Země pod Tatrami směřuje k historickému volebnímu výsledku. Poprvé od roku 1989 může získat většinu v parlamentu jediná politická strana
Kdo v uplynulých týdnech projížděl Slovenskem, mohl si snadno všimnout některého z více než dvou desítek billboardů s karikaturou Roberta Fica. Předseda stále ještě opozičního Směru – sociální demokracie z nich mává na řidiče valaškou coby Juraj Jánošík a vzkazuje jim cynickými hesly, jak doplatí na jeho vládu. „Jenom my uděláme ze Slovenska Řecko! Rudé gorily“ hlásá například nepřehlédnutelná tabule stojící na zhruba 50. kilometru dálnice ve směru Bratislava–Žilina. Leckterý šofér se nad slogany, které financuje neznámý odpůrce Směru, určitě pobaví. Po 10. březnu ale smích přejde. Hlavně mnohé lidi z byznysu.
Papírově levicový, v jádru ale do značné míry národovecky populistický Směr chce po volbách sáhnout na výdobytky, které před lety udělaly ze Slovenska malého středoevropského tygra a z nichž malá vývozní ekonomika stále výrazně těží. Fico už jednou podobnou možnost využil, v letech 2006 až 2010 ho nicméně brzdili, byť často jen symbolicky, koaliční partneři. Teďse mu otevírá možnost pro sólo jízdu.
Rozdrobenou pravici, která vládla zhruba jen rok a půl, nejspíše čeká volební propadák. Zadělala si na něj sama – už tím, že na podzim nechala padnout svoji vládu kvůli sporům o podporu zadluženému Řecku. Ničivé dopady skandálu Gorila a dalších zpravodajských kauz pak naděje na brzkou obnovu reformního kabinetu potopily úplně.
Blbá nálada
Slováci dlouho nepamatují takovou míru otrávení politikou jako v posledních měsících. Podle analýzy bratislavského think-tanku Institutu pro veřejné otázky (IVO) je s vývojem společnosti nespokojeno 74 procent občanů. To je nejvíce od období před volbami 1998, ve kterých nakonec autoritativní premiér Vladimír Mečiar neuspěl a země se vydala na cestu reforem. Tentokrát se ale rýsuje trochu jiná tendence.
Zejména pravicové voliče naštvalo, jakým dětinským způsobem se po roce a půl sama zlikvidovala vláda premiérky Ivety Radičové. Rozpad koalice kvůli nejednotnému postoji k evropskému záchrannému fondu byl pro mnohé nepochopitelný. „Dominuje trpký pocit zbytečných voleb a frustrace z toho, že za necelou polovinu doby, na kterou dali této vládě mandát, se toho opravdu nedalo moc stihnout,“ popisuje náladu na pravém spektru socioložka Oľga Gyarfášová z IVO.
Aby toho nebylo málo, udeřila Gorila. Přepisy údajných rozhovorů jednoho z šéfů skupiny Penta, vykreslující obrázek bezmezné korupce napříč slovenskou politikou, nejvíce zasáhly SDKÚ-DS (celým názvem Slovenská demokratická a křesťanská unie – Demokratická strana), někdejšího lídra pravice a zároveň tahouna reforem. Jeden z únorových průzkumů dokonce poslal tuto stranu pod pětiprocentní hranici zvolitelnosti. Předsedu SDKÚ-DS a dosluhujícího ministra zahraničí Mikuláše Dzurindu čeká trochu potupný odchod ze scény. Bývalý dvojnásobný předseda vlády nebyl nikdy příliš populární, ale vždy se uměl udržet v čele. Teď doplácí hlavně na to, že byl premiérem právě v letech pořizování gorilích záznamů a materiál s pečetí tajné služby nepřímo potvrzuje letité spekulace, že například kryl černé financování svojí strany nebo přinejmenším věděl o řadě leváren při prodeji státního majetku.
Ještě smutnější dojem vyvolává podobný osud Dzurindova věrného souputníka ministra financí Ivana Mikloše. Právě jeho jméno se nejvíce spojovalo s ozdravením veřejných financí, zavedením rovné daně z příjmů nebo privatizací. Kromě toho, že stál za svým stranickým šéfem i ve zpochybňování Gorily, ho krátce před volbami stihla i aféra s kolabujícím novým informačním systémem na finančních úřadech. Dzurinda a Mikloš zopakovali na poslední chvíli tah, který si vyzkoušeli už minule s Ivetou Radičovou. Před sebe vystrčili uznávanou ministryni spravedlnosti Lucii Žitňanskou, která ohlásila kandidaturu na předsedkyni SDKÚ-DS. Není ale jisté, zda voliči na poněkud mdle působící právničku zaberou. Hlavně už může být pozdě.
Kdo bude v parlamentu
O mnoho lépe na tom není ani další, donedávna také koaliční strana Svoboda a Solidarita. Její předseda Richard Sulík, známý hlavně jako zastánce bankrotu Řecka, projevoval po svém přechodu z podnikatelského světa do politiky velmi málo intuice. Jeho nemotorné kousky při vedení parlamentních schůzí nebo přešlapy vůči diplomatickému protokolu mu liberální voliči ještě odpouštěli. Poté, co se do médií dostaly nejprve přepisy a pak videozáznamy z jeho schůzek s profláknutým lobbistou Marianem Kočnerem, na kterých debatuje o úplatcích při volbě generálního prokurátora nebo o možné výměně premiérky, politická budoucnost SaS už nevypadá zdaleka tak růžově jako dříve.
Plnou jistotu, že se do parlamentu dostanou, mají ze stran napravo od středu jen křesťanští demokraté (KDH), kteří se opírají o tradiční katolické voliče. Jejich reprezentace vyšla z Gorily bez větší úhony a jedna z hlavních tváří hnutí ministr vnitra Daniel Lipšic navíc přináší KDH nové hlasy díky image předního bojovníka za nové vyšetření případu. S velkou pravděpodobností se přes pětiprocentní kvorum přehoupne i strana Most-Híd, jež zastupuje hlavně umírněné voliče maďarské národnosti.
Velkou otázkou je možný úspěch nových uskupení. Šance mají hlavně Obyčejní lidé, populistické hnutí vedené neřízenou střelou Igorem Matovičem, který v očích veřejnosti proslul hlavně teatrálním odmítáním politických prebend, ale i nečekanými úlety. Například jeho požadavek, aby všichni kandidáti strany prošli detektorem lži, vedl k odchodu několika nezávislých kandidátů s poměrně vysokým morálním kreditem.
Vstup do parlamentu si může z těch „nových“ zajistit také hnutí 99 procent. Původně občanská iniciativa rozjela už loni masivní reklamní kampaň, ve které se opírala hlavně o kauzu Gorila. V posledních týdnech ale její kredit upadl s tím, jak se rozšířily informace o napojení na rodinu Weissů, jež podniká ve zbrojním průmyslu a o údajném falšování podpisů pro zaregistrování strany.
Sázka na jistotu
Zatímco počet menších stran, které nakonec vyšlou své zástupce do Národní rady, zůstává největším otazníkem voleb, vítěz je více než jasný. Směr se dlouhodobě těší podpoře více než třetiny potenciálních voličů a poslední vývoj mu hrál do karet. Ačkoli je Fico jediným předsedou ze současných stran, který dle spisů Gorila osobně přišel do konspiračního bytu na schůzku s partnerem Penty Jaroslavem Haščákem, zdá se, že skandál ho prakticky nepostihne. Sám se spojování s Gorilou úzkostlivě vyhýbal a v kampani velmi prozíravě sázel na obvyklé motivy: nezaměstnanost, životní úroveň a sociální jistoty. Ostatně právě tyto tři oblasti považují Slováci podle průzkumu IVO za nejpalčivější problémy. Korupce, klientelismus a netransparentnost následují až po zdravotnictví.
Co se dá od vlády Směru očekávat? Pohled do programu strany nepotěší hlavně podnikatele. Rovná daň by vzala definitivně za své. Lidé s ročním hrubým příjmem nad 33 tisíc eur (zhruba 800 tisíc korun) mají platit místo devatenáctiprocentní daně 25 procent. U právnických osob se navrhuje progresivní zdanění se sazbou 22 procent pro větší firmy, počítá se s návratem daně z dividend (pět procent) a nezapomnělo se ani na daň z finančních transakcí, kde předvolební materiál dokonce píše o „razantním prosazování“.
Pro český byznys jsou nejzajímavější plány Směru v energetice. Programový dokument zmiňuje například odhodlání postavit nový jaderný zdroj v Jaslovských Bohunicích nebo rychlejší dostavbu třetího a čtvrtého bloku atomové elektrárny v Mochovcích. V obou případech by to znamenalo atraktivní cíl pro české uchazeče (Škoda Praha). V materiálu se naopak konkrétně nepíše o pozici strany k přesunu kontrolního balíku v dominantním přepravci a distributorovi zemního plynu SPP, na který si dělá zálusk Energetický a průmyslový holding.
Rozhodne venkov
Fico před volbami prohlašoval, že by raději vládl v koalici i při získání více než poloviny poslaneckých mandátů. Pokud to myslel vážně, mohlo by jít o chytrý tah, jak se podělit o nutná nepopulární opatření. Jako možný partner se nejčastěji skloňuje KDH. Ať by to však byla kterákoli ze stran, pozice většinové kontroly Směru v parlamentu by z ní učinila rukojmího, kterého by se Směr mohl kdykoli zbavit.
Před sobotním hlasováním se mohou objevit ještě nové aféry a kauzy. Popularitou Směru by ale sotva výrazně otřásly. Platí to i o zprávě časopisu Týždeň, podle něhož podnikatel Andrej Babiš tajně přispěl Směru před volbami roku 2006, jeho „příspěvek“ měl ale skončit v rukou bývalého marketingového guru strany Fedora Flašíka. Slováci jsou skandály přehlceni a politici jim lezou na nervy víc než kdy jindy. Další „šokující odhalení“ jen prohloubí apatii.
Jediné, co by mohlo Fica ve volbách ohrozit, je nečekaný úspěch aspoň čtyř, ale spíše pěti, nebo dokonce více malých stran. Dělení na mandáty by potom mohlo Směr vytlačit pod klíčových 76 z celkem 150 poslaneckých míst. Podmínkou je vysoká účast ve volbách, což se však s ohledem na zmíněnou kocovinu z politiky nedá očekávat (IVO odhaduje účast pouze 50 procent oprávněných voličů). Zároveň přibývají signály, že sympatizanti Směru budou disciplinovanější než v dřívějších volbách. Platí to zejména pro regiony, které pociťují propastný rozdíl v životní úrovni v porovnání s bohatou Bratislavou. A Fico si před volbami nechal záležet na tom, aby si všechny kraje důkladně obšlápl.
