Nejlidnatější země světa slaví šedesát let režimu plného rozporů a paradoxů
Pekingský podnikatel Allen Fan, který pochází z Hongkongu, vzpomíná, že když před 30 lety dorazil do čínské metropole, potkat v ulicích automobil bylo něčím výjimečným. Ti, co chtěli použít veřejný telefon, museli mít souhlas místních úřadů. Důkladná předpověď počasí byla státním tajemstvím. Ještě začátkem osmdesátých let zdobily zdi revoluční slogany. Dnes Fan vede úspěšný softwarový byznys, provozuje restaurace a pořádá závody jachet. „Využil jsem příležitosti,“ vypráví dopisovateli amerického internetového deníku McClatchy na pekingském náměstí Tchien-an-men u zmrzliny Häagen-Dazs. Na davy turistů, jež zavítaly na jedno z nejznámějších náměstí světa, dohlíží z portrétu nad vchodem do Zakázaného města Mao Ce-tung. Ne ze všech změn, které v Čínské lidové republice během šedesáti let, jež uplynuly od jejího založení, by měl radost. Čína se posunula z 19. do 21. století. Stala se z ní globální mocnost s modelem polostátního kapitalismu, který řídí částečně demokratický autoritářský režim.
Kolosální změny Prvního října 1949 stál Mao Ce-tung na vstupní bráně do Zakázaného města na pekingském náměstí Tchien-an-men. Třistatisícovému shromáždění oznámil založení Čínské lidové republiky. Mandarínskou čínštinou s výrazným chunanským přízvukem pronesl: „Čínský lid musí povstat.“ Chtěl modernizovat Čínu a vytvořit nového socialistického člověka. Jenže jeho socialistické inženýrství a neustále se střídající politické kampaně znamenaly pro zemi pohromu: klesala produktivita, o život přišly miliony lidí. Jen během Velkého skoku vpřed, tedy mezi lety 1958 až 1960, zemřelo 20 milionů lidí. Některé zdroje uvádějí až 70 milionů obětí. V roce 1949 byla Čína zaostalou zemí. „Zničila ji občanská válka a válka proti Japonsku,“ říká C. H. Tung, někdejší nejvyšší představitel Hongkongu, jenž řídil bývalou britskou kolonii po navrácení území Číně. „To, co Čína dokázala během 60 let, připomíná zázrak,“ domnívá se Tung. Ekonomické reformy započaly na konci sedmdesátých let, tedy až po smrti Mao Ce-tunga. Čína byla tehdy zmožená 30 lety Maových experimentů. Kolosální změny hospodářství ale doprovázejí jen podstatně skromnější politické reformy. Pro politické špičky nebylo otázkou, zda zemi modernizovat, ale jak ji modernizovat.
Dílna světa Dnes je Čína třetí největší ekonomikou světa po USA a Japonsku a největším příjemcem přímých zahraničních investic. V nedávné době se jí podařilo předhonit Německo a stala se světovou exportní jedničkou. Dle prognóz Čína co do objemu vyprodukovaného HDP přeskočí Japonsko již příští rok a do roku 2020 i USA. Čína je dílnou světa. Produkuje dvě třetiny světové výroby kopírovacích strojů, mikrovlnek a bot, 60 procent mobilních telefonů, 55 procent DVD přehrávačů, více než polovinu digitálních fotoaparátů, 30 procent počítačů a 75 procent hraček. V žebříčku Fortune 500 figuruje 37 čínských korporací. Před deseti lety se jich tam objevilo pouhých šest. Ze stejného žebříčku má 450 firem výrobu či alespoň zastoupení v Číně. Orientace na export přinesla přebytky zahraničního obchodu. Loni se přebytek pohyboval kolem dvou bilionů dolarů. I další statistické údaje budí pozornost. V Číně je registrováno 670 milionů mobilních telefonů, 298 milionů uživatelů internetu, 50 milionů obyvatel bloguje, 184 milionů lidí má řidičský průkaz. Dle analýzy McKinsey Global Institute přibude do roku 2025 v čínských městech 350 milionů lidí. Vyroste mezi 20 až 50 tisíci mrakodrapů. To odpovídá čtyřem až deseti New Yorkům. McKinsey Global Institute předpovídá, že do roku 2025 bude mít Čína 230 měst, v nichž bude žít milion a více obyvatel. Dnes jich je „jenom“ 118. Vláda odhaduje, že každoročně je potřeba vytvořit 24 milionů nových pracovních míst, aby se země vyhnula problémům spojených s růstem nezaměstnanosti.
Odvrácená strana Rychlý rozvoj ekonomiky má i odvrácenou tvář. Čínské hospodářství je náročné na spotřebu energie. Již dnes Čína konzumuje 16 procent světové produkce energie a je třetím největším spotřebitelem ropy. To samozřejmě znamená zátěž životního prostředí. Dle údajů Světové banky je mezi 30 nejvíce znečistěnými městy na světě 20 čínských. Země je největším emitentem uhlíku. Podobně jako USA se také Čína zdráhá přijmout přísnější opatření ohledně emisí. Prý by to negativně ovlivnilo ekonomiku. Některé oblasti Číny se potýkají s nedostatkem pitné vody, s erozí půdy nebo se znečištěním řek. „Problém ochrany životního prostředí je velmi vážný,“ tvrdí Ťia Feng, úředník z ministerstva životního prostředí. Čína se proto snaží omezit spotřebu fosilních paliv. Vláda pumpuje peníze do alternativních zdrojů energie. Během deseti let se chce Čína stát největším producentem větrné energie na světě. Změny v právním a politickém systému zaostávají za ekonomickými reformami. Stát stále řídí komunističtí lídři s nulovou tolerancí k opozici. Pozitivem na současném stavu dle politologů je, že vedení i řadoví členové komunistické strany jsou dnes vzdělanější. V minulosti existovaly pouze dvě možnosti, jak se vymanit z úřednického aparátu: vyloučení nebo smrt. Nyní lídři po dosažení určitého věku odcházejí do důchodu. Samostatnou kapitolou je přístup společnosti k minoritním skupinám, hlavně k Tibeťanům a Ujgurům. Sami Číňané považují za jeden z hlavních problémů země rozšířenou korupci. Protože nefunguje nezávislá policie a právní systém, šetření kauz objednávají sami politici. „Jsou to velmi zpolitizované procesy,“ konstatoval pro časopis Time Pej Min-sin, profesor na kalifornské Claremont McKenna College a autor mnoha studií o korupci v Číně. „Pokud nad vámi nedrží někdo ochranou ruku, jste jako topinka,“ dodává Pej. Tento názor vysvětluje jeden z přetrvávajících rozporů. Vláda pravidelně publikuje ohromující počty objevených korupčních případů. Ve skutečnosti se ale potírat korupci moc nedaří. Dle oficiálních údajů, jež zveřejnil Time, je ročně za korupci potrestáno na 150 tisíc úředníků. Část z nich dostane trest smrti. Analýza Carnegie Endowment z roku 2003 tvrdí, že korupce stojí čínskou ekonomiku ročně 86 miliard dolarů, což před šesti lety odpovídalo zhruba třem procentům HDP.
Málo peněz, velká moc Korupce je příčinou mnoha demonstrací. Jedna z posledních propukla v červnu v městečku Š´-šou, kde zemřel v hotelu kuchař. Šíří se spekulace o tom, že k neštěstí došlo poté, co byl kontrolován zkorumpovanými úředníky. Časopis Time zdůvodňuje korupci v Číně tím, že úředníci pobírají relativně nízké platy, a přitom mají enormní moc nad podnikateli. Nikdo nezpochybňuje, že Čína zaznamenala během 60 let ohromný ekonomický rozvoj. Jenže užitek z něho má jen část obyvatel. Více než 700 milionů lidí žijících na venkově – což je dvojnásobek počtu v USA – stále čeká na výdobytky globalizace. Zhruba 207 milionů lidí dle standardů Světové banky žije pod hranicí chudoby. Denně mají k dispozici méně než 1,25 dolaru. A zřejmě k nim přibudou další. Nezaměstnanost je na vzestupu. Miliony lidí, které šly za vidinou výdělku do velkoměst jako je Šanghaj nebo Kanton, se musely vrátit zpět na vesnice, protože továrny se kvůli poklesu exportu zavírají. Dle statistik z roku 2007 žije na čínském venkově 100 milionů nezaměstnaných. Chinese Academy of Social Science odhaduje, že poměr mezi průměrným příjmem ve městě a na venkově je pět ku jedné, zatímco v roce 2001 to bylo 2,79 ku jedné.
Nemocná společnost Hodnocení současného režimu v Číně není rozhodně jednobarevné a nezaznívá jen kritika. „Komunistická vláda říká: Toto budeme dělat. A skutečně tak činí,“ tvrdí pro internetový server McClatchy Hoe Wai Cheong, výkonný ředitel kansaské konzultantské firmy Black & Veatch. „Jasně, někdy se rozhodnou špatně, ale přinejmenším se alespoň rozhodují,“ dodává. Svůj názor opírá o konkrétní příklad. Washingtonu prý trvalo více než šest týdnů, než schválil podpůrný ekonomický balíček v objemu 787 miliard dolarů. Čínský stimulační plán v hodnotě 585 miliard dolarů směřující hlavně do infrastruktury a energetiky byl schválen za sedm dní. Peking přijal nejvelkorysejší podpůrný plán v historii představující zhruba třináct procent HDP. A vláda slibuje, že pokud bude potřeba více peněz, poskytne je. Ti, co poukazují na negativa čínském režimu, si všímají korupce, sociálních nepokojů, autokratického řízení a militarizace společnosti. Táží se, jak dlouho může v takovém prostředí pokračovat rychlý ekonomický růst. Najdou se ale i kritici, kteří více než na režim upozorňují na stav společnosti. Spisovatel Jü Chua obviňuje kapitalismus, a nikoliv komunismus z toho, že frenetické změny vedly k úpadku tradičních hodnot. „V šedesátých letech byli na ulicích lidé často ubiti k smrti, děti však byly v bezpečí. Ale kdo dnes nechá děti venku? Mohou být uneseny překupníky, kteří jsou samozřejmě ovlivněni kapitalismem,“ tvrdí Jü. „V této společnosti nejsou žádní doktoři, my všichni jsme nemocní.“ Takže až 1. října propuknou v ulicích čínských měst velkolepé slavnosti 60. výročí od založení ČLR, ne všichni budou slavit.
***
FAKTA
V žebříčku Fortune 500 figuruje 37 čínských korporací. Před deseti lety se jich tam objevilo pouhých šest. Ze stejného žebříčku má 450 firem výrobu či alespoň zastoupení v Číně.
