Tuzemští lihovarníci chtějí ukousnout více trhu a brojí proti dovozům
Kde končí laciné nemrznoucí směsi do ostřikovačů, které do Česka proudí ve stále větší míře z Pákistánu? Tuzemským lihovarníkům se nechce věřit, že všechny dovezené přípravky proti zamrzání skutečně nalijí řidiči do aut. Poukazují na možné záměny, což by však znamenalo i daňové podvody. Zatímco směsi do ostřikovačů jsou osvobozené od spotřební daně, za litr lihu se odvádí 265 korun. Celníci už dříve odhalili pokus o využití takových přípravků jako zdroje pro nelegální výrobu lihovin. Konkrétně šlo o směsi z Polska. A co Pákistán, odkud k nám putuje zdaleka nejvíce náplní do ostřikovačů (alespoň celně deklarovaných), navíc za lákavé ceny?
„V tuto chvíli nemáme poznatky o zvýšeném dovozu směsí do ostřikovačů z Pákistánu,“ říká mluvčí Generálního ředitelství cel Jiří Barták. Jak dodává, kontrole tohoto „rizikového“ zboží, nikoli však ve spojitosti s konkrétní zemí, se celní správa věnuje už delší dobu. „Výsledky šetření ještě nejsou dokončeny. U dílčích šetření se nedostatky projevily,“ uvedl Barták. Potvrdil, že jde o podvody, jako je vydávání dováženého zboží za něco jiného.
Stejný metr pro všechny
Tuzemští lihovarníci po celnících chtějí, aby stejně pečlivě jako kontrolu jejich výroby a dodávek bioetanolu – od letošního roku povinnou příměs do benzinu – ohlídali i zásilky přicházející z jiných zemí. „Podmínky pro dovozce lihu by měly být stejně přísné jako pro nás, aby nevznikl prostor například pro únik spotřební daně,“ apeluje už delší dobu na celníky a stát předseda Svazu lihovarů Oldřich Reinbergr. Je také šéfem společnosti Agroetanol TTD z Dobrovice na Mladoboleslavsku, která se jako jediná zatím významněji uchytila s dodávkami biolihu pro tuzemské odběratele. Část produkce musí uplatnit také za hranicemi. V uplynulé sezoně těžila z toho, že líh vyrábí z cukrové řepy.
I obilní lihovary by snad konečně mohly nabrat dech, který jim vyrazilo loňské prudké zdražení obilí. A z výroby biolihu učinilo hluboký cenový propadák. Po letošních bohatých žních se však karta obrací – obilí je najednou všude dost, jeho ceny klesají a stále nervóznější pěstitelé budou rádi, když část úrody udají lihovarníkům. Optimismus výrobců biolihu posiluje i fakt, že od příštího roku se významně zvedne jeho spotřeba. Podíl povinně přidávané biosložky stoupne z letošních dvou na 3,5 procenta, stanoví zákon o ochraně ovzduší. Jak však předejít tomu, aby nový prostor na trhu nezalil levnější brazilský či pákistánský líh? Legislativní snahy Evropské unie, od nichž si lihovarníci na starém kontinentě slibují určité preference, jsou na dlouhé lokte, a o tom, kdo obsadí rozšířený prostor, se rozhoduje právě teď. I proto sílí aktivity namířené proti dovozům.
Nikoli namátkově, ale plošně
„Nekritizujeme práci celníků, jen s nimi chceme jednat o důslednější kontrole dováženého bioetanolu. Té by pomohlo, kdyby se veškeré zboží nejprve dopravilo na jedno či několik málo míst v republice a teprve po ověření rozvezlo ke konečným spotřebitelům. Logisticky by to neměl být problém,“ obhajuje tvrdší dohled nad dovozy ředitel Svazu lihovarů Lubomír Konšel. Odebíráním vzorků by se především zjistilo, zda denaturace biolihu (znehodnocení k pitným účelům) ve všech případech věrně odpovídá českým pravidlům, která jsou kvůli aférám s lehkými topnými oleji přísnější než v jiných evropských zemích. Některé státy přitom vůbec nenařizují povinnost znehodnotit líh přidáním benzinu, petroleje či dalších činidel. Díky nim se předejde tomu, aby neskončil v kořalce a na rozdílném zdaňování někdo bohatě nevydělal.
Na to, že přivážený bioetanol není chráněný proti zneužití striktně v souladu s českými předpisy, mohou celníci přijít jen náhodou. „V rámci Evropské unie je volný pohyb zboží. Celní kontroly na hranicích mezi členskými státy nejsou. Celníci v EU je vykonávají namátkově či cíleně ve vnitrozemí pomocí skupin dohledu,“ konstatuje mluvčí českých celníků Barták. „Pro plošné kontroly bychom museli mít několik tisíc celníků a sledovat každé auto, které vstoupí na území České republiky,“ poznamenal. Domácí výrobci však poukazují na to, že přísnější ochrana proti podvodům je sráží v konkurenci se zahraničím. Reinbergr vypočetl, že systém kontroly výroby a přepravy prodražuje každý litr biolihu u jejich firmy zhruba o 50 haléřů.
Vládnou dovozy
Jediným biolihovarem, který se uchytil na českém trhu, je dobrovický Agroetanol, dcera firmy Cukrovary TTD, patřící Francouzům a Němcům. Jako pojistku pro pružné a spolehlivé dodávky si Agroetanol vybralo státní Čepro, které jinak kvůli ceně upřednostňuje brazilský bioetanol. Jaké šance u něj mají další dva lihovary – PLP Trmice u Ústí nad Labem a Ethanol Energy ve Vrdech u Čáslavi, které jako vstupní surovinu používají obilí? „I když ceny kukuřice a obilí letí dolů, pořád bude z nich vyráběný líh dražší než zhruba patnáct korun, za něž jej máme z Brazílie,“ předpokládá šéf Čepra Pavel Švarc. Unipetrol nyní vybírá dodavatele, kteří budou příští rok zásobovat Českou rafinérskou. „Druhé kolo tendru proběhne až koncem října,“ sdělila mluvčí Unipetrolu Blanka Růžičková. V současné době směřuje do České rafinérské 40 procent biolihu z tuzemska. Ostatních 60 procent pochází ze zemí mimo EU – především z Pákistánu a menší množství z Brazílie.
Letošní spotřebu bioetanolu pro předepsaný dvouprocentní podíl, což představuje 630 tisíc hektolitrů, by pokryl jediný výrobce – Agroetanol TTD s kapacitou milion hektolitrů. V příštím roce při 3,5procentním podílu biosložky bude nutné do benzinu, jehož roční spotřeba se pohybuje kolem dvou milionů tun, přimíchat 1,1 milionu hektolitrů biolihu. V tom vidí svou šanci trmický lihovar PLP, který nyní jede ve zkušebním provozu. „Trh se změnil. Obilí zlevňuje, zemědělci nás bombardují, abychom je odebírali, a cena bioetanolu na burzách roste,“ hodnotí generální ředitel PLP Pavel Nohava. Ožít by měl také lihovar ve Vrdech, plánuje jeho majitel Otakar Moťka. Od loňského října, po testovacím provozu, linky ve fabrice nepracují. Kdyby zpracovávala drahé obilí, vytvářela by na každém litru lihu ztrátu nejméně tři koruny, spočítal si lihovarník. „V únoru nebo dalších dvou jarních měsících už výrobu spustíme. Nyní vykupujeme kukuřici za ceny, z nichž jsme vycházeli při stavbě lihovaru,“ říká Moťka. Věří tomu, že využití bioetanolu a větší příklon k domácí produkci posílí i nestabilita ve světě. „Tři lihovary v republice mohou vyrobit tolik lihu, který nahradí jedenáct procent roční spotřeby benzinu. Na to jim postačí suroviny sklizené z pouhých dvou procent obdělávané zemědělské půdy v Česku,“ obhajuje Moťka tuzemský biolihový byznys. Během uplynulého roku jej však už mnozí ekonomicky pohřbili.
Přehled:
Statistika pro ostřikovače
Dovoz nemrznoucích směsí do Česka
Leden až červen 2008
Země*Množství (mil. kg)*Cena (Kč/kg)
Pákistán*3*13,29
Německo*1,5*35,57
Slovensko*0,4*35,51
Polsko*0,4*11,97
Celkem*6,5*22,27
Leden až červen 2007
Země*Množství (mil. kg)*Cena (Kč/kg)
Pákistán*2,8*15,42
Ukrajina*1,4*17,25
Německo*0,8*53,45
Belgie*0,8*10,16
Celkem*6,9*21,34
Pramen: Dovozní statistika
GRAF:
Lihová bilance
Výroba, vývoz a dovoz bioetanolu v ČR za rok 2008 (v tunách)
Ukazatel*Leden*Únor*Březen*Duben*Květen*Červen*Červenec*Celkem
Výroba*205*2275*2730*5371*5703*5106*5432*26 822
Dovoz*0*0*1088*3464*1110*1681*3486*10 829
Vývoz*1708*752*610*1090*603*1507*1918*8189
Pramen: Ministerstvo průmyslu a obchodu
