Prodej stíhaček L-159
Průlomové jednání, prohlásil ministr obrany Alexandr Vondra v den, kdy neúspěšně kandidoval do Senátu. Měl na mysli dohodu s Irákem o prodeji 28 podzvukových stíhaček L-159 Alca od Aera Vodochody. Příslib obchodu za miliardu dolarů zní lákavě, nicméně zasvěcení dávají transakci minimum šancí.
Už krátce po oznámení kontraktu se ve zbrojařských kruzích objevily pochybnosti, zda avizovaný obchod snů nestojí na hliněných nohách. Není totiž dosud jasné, zda USA, jejichž zásadní komponenty jsou v bitevnících namontovány, udělí k případnému obchodu na Blízký východ patřičné licence. Jde například o dvouproudový motor F124-GA-100 od společnosti Honeywell/ITEC. Přesto začaly podle zjištění týdeníku Euro kolem potenciální transakce kroužit vlivové skupiny, které by na ní chtěly participovat.
Irácká strana podmínila nákup tím, že musí jít o nové stroje – několik jednomístných a minimálně čtyři dvoumístné na školení. Jisté však je, že Aero nebude schopno včas vyprodukovat požadovaný počet kusů. „Výroba nových letounů je časově náročná. A protože Irák má zájem začít používat stroje L-159 co nejdříve, ještě před prvním novým strojem budou do Iráku dodány čtyři dvoumístné letouny z armádních zásob,“ uvedla PR specialistka Aera Vodochody Tereza Kryšpínová.
„Ministerstvo nebude letouny dodávat Iráku, nýbrž je za odpovídající kompenzaci poskytne podniku Aero Vodochody. Otázkou dalších jednání bude i to, kolik bude využito uložených nepotřebných jednomístných L-159. To znamená, zda bude součástí transakce některá z dvoumístných verzí využívaná nyní armádou a zbytek se vyrobí z uložených letounů, nebo Aero přestaví všechny čtyři dvoumístné stroje z uložených armádních L-159,“ vysvětluje mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.
Armádní zásoby letounů L-159 jsou bohaté. V hangárech Aera Vodochody se v současnosti nachází 36 zakonzervovaných L-159. Když si je armáda pořizovala, jedno letadlo ji vyšlo na zhruba 480 milionů korun. Cena letounů v hliníkových fusacích v ochranné atmosféře, kterou odhadl znalec před dvěma lety, se pohybuje od 30 do 60 milionů za kus.
Pokud by šlo v případě prvních čtyř dvoumístných letounů pro Irák o zakonzervované stroje, zprovoznění jednoho by stálo podle Národního úřadu pro vyzbrojování zhruba 70 milionů korun. „Záleží na tom, v jaké fázi požadovaného servisu a údržby se letoun zrovna nachází,“ soudí Pejšek.
Zbrojařský odborník, oslovený týdeníkem Euro, míní, že šance na prodej a reálné užívání letounů L-159 jsou velmi malé. „Buď si je někdo postaví před firmu jako raritu, jak to udělal s olympijským klikujícím autobusem Davida Černého Andrej Babiš, nebo se můžou prodat například do Číny, kde budou zkoumány jako studijní materiál,“ míní. Ve hře je podle neoficiálních informací ještě zájem slovenské armády. Ale po tolika letech bez úspěchu na armádních trzích?
Přestože insideři dávají spícím L-159 minimum šancí, podle dvou na sobě nezávislých zdrojů se kolem kontraktu točí lidé napojení na Česko-Slovensko-Iráckou obchodní a průmyslovou komoru. V ní nepůsobí ani jeden Čech, ale například slovenský obchodník Norbert Havalec, proslulý kontroverzními obchody s emisními povolenkami. „Zástupci této komory se jednání neúčastnili. Pokud víme, širších jednání se zúčastnili zástupci ČeskoIrácké obchodní komory, instituce s podobným názvem,“ dodává PR specialistka Aera Tereza Kryšpínová. Zástupci Česko-SlovenskoIrácké obchodní a průmyslové komory v uplynulém týdnu nezvedali telefony.
„Zatím bych celou záležitost viděl tak, že si pár politiků hezky popovídalo. Dohadovat takové obchody s arabskými zeměmi není žádná legrace. I kdyby to spělo ke zdárnému konci, klíčové budou souhlasy s licencemi amerických komponentů,“ uvedl ke kontraktu zástupce známé české zbrojařské společnosti, který si nepřál být jmenován.
Na oznámení obchodu s Irákem navázalo ministerstvo obrany oznámením o dalším rozprodeji armádních konzervovaných letounů.
Prozatím jich nabízí osm. „Tato soutěž by měla ukázat, jak si těchto letounů cení trh,“ říká mluvčí ministerstva Jan Pejšek. Vojáci si představují, že by si nepotřebné letouny mohly pořídit letecké školy, pobřežní stráže nebo bohatí milovníci rychlých strojů.
Pokud se obchod podaří skutečně realizovat, bude to průlom především pro účetnictví společnosti Aero (respektive jejího vlastníka Pentu), která podzvukové stíhačky vyráběla.
Nikoli pro armádu, která se pokouší zakonzervované bitevníky léta marně prodat.
Ministerstvo obrany může v rámci kontraktu získat podle platných smluv pouze tři procenta z exportní ceny (tzv. royalty) leteckých kanonů Plamen, vyrobených vsetínskou firmou ZVI, a munice do nich. Těch by například Irák podle informací týdeníku Euro mohl k osmadvacítce letadel nakoupit zhruba stovku. l
