Kopanec z Balkánu

Polovina elektřiny vyrobené ČEZ může být prodána do ciziny

Odběratelé elektřiny si v posledních letech příliš dobrých zpráv neužili. A ani v budoucnu neužijí. Ceny dramaticky stoupají a porostou i nadále. Navzdory plánům ministra průmyslu a obchodu Martina Římana. Ten totiž koncem loňského roku přišel s nápadem, jak prudkému růstu zamezit. Prosadil vznik nové energetické burzy, přes kterou tuzemský dominantní výrobce proudu, polostátní Skupina ČEZ, prodá významný díl své produkce. Právě založení komoditní burzy se však spolu s aktuální situací v Evropě, především na Balkáně, nyní jeví jako smrtonosná kombinace. Jihovýchodní Evropa zápolí s nedostatkem elektřiny a ceny dlouhodobých kontraktů na dodávky proudu jsou takřka dvojnásobné v porovnání s aktuální výší v Česku.

Hrozba pro Česko.

Balkán je daleko a Česko má silové elektřiny dost, takže tady nic podobného nehrozí, tvrdí mnozí odběratelé. Opak je pravdou. ČEZ chce zhruba polovinu své produkce, přibližně 30 terawatthodin, prodat prostřednictvím energetické burzy v Praze. Jen pro letošní rok firma předpokládá, že ve svých elektrárnách vyrobí 63,9 terawatthodiny elektřiny. A existuje reálná hrozba, že velká část produkce obchodované přes burzu zmizí právě na Balkáně. V regionu, kde lze na prodeji proudu vydělat v současné době závratné částky. „Čistě teoreticky přichází tato varianta v úvahu,“ souhlasí zdroj z ministerstva průmyslu a obchodu. A mluvčí ČEZ Ladislav Kříž k tomu dodává: „Musíme nabídnout elektřinu všem zájemcům za stejných podmínek.“ Zdroje obeznámené se situací na trhu dokonce varují, že zájem obchodníků vyvážejících na Balkán může ceny kontraktů na dlouhodobé bázi vytlačit až k sedmdesáti eurům za megawatthodinu. Průměrná cena obdobných kontraktů pro letošní rok se přitom v Česku pohybuje kolem 45 eur, v sousedním Německu, jehož trh zatím nejvíce ovlivňuje ceny proudu v regionu, kolem 56 eur. Kdyby se pesimistické předpovědi naplnily, zdražila by v České republice elektřina proti současným cenám v příštím roce minimálně o pětadvacet procent. Razantnímu růstu cen by se za takové situace nevyhnuli ani klienti odebírající elektřinu přímo od ČEZ. Mateřská firma prodá zbytek produkce elektřiny, zhruba 30 terawatthodin, své dceřiné společnosti ČEZ Prodej. Ta se ale obchodování na burze nezúčastní. „ČEZ Prodej nemůže aktivně obchodovat na trhu s ČEZ, neboť takové obchody v rámci skupiny by mohly být cenotvorné pro trh a taková situace by nevedla k transparentní a nezávislé cenotvorbě,“ tvrdí ředitel úseku Trading Michal Skalka. I ceny, které za proud zaplatí firma ČEZ Prodej, však budou vycházet z vývoje na burze. „Předací cena elektřiny mezi společnostmi ČEZ a ČEZ Prodej bude určena výslednou cenou burzy,“ potvrdil Skalka.

Bulharský začátek.

Současná balkánská energetická krize, která ovlivňuje i dění ve východní a střední Evropě, pravděpodobně začala v Bulharsku. To se totiž v přístupové smlouvě k Evropské unii zavázalo, že uzavře třetí a čtvrtý blok jaderné elektrárny Kozloduj, každý o výkonu 440 megawattů. Slib splnilo a ke konci loňského roku bloky odstavilo z provozu. Region tím přišel zhruba o šest terawatthodin elektřiny. Tedy přibližně o stejné množství, o jaké roste každoročně spotřeba elektřiny na Balkáně. Poslední odhady hovoří o loňském růstu spotřeby o pět až šest terawatthodin. Elektrárna Kozloduj se před uzavřením podílela na krytí výpadků v regionu zhruba 70 procenty. Však taky o znovuzprovoznění odstavených bloků, alespoň na přechodné období, žádalo Evropskou unii sedm balkánských států, krom jiného i Srbsko, Bulharsko a Albánie. Marně. Významnou roli v současné krizi sehrálo i špatné počasí a nedostatek srážek. Balkán je totiž závislý na produkci elektřiny ve vodních elektrárnách, jimiž zdejší země pokrývají až pětadvacet procent své spotřeby. Nedostatek vody, se kterým se státy jihovýchodní Evropy potýkají již od loňské zimy, však zapříčiní další výpadek výroby. Analytici předpovídají, že kvůli suchu nebude možno letos vyrobit dalších zhruba deset terawatthodin elektřiny. Sečteno podtrženo, energetický deficit na Balkáně činí přibližně dvaadvacet terawatthodin, což je množství odpovídající čtvrtině roční výroby v České republice, jež je nutné je sehnat v zahraničí. Především v zemích střední Evropy. Z východu nejsou dostatečné přepravní kapacity.

Vypnutí Albánci.

Takové řešení však nebude příliš jednoduché ani levné. O tom svědčí i výsledky několika tendrů na dodávky elektřiny. Například srbská společnost Elektroprivreda Srbije vypsala koncem loňského roku tendr na 432 gigawatthodin na první letošní čtvrtletí. Přihlásili se jen tři zájemci, kteří nabídli pouze polovinu poptávaného množství. Navíc za notně šokující ceny - 69 eur za megawatthodinu. Po započtení poplatků za rezervaci přeshraničních kapacit (transport) se cena vyšplhala dokonce na osmdesát eur. Albánská společnost Korporata Elektroenerjitike Shqiptare dopadla ještě hůř. Na letošní březen sice sehnala všechny z 334 poptávaných gigawatthodin, ale za cenu 72,5 eura za megawatthodinu bez poplatků za transport přes hranice. Ani takové množství však nestačí k pokrytí albánské poptávky. Tirana proto rozhodla o rozsáhlých energetických úsporných opatřeních. Průmyslovým podnikům každý den vypíná na několik hodin dodávky proudu. A jak se zdá, energetická krize na Balkánu neskončí ani příští rok. „Očekáváme, že se ceny dlouhodobých kontraktů pro příští rok budou pohybovat na úrovni 80 eur za megawatthodinu,“ tvrdí ve svých analýzách firma ČEZ.

V sousedství je zle.

Tlak na růst cen elektřiny v dalších letech navíc podpoří i aktuální stav v okolí České republiky. Německo si notně zkomplikovalo situaci politickým rozhodnutím uzavřít své jaderné elektrárny, čímž se zbaví 27 procent výrobních kapacit. Německé energetické firmy sice chystají rozsáhlou výstavbu nových elektráren, je však otázkou, zda budou hotovy včas a pokryjí poptávku. Rakousko je již delší dobu závislé na dovozu elektřiny ve špičkách, Maďarsko je největším importérem elektřiny ve střední Evropě, takřka pětinu z celkové spotřeby dováží a zatím žádné plány na výstavbu nových zdrojů nechystá. Rovněž Slovensko, které uzavře do roku 2008 zdroje o celkovém výkonu 1600 megawattů, bude od příštího roku zcela závislé na dovozech elektřiny. Investoři sice plánují výstavbu nových energetických zdrojů, ty se však k rozvodné síti nepřipojí dřív než za pět let. Plány na obnovu výrobní základny nemá ani Polsko, které bude do osmi let zcela závislé na dovozech. Již nyní se potýká s přechodným nedostatkem elektřiny. I z toho důvodu zakázala Varšava vývoz elektřiny ze země u kontraktů uzavřených na roční bázi. Jedinou zemí v regionu, která je zatím stále schopná nabídnout k vývozu větší množství elektřiny, je Česko.