KONJUNKTURA JDE NĚMECKOU STOPOU

Čekají nás minimálně dva příznivé roky

Razance růstu hrubého domácího produktu (HDP) za první čtvrtletí letošního roku příjemně překvapila jak ekonomy, tak politiky, přestože se převážně shodují v tom, že toto číslo bylo z mnoha důvodů extrémní a po zbytek roku se s největší pravděpodobností nebude opakovat. Někteří ekonomové správně poukazují na statistický efekt vysoké ceny ropy, který zkresluje výkon reálných vývozů vůči dovozům. Nicméně porovnání s ekonomickým vývojem v sousedním Německu jasně ukazuje, že česká ekonomika následuje vlnu evropské konjunktury. Zmíněný statistický efekt bude v následujících čtvrtletích sice slabší, ale bude postupně sílit podpora ze strany Německa. Lze tedy očekávat, že letošní a následující rok budou z hlediska hospodářského růstu i přes řadu domácích problémů úspěšné. Zahraniční obchod. Podívejme se nejprve na strukturu růstu v prvním čtvrtletí letošního roku. V porovnání s posledním čtvrtletím roku minulého došlo ke zlepšení ve všech složkách HDP. Spotřeba vzrostla o meziročních 1,3 v porovnání s 0,7 procenta. Zvyšování spotřeby domácností se sice zmírnilo, ale tento pokles byl více než kompenzován nárůstem spotřeby vlády. Vývoj celkové spotřeby v žádném případě nepodporuje obavy, že rychlý růst HDP bude podporovat inflaci nebo zhoršovat obchodní bilanci. Mírné zlepšení vykázal i růst investic, který dosáhl, i když s pomocí zásob, 2,2 procenta. Není natolik silný, aby vzbuzoval obavy z udržitelnosti bezpečného hospodářského růstu. Nejlépe si ovšem vedl zahraniční obchod, který redukoval schodek z 28,4 miliardy korun v prvním čtvrtletí roku 1999 na letošních 19,8 miliardy. Čistý vývoz se tedy meziročně zlepšil o 30 procent. Ceny stálé a nominální. Jak je možné, že údaje o hrubém domácím produktu ukazují tak prudký růst čistých vývozů, když obchodní bilance za první čtvrtletí letošního roku (18,1 miliardy korun) byla srovnatelná s rokem minulým (18,6 miliardy)? Důvodem je rozdíl mezi stálými a nominálními cenami. Obchodní bilance vyjádřená v běžných korunách sice byla srovnatelná s minulým rokem, ale vzhledem k tomu, že dovozy v meziročním srovnání podražily více než naše vývozy, znamená to, že reálně se naše obchodní bilance zlepšila. Řečeno velmi zjednodušeně, nakoupili jsme méně barelů ropy a vyvezli více aut, takže oproti minulému roku jsme vykázali zlepšení. Bohužel, v naší kapse zůstal přibližně stejný počet korun jako minulý rok, protože tržby za prodej aut nerostly tak rychle jako cena ropy. Její dopad na poměr vývozních a dovozních cen ukazuje graf 1. Levá osa znázorňuje, o kolik procent se meziročně zvýšila cena jednotky dovozu relativně k jednotce vývozu. Na pravé ose jsou meziroční růsty dolarové ceny ropy. Je zřejmé, že rozdíl v přepočtu nominálního a reálného čistého vývozu byl způsoben hlavně růstem ceny ropy. Cenový vývoj za duben až červen naznačuje, že rozdíl meziročního růstu cen dovozů vůči vývozům se ve druhém čtvrtletí sice sníží, ale zůstane v okolí šesti procent v porovnání s růstem 8,3 procenta za první tři měsíce letošního roku. Efekt reálného vyjádření čistých vývozů bude tedy markantní i ve druhém čtvrtletí. Reálný růst bude ale podstatně nižší vzhledem k nominálnímu zhoršení obchodní bilance v porovnání s druhým čtvrtletím minulého roku (zhruba o deset miliard korun). Efektivnější ekonomika. Uvedený efekt není potřeba chápat jako statistický trik, kterým se nám někdo snaží nasazovat růžové brýle. V oblasti zahraničního obchodu skutečně došlo v jistém smyslu k růstu. Ne však ve smyslu příjmů, ale ve smyslu efektivity. Na výsledek je možné pohlížet i tak, že ekonomika je jako celek schopna vyrobit více při nižších nárocích na vstupy. Nebo možná ještě přesněji: jsme schopni vyrábět složitější a na trhu žádanější výrobky, jejichž prodej nám umožňuje pokrýt zvýšení nákladů spojený s růstem ceny ropy. K zefektivnění ekonomiky vedla především nucená restrukturalizace, jejímž důsledkem je mimo jiné i vyšší míra nezaměstnanosti. S restrukturalizací úzce souvisí i příliv zahraničních investic. Vstup zahraničních partnerů podnikům jednak usnadňuje přístup na trhy, ale zavádění nových technologií také umožňuje vyrábět a vyvážet výrobky, jejichž kvalita je srovnatelná s konkurenčním západním zbožím. Přestože tyto změny nepřinášejí okamžitý užitek ve formě vyšších nominálních zisků, které v současnosti trpí prudkým zvyšováním nákladů, je tento trend z dlouhodobého hlediska bezesporu velmi pozitivní. Německý cyklus. Bylo by naivní přisuzovat oživení hospodářského růstu pouze domácím faktorům. Malá otevřená ekonomika s více než sedmdesátiprocentním podílem vývozů na HDP je vydána na milost a nemilost ekonomickému vývoji svých obchodních parterů. Vzhledem k tomu, že třetina obchodní výměny připadá na našeho západního souseda, není divu, že česká ekonomika kopíruje – s vyššími výkyvy na obě strany – německý ekonomický cyklus. Graf 2 znázorňuje čtvrtletní růsty hrubého domácího produktu České republiky a Německa. Finanční krize na počátku roku 1997 způsobila prohloubení ekonomického zpomalení, které se začalo objevovat i v Německu. Po záchvatu optimismu na přelomu let 1997 a 1998 se naplno projevila asijská krize, která se Česka sice přímo netýkala, ale zprostředkovaně přes Německo vedla podobně jako následující ruská krize k revizi optimistických odhadů českého ekonomického oživení. To přišlo až o rok později, ve druhé polovině minulého roku, společně s akcelerací růstu v Německu. Tato souvislost dokazuje, že výsledek za první kvartál skutečně není pouze statistickým trikem, ale jde o nefalšovaný ekonomický růst tažený zahraničním obchodem. Ekonomická provázanost s Německem dává naději, že si solidní růst udržíme i po zbytek roku, i když kvůli statistickým faktorům nebudou meziroční přírůstky dosahovat takové výše, jako tomu bylo ve čtvrtletí prvním. Odhady zvyšování německého HDP se pro letošní rok pohybují mírně nad třemi procenty (v roce 1999 1,4 procenta) a v příštím roce by mělo ještě přidat na síle. Lze proto očekávat, že i českou ekonomiku čekají alespoň dva úspěšné roky, po které si můžeme udržet dvou až čtyřprocentní průměrný meziroční růst. Problém měření. Vývoj hrubého domácího produktu za první čtvrtletí letošního roku je nicméně třeba interpretovat velmi opatrně. Bylo by extrémem očekávat na základě tohoto výsledku čtyř až pětiprocentní ekonomický růst pro celý letošní rok. Stejně extrémní by ovšem bylo toto číslo zcela zavrhnout a považovat ho za statistický trik. Oživení růstu v Německu a dlouhodobá spojitost českého a německého ekonomického vývoje přes zahraniční obchod dávají naději, že i česká ekonomika je na počátku konjunktury. Kamenem úrazu ale zůstává, jak tento obrat k lepšímu měřit, aby měl co nejlepší vypovídací schopnost. Uspokojivou metodu sice nemáme, ale určitě budeme dál vášnivě diskutovat o tom, zda ekonomika letos poroste o 1,6 procenta, o dvě procenta, nebo dokonce ještě více.