Ústavní soud rozhodl, že úředníci z berňáku nemohou dělat namátkové kontroly bez konkrétního podezření. Ministr financí Miroslav Kalousek se ovšem náhodných kontrol nechce vzdát.
Má z nich totiž peníze pro státní kasu. Nález ústavních soudců podle něj nahrává jen podvodníkům.
Ústavní soudci se postavili proti namátkovým kontrolám, které provádějí finanční úřady. Tato kontrola je podle nich něco jako policejní vyšetřování: úředníci mohou pronikat do soukromí lidí a firem. Jenže zatímco policisté musejí mít nejdříve důvodné podezření, finanční úřady mohou zasahovat do soukromí při kontrole bez jakéhokoli důvodu. „Musí zde existovat konkrétními skutečnostmi podložené podezření, že daňový subjekt svou daňovou povinnost nesplnil,“ žádají v nálezu ústavní soudci.
Ministr financi Miroslav Kalousek s tím však nesouhlasí a i přes verdikt soudců budou finanční úřady podle jeho slov pokračovat v náhodných kontrolách. „Namátkové kontroly pomáhají udržovat daňovou kázeň,“ argumentuje. Obdobný názor mají i úředníci: „Namátková kontrola k práci berního úřadu patří. Pokud bychom je neměli vykonávat, byli bychom mezi okolními zeměmi jediní,“ namítá vrchní ředitel Ústředního finančního a daňového ředitelství Jan Knížek. Dokonce ani zástupci podnikatelů nemají s kontrolami problém. Podle stanoviska Hospodářské komory poctivě podnikající firma nemá před správcem daně co skrývat a provedení byť i namátkové kontroly ji nijak neohrožuje na jejich právech.
Útok na lidská práva?
Průlomový výrok, na který se mohou nyní odvolat nespokojení podnikatelé, vynesl senát Ústavního soudu v případu podnikatele Radka Poláka z Jablonce nad Nisou. Finanční úřad mu při namátkové kontrole napočítal doplatek 13 tisíc korun. Polák ovšem s výsledky a průběhem kontroly nesouhlasil a začal se soudit. U obecních soudů prohrál, ale u Ústavního soudu uspěl. Soudci prohlásili, že kontrola, při které podnikatel musí odevzdat všechny doklady a pustit úředníky do firmy i bytu, je příliš velký zásah do lidských práv. Není tak proto možné činit bez patřičného důvodu. „Pokud je kontrola namátková, jde spíš o akt libovůle než naplňování kontrolní funkce úřadů,“ říká mluvčí Ústavního soudu Michal Spáčil.
Podle názoru Hospodářské komory se nález soudu vztahuje pouze na fyzické osoby, u nichž jsou typicky prováděny daňové kontroly v bytě, a nikoli na osoby právnické, u nichž jakékoli narušení osobní sféry namátkovou kontrolou finančního úřadu nehrozí. „Ústavní soud však tento rozdíl ve svém rozhodnutí nezdůraznil, a hrozí tak, že aplikace nálezu bude vztahována i na právnické osoby, kde je odůvodnění zákazu namátkových kontrol ochranou osobnosti absurdní,“ míní šéf komory Petr Kužel.
Každou kontrolu je možné zdůvodnit
Není ani jasné, jaké důkazy musí kontrole předcházet a zda by měli kontroloři zdůvodňovat návštěvu přímo kontrolovanému podnikateli. „To by mohl být velký problém. Někdy podezření vznikne při kontrole jiného subjektu. Ale to nesmíme říci, protože jsme vázáni mlčenlivostí,“ vysvětluje Knížek. „Budí to zbytečné emoce, já v tom nevidím problém,“ tvrdí jedna z úřednic berňáku v Brně. Podle ní je možné už dnes zdůvodnit daňovou kontrolu ve většině firem. Úřady si totiž vyměňují informace o podezřelých transakcích, upozorňuje je policie, a mohou reagovat i na veřejná podání – tedy například zaměstnanců, že se zpožďují výplaty. „Signálem může být třeba vysoký obrat videopůjčovny v obci se čtyřmi stovkami obyvatel. Praní špinavých peněz se přímo nabízí. Ale to je opravdu křiklavý případ. Věřte, že bystříme i u mnohem sofistikovanějších podvodů,“ prozradil Profitu jeden z finančních detektivů státní správy.
„Z údajů uvedených v daňovém přiznání lze závěr o možném zkrácení daňové povinnosti učinit jen velmi obtížně. Informace o možném zkrácení daňové povinnosti před zahájením daňové kontroly by tak musel finanční úřad získat pravděpodobně jiným způsobem. V praxi si lze představit získání potřebných informací například provedením místního šetření u poplatníka. Dalším příkladem mohou být zjištění z daňové kontroly provedené u jiného daňového poplatníka, nelze vyloučit ani oznámení od třetích osob,“ nastiňuje možnosti berních úředníků Radek Buršík z PricewaterhouseCoopers.
„Pokud je důvod mimořádné kontroly nejasný, dává to prostor k nejrůznějším spekulacím, zda jde o kontrolu na základě udání, kvůli osobní averzi, místnímu politikaření nebo jiné nečisté hry. Firmy se ale ani proti zjevně zbytečným kontrolám nemají jak bránit. Poplatník je ze zákona povinen umožnit finančnímu úřadu ji vykonat,“ kritizuje Daniel Lattner, ředitel firmy Office House, která se zabývá pronájmem sídel.
Rozhodnutí soudu by mohlo vnést trochu světla do činnosti finančních úřadů. Jejich ředitelé totiž mají poměrně velké pravomoci. Schvalují plán kontrol, na krajské úrovni řeší odvolání a stížnosti poplatníků a také si vykládají nejasnosti daňových zákonů podle svého vlastního názoru. „Jako u všeho je to výhoda i nevýhoda. Nepodléhají tak různým politickým tlakům shora, ale zase mohou být více závislí na regionálních vazbách a těžko kontrolovatelní,“ míní bývalá náměstkyně ministra financí Dana Trezziová. V Česku navíc neplatí anglosaský výklad práva, kde rozhodnutí úřadu či soudu založí precedens pro posuzování obdobných kauz. Každý finanční úřad tak může daný případ posuzovat zcela odlišně.
Samotní úředníci si však podle Křížka firmy nevybírají podle chuti. „Kontroly nezávisí na vůli úředníků. Ke kontrole máme buď nějaké indicie, a to nezpochybnil ani Ústavní soud, nebo vycházejí z plánu kontrol. A někdy k nim dochází spíš preventivně, někdy ad hoc,“ potvrdil šéf finanční správy. Ale namátkových kontrol vykonávají úřady podle něj málo, protože jim to neumožňuje počet úředníků. „Máme i jiné funkce než kontroly daní, provádíme i celní nebo dotační kontroly,“ vysvětluje. „Přepadovky děláme málokdy. Kontrolu musíme zahájit se statutárním orgánem, v pětadevadesáti případech domlouváme kontrolu tři a čtyři týdny dopředu,“ uvádí Knížek.
Jeho slova potvrzuje i ředitel jednoho okresního finančního úřadu ve Středočeském kraji. Není to tak, že zničehonic zaklepe kontrolor na dveře. „Většinou informujeme dopředu, že zahájíme kontrolu. Podnikateli tak dáme šanci, aby ještě podal dodatečné přiznání. Na nahodilé kontroly v podstatě nechodíme. Na to ani nemáme kapacitu. V drtivé většině případů máme ke kontrole důvod, například podněty z vlastní činnosti, podezření, která vznikají z daňových přiznání, ze statistických hlášení a dalších údajů, kontrol jiných subjektů nebo oznámení zaměstnanců či jiných osob,“ říká. Otázkou ovšem je, zda třeba anonymní udání bude Ústavní soud považovat za dostatečný důvod pro kontrolu. Podle Radka Buršíka z PricewaterhouseCoopers většina doposud zahájených daňových kontrol žádné odůvodnění neobsahuje.
To vadí Hospodářské komoře. „Bylo by nešťastné, aby na základě rozhodnutí Ústavního soudu byly namátkové kontroly finančních úřadů nahrazeny takzvanými kontrolami na podnět, tedy aby finanční úřad nemohl bez konkrétního podezření, že podnikatel nemá daně v pořádku, kontrolu vůbec provést,“ prohlašuje prezident komory Petr Kužel. „Hospodářská komora je všeobecně proti tomu, aby kontroly probíhaly na základě udání,“ dodává.
O tom, že jde většinou o „tutovky“, svědčí fakt, že nálezovost, která dokazuje ús
pěšnost kontroly, se pohybuje podle okresů od 60 do 80 procent. Z celkového množství dva a půl milionu ekonomických subjektů zkontrolují finanční úřady mizivé procento. „Vykonáme tak sto tisíc kontrol ročně. Ale nemusí jít vždy o takový počet podnikatelů, protože kontrolujeme-li u jedné firmy daň z příjmů za dva roky, počítáme to jako dvě kontroly,“ vysvětluje Knížek. Daňové doměrky za poslední tři roky se pohybují od pěti do šesti miliard korun ročně. „Neznamená to většinou úmyslné krácení daně, zpravidla jde o neúmyslné chyby,“ dodává. Na vině je mnohdy různý právní výklad komplikovaného daňového zákona.
Podnikatelé nechtějí šikanu
Podnikatelé většinou názor ústavních soudců přivítali. „Pokud by toto usnesení omezovalo možnost šikany ze strany finančních orgánů, jde o pozitivní zprávu. Na druhé straně práva a povinnosti mezi státem – správcem daně a daňovým subjektem jsou upraveny daňovými zákony. Kontrola dodržování zákona nemá nic společného se zasahováním do lidských práv,“ míní mluvčí Svazu průmyslu a dopravy Milan Mostýn. „Každé zprůhlednění daňových kontrol přispívá k podnikání firem. Naopak příliš četné daňové kontroly jejich podnikání mohou komplikovat. Daňoví poradci a zástupci firem mají totiž zkušenosti, kdy se namátkové kontroly dělají častěji v menších městech, zatímco četnost kontrol zejména v Praze byla nižší,“ upozorňuje Mostýn.
Na kontroly si stěžují hlavně menší firmy v malých městech. „Tlak ze strany finančních úřadu pociťují nejčastěji. Malé firmy jsou snadněji kontrolovatelné a statisticky větší počet malých kontrol vypadá lépe než jedna velká. To jsou jedny z důvodů, které firmy přimějí ke změně sídla z malého města do většího. Pravděpodobnost kontroly je zde mnohem nižší,“ konstatuje ředitel firmy Office House Daniel Lattner. Nejde přitom o nepoctivé podnikatele, kteří by chtěli krátit daně, ale o menší firmy, které se potýkají s opakovanými kontrolami, s nejasným výkladem daňových zákonů, osobními spory na malém městě a z nich vyplývajících udání. Pro menší firmu je zátěží i samotná kontrola, pokud musí být několik zaměstnanců firmy třeba dva týdny k dispozici úředníkům finančního úřadu.
Snahy o změnu sídla firem potvrzuje i ředitel finančního úřadu z jednoho okresu Středočeského kraje. „I když ani my jsme nebyli určitě všude na kontrole, v Praze je pravděpodobnost kontroly firmy pomalu jednou za sto let. Proto se z malých míst problematičtí podnikatelé odstěhovali, ostatní jsou pod pravidelnou kontrolou. Na malém městě je prostě každý člověk, tedy i podnikatel, víc vidět,“ konstatuje. Proto daňová poradkyně z Kolína, která si nepřála být jmenována, prozrazuje, že radí svým klientům, kteří chtějí být v klidu, aby si sídlo firmy přehlásili, třeba do Prahy. „Tam je mnohem méně osobních animozit a kontroly jsou mnohem profesionálnější,“ zdůvodňuje.
Sám vrchní ředitel Ústředního finančního a daňového ředitelství Knížek připouští, že v hustých aglomeracích je četnost kontrol u jednoho subjektu menší než ve venkovských oblastech. Řada firem uvádí své sídlo v Praze i kvůli „dobré adrese“. „Ale snažíme se delegovat daňové kontroly finančním úřadům v místě, kde firma vyrábí, ne kde má doručovací adresu,“ říká. Ale Knížek nesouhlasí s názorem, že finanční úřady raději kontrolují malé firmy než dceřiné firmy velkých nadnárodních společností. „Je pravda, že kontrola jednoduchého účetnictví je snazší než kontrola nadnárodní instituce. Ale máme speciální kontrolní programy, postupy, věnujeme velkou péči komplikovaným daňovým subjektům. Děláme analýzu různých dokladů, které firmy vykazují, a zjišťujeme, zda nedochází k nějakým výkyvům nebo anomáliím,“ popisuje činnost svého úřadu.
Knížek přiznává, že většina firem, kterým byl doměřen doplatek na dani, se proti rozhodnutí odvolá. „Skoro každý to zkusí,“ potvrzuje. Proč by podnikatelé této možnosti nevyužili, mají-li šanci, že jim doměrek může být prominut?
Namátkové kontroly budou pokračovat
Finanční úřady budou i přes nález Ústavního soudu dál pokračovat v namátkových kontrolách. Potvrdil to ministr financí Miroslav Kalousek. Jen se úředníci budou snažit získat důkazy o daňových únicích předem, jak to chtějí soudci. Ale v některých případech půjdou na kontrolu i bez nich. „Budeme se dostávat do situací, kde rozhodnutí soudu nebudeme schopni dodržet. Potom začneme stejně kontrolovat,“ potvrzuje i šéf české daňové správy Jan Knížek. Připouští, že podnikatelé, u nichž budou zjištěny nedostatky v účetnictví, se budou kvůli neoprávněné kontrole posléze soudit. Soudy pak budou řešit, jestli je rozhodnutí finančního úřadu vůbec platné.
Finanční úřady mají velkou podporu ministra Kalouska. „Ten nález Ústavního soudu je proti společnosti, proti lidem, proti státu, proti veřejných službám. Pomáhá pouze daňovým delikventům,“ prohlásil Kalousek. „Budeme se snažit ze všech sil udržet současný systém kontrol ve prospěch poctivých daňových poplatníků a v neprospěch daňových delikventů, kterým tolik šel na ruku Ústavní soud. Jsme tu od toho, abychom vybrali všechny nároky českého státu, které vyplývají ze zákonných daňových povinností,“ řekl médiím.
Pokud se budou podnikatelé cítit poškozeni, budou se tedy moci soudit. Státní úřady spoléhají na to, že příště by ústavní soudci mohli rozhodnout zcela jinak. Nahrává jim fakt, že tříčlenný senát, který rozhodoval v případě podnikatele z Děčína, nebyl jednotný. Ústavní soudci Eliška Wagnerová a František Duchoň přehlasovali předsedkyni senátu Ivanu Janů. Ta tvrdila, že daňové kontroly jsou stejně nevinné, jako když obchodní inspekce hledá padělky, nebo když policisté stavějí řidiče v autech. Také na to nepotřebují žádné zvláštní důkazy o vině. Pokud by další senát rozhodl opačně, muselo by zasednout patnáctičlenné plénum všech soudců a znovu rozhodovat, zda namátkové kontroly z berňáku jsou protiústavní, nebo ne.