly postupně zaplňovat domácí produkcí. Česká výroba metylesteru, a tím pádem i pěstování řepky se podruhé v krátké historii ocitají v autu. Přitom domácí český trh zůstává panenský a do nafty se dosud nepřimíchává ani gram.
Termín zavedení biopaliv se v Česku několikrát odkládal, ten poslední byl od 1. července 2007. Průtahy s přípravou zmíněného zákona sice sváděly k zahájení míchání až od ledna příštího roku, to se však díky návrhu poslaneckého výboru pro životní prostředí podařilo zvrátit. Sněmovna schválila začátek povinnosti přimíchávat biosložky na 1. září 2007.
Na poslední chvíli se toto datum snažil ve dvou parlamentních vystoupeních krátce po sobě odvrátit ministr financí Miroslav Kalousek. Tvrdil, že jeho úřad nebude připraven na správu příslušných poplatků. Sněmovna ho však nešetřila a převahou 157 hlasů proti devíti potvrdila zářijovou premiéru.
Řepková záplava.
Předkladateli zákona ministru Martinu Bursíkovi a poslaneckému zpravodaji Liboru Ambrozkovi se tedy podařilo proplout mezi protichůdnými názory a navíc nechat schválit zvýšení limitu od ledna 2009 ze 3,5 na 4,5 procenta povinné příměsi biosložky. Producentům řepky i metylesteru to však vzhledem k jejich připravenosti na změnu připadá pořád ještě málo.
„Navrhovali jsme, aby příměs 4,5 procenta byla od samého počátku. To by umožnilo zpracovat na metylester 45 procent předpokládané zemědělské produkce řepky. Při uzákoněných dvou procentech však veškerý český průmysl stačí zpracovat jen přebytek 200 000 tun řepkového semene z loňska. Jak naložíme s očekávanou milionovou úrodou? Zemědělci vyseli řepku v dobré víře, že systém v této době bude už fungovat,“ přemítá předseda představenstva Agropodniku Jihlava Matěj Valtr.
Jenže i tento požadavek má háček. Úředníci ministerstev průmyslu a zemědělství upozornili Bursíka, že zvýšení limitu by musela provázet nová žádost o technickou notifikaci u Evropské komise, která by oddálila začátek prodeje paliv s biosložkou na neurčito. „To by byl ještě větší risk, že bychom s přimícháváním letos možná ani nemuseli začít,“ myslí si Bursík a spoléhá na to, že dobré výsledky přinese i schválený kompromis.
Také podnik Čepro, který distribuuje 60 až 80 procent paliv, se technicky připravoval na přimíchávání dvou procent. „Čtyři a půl procenta bychom také zvládli, ale byla by to honička. Některé malé sklady jsme záměrně neosazovali technikou, potřebnou k přesnému přimíchávání. Ale to je jen technická záležitost, se kterou bychom se brzy vypořádali,“ tvrdí šéf Pavel Švarc.
Tvrdá ruka státu.
Pozvolný přechod na vyšší procento přimíchávání není v Česku možný. Společnosti prodávající pohonné hmoty na tom totiž nemají žádný vlastní zájem. Prodejci budou mít se zavedením biosložek jedinou volbu – jestli vyšší cenu složky pokryjí snížením své marže nebo celý nárůst převedou do ceny produktu. O zvýšení procenta biosložky bude tedy rozhodovat pouze zákon.
Tento přístup neuspokojuje prezidenta Agrární komory Jana Velebu. Domnívá se, že stát by měl kromě povinné kvóty zavést nějaká podpůrná opatření, jak se to děje v okolních státech. Peter Benčurik, viceprezident společnosti Slavia Capital, která je majoritním vlastníkem Agropodniku, upozorňuje, že na Slovensku je sice také uzákoněna povinnost minimálního dvouprocentního obsahu, ale příměsi do pěti procent jsou osvobozeny od daně. Bude-li to výhodné, mohou majitelé pump sami od sebe poměr zvyšovat. V Rakousku, jak uvádí Benčurik, je díky daňové úlevě rozdíl nafty s příměsí a bez ní 28 eur na tisíc litrů. Nekupte ji…
Naftové naděje.
Poslanec Ambrozek neskrývá uspokojení, že se normu pro biopaliva po letech oddalování podařilo prosadit. Je přesvědčen, že zákon otevře dveře i dalším nápadům a budou se rodit nové projekty na využití biopaliv v dopravě. „Limit dvou procent nešlo v tomto prvním kole přeskočit. Rozhodovala nejen nejistota kolem případné nové notifikace. Se zvýšením kvóty u metylesteru zásadně nesouhlasilo ministerstvo průmyslu, které se obává nežádoucí reakce u výrobců biolihu, pro jehož výrobu dosud schází legislativní rámec. Z podobných důvodů si jednostranné zvýšení limitu nepřálo ani ministerstvo zemědělství. O to cennější je dvouprocentní kompromis, byť ho zemědělci a výrobci mohou vnímat i jako brzdu svých aktivit,“ míní Ambrozek.
Ministr Bursík připomíná, že čisté biopalivo už lze využívat bez zdanění a upozorňuje: „Nemáme hotovo. Abychom docílili požadovaného desetiprocentního podílu biopaliv v pohonných hmotách do roku 2020, k němuž jsme se zavázali, musíme zajistit uplatnění vysokoprocentních biopaliv. To se bez daňových úlev neobejde. Bude to těžké, ale věřím, že bionafta není navěky mrtvá.“
Box – místo popisku k velké fotce:
Připraveni k výrobě
Agropodnik Jihlava je po Setuze druhý největší výrobce metylesteru řepkového oleje. Ročně je schopen produkovat 68 000 tun a zpracovat na 70 000 tun řepkového semene. Do budoucna počítá s rozšířením na 160 000 tun. Z iniciativy majoritního vlastníka, kterým je společnost Slavia Capital, se stal daňovým skladem, takže zvládá celý cyklus od výroby po prodej a skladování biopaliv. Zaměřuje se na zpracování domácích olejnin a čím dál komplikovanější vývoz metylesteru se snaží přeorientovat rovněž na domácí trh. V návaznosti na tradiční výrobu bionafty do roku 2004 je technologicky připraven vyrábět i vysokoprocentní směsi.
