To za oceánem měří teplotu nikoliv tu vzdušnou, ale pocitovou. Nelze se jim divit. Když je venku „feels like“ čtyřicet pod nulou, jeden se až diví, že se život třeba v Chicagu dávno nezastavil.
Při pohledu na tu fujavici a závěje sněhu se Rychlé tužky nemohou zbavit dojmu, že pražský Dopravní podnik by v té „čině“ nevypravil ani soupravu přimrzlého metra.
Naše teplá zima bez sněhu přeje nejen pracovní morálce, neboť výmluvy na zaváté autobusy a popraskané koleje už nespolkne ani učitel malotřídky v Krkonoších, ale i odpůrcům teorie globálního oteplování. Ti mohou právem poukazovat na to, že s tím „globálem“ to nějak nefunguje.
V Americe přituhly Niagarské vodopády a u nás rušíme Jizerskou padesátku? Dokonce i John Holdren, vědecký poradce prezidenta Baracka Obamy, musel minulý týden vystoupit k národu a ujistit ho, že „žádná jednotlivá epizoda ve vývoji počasí nemůže dokázat nebo popřít globální klimatickou změnu“.
Rychlé tužky nemají zprávy z Hanspaulky, ale pan profesor VK jistě významně pozdvihl obočí. V té zpackané zimě, kdy nic není jak bývávalo, jedna jistota přeci jen existuje. Zmíněný Institut Václava Klause uspořádal anketu na téma Kniha roku 2013. Vyhrála Česká republika na rozcestí Václava Klause. Tak vida, když už ne sníh, ještě že tu máme jiné ověřené konzervativní hodnoty.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
