Během teplého poledne se na klidné terase pivovarského hostince střídají zákazníci velmi rychle. Tu cizinci z blízké automobilky, po nich zase cyklisté, které odpoledne čeká výšlap do Beskyd. Pro řadu dalších hostů je ale návštěva restaurace cílem výletu. Díky pivovaru.
Vyučený sladovník Mojmír Velký jej spustil v roce 2006. „V začátcích jsme dělali pět hektolitrů týdně, dneska už jsme na stovkách hektolitrů,“ počítá Velký, jak se jeho Pivovar Koníček rozmohl.
Podnik dokonce vyrostl tak, že v roce 2016 vypadl ze škatulky minipivovarů.
Navařil 12 tisíc hektolitrů, takže dnes už se řadí mezi malé průmyslové výrobny.
To dokresluje i velké silo, pod nímž právě stojíme. Do něj mu kamion jednou měsíčně přiváží moravský slad z Brodku u Přerova. Zásobárna na zrna je dalším specifikem Koníčka, u malých výroben jde o raritu.
I když značka Koníček sází na spodně kvašenou klasiku, zároveň má celoroční kalendář, podle nějž dvakrát do měsíce zásobuje pijáky specialitami. Na Vánoce třeba polotmavým speciálem Štědrok 24°, na konci září zase svatováclavským světlým Klaďasem 16°. „Dodneška je to těžké. Pořád narážím na konzervativnost hostů i hostinských,“ dodává Velký.
I proto je tu základem světlá jedenáctka Ryzák. Tvoří 70 procent veškerého vojkovického výstavu. Ležák se 4,3 procenta alkoholu vaří Velký se svým podsládkem z moravského a karamelového sladu, které jsou velmi silně znát i ve vůni. Chuť Ryzáku je svěží, a i když člověk čeká hořkost, nic extra zásadního se nekoná. Jde tak o velice přístupné pivo korunované dobrou pitelností.
A když už byla řeč o kalendáři speciálů, ochutnal jsem i Kobylu. Smetanová tmavá patnáctka v sobě nese 6,3 procenta alkoholu. Vzniká ze čtyř druhů sladů, jež se v odéru piva promítají jako vůně čerstvě pražených kávových zrnek. Speciál je těžší, ve vláčné a čisté chuti se postupně projevují všechny odstíny použitých sladů.
Pivovar Koníček
Vojkovice 10 Sládek: Mojmír Velký
