Pokud fakticky skončí Pakt stability a růstu, nemá smysl ani v dlouhém období uvažovat o euru. „Nebudeme měnit lepší měnu za horší. Podle mě je krize jen dalším důkazem toho, jak měnová politika eurozóny nepasuje na ekonomiky, které ji dohánějí,“ říká viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl.
„Nebudeme měnit lepší měnu za horší. Podle mě je krize jen dalším důkazem toho, jak měnová politika eurozóny nepasuje na ekonomiky, které ji dohánějí,“ říká viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl.
Koruna oslabuje vůči euru i dolaru, inflace roste – v lednu činila 3,4 procenta, v září už 6,4 procenta. Jak to vypadá s úrokovými sazbami? Pokud koruna ještě oslabí, bude těžké je snižovat. Přitom česká ekonomika bude potřebovat podpořit růst nízkými sazbami.
Především nesouhlasím s tím, že inflace roste. Proinflační tlaky naopak slábnou, a to v souladu s naším očekáváním, spojeným s odezněním cenových dopadů letošních administrativních změn, a také díky poměrně dramatickému vývoji na světovém finančním trhu. Klesají ceny ropy a dalších energií a světová poptávka má nadále tendenci slábnout se zřejmým dopadem na budoucí vývoj cen. Ano, koruna je v tuto chvíli zjevně pod tlakem vývoje v Maďarsku a jiných zemí střední a východní Evropy, které dopady krize přímo „fyzicky“ pociťují, na rozdíl od naší země.
Ale stále opakuji, že cílujeme inflaci, nikoli kurz. Primárním cílem centrální banky není podporovat růst, ale udržovat cenovou stabilitu. Pokud budou protiinflační tlaky nadále sílit, projeví se to i na nastavení úrokových sazeb. Že vždy existují rizika a kurz je jedním z nich, netřeba připomínat.
Domnívám se, že nelze vyloučit ani současnou stagnaci a růst inflace unijních zemí, nejen té české. Jak by se v takovém případě chovala česká centrální banka? Co lze očekávat od Evropské centrální banky?
S významným zpomalením růstu v Evropě počítáme už dnes. U inflace bych opět nesouhlasil. Výhled je zatím spíše směrem k jejímu poklesu právě v souvislosti s nastupujícím zpomalením v řadě zemí Unie. Strašáka stagflace teď opravdu nemalujme. Co se týče Evropské centrální banky, tak víte, že jsme obecně zdrženliví v hodnocení jiných centrálních bank. Ale musím připomenout, že Česká národní banka začala snižovat sazby v době, kdy centrální evropská byla hluboce ponořena v myšlenkách na jejich zvyšování.
MOŽNÉ JSOU TŘI SCÉNÁŘE
Zastavme se u poslední zprávy o finanční stabilitě české centrální banky. Bude podle vás ta následující ještě zprávou o finanční stabilitě?
MOJMÍR HAMPL (33)
Vystudoval Národohospodářskou fakultu na Vysoké škole ekonomické v Praze. V letech 2000 a 2001 absolvoval postgraduální studium ekonomie na University of Surrey ve Velké Británii a kurz Makroekonomická analýza a politika v Institutu Mezinárodního měnového fondu. Od roku 1998 působil jako analytik a posléze senior analytik v měnové sekci České národní banky. V letech 2002 až 2004 se v pozici ekonoma České spořitelny věnoval makroekonomickému výzkumu a výzkumu finančních trhů zemí střední a východní Evropy. V téže době působil také jako externí poradce ministra financí v expertní skupině připravující návrh reformy veřejných financí. V letech 2004 až 2006 byl vrchním ředitelem České konsolidační agentury. Od prosince 2006 je členem bankovní rady centrální banky a s účinností od letošního března jejím viceguvernérem. Je ženatý a má dvě děti.
Doufám, že ano. Z mnoha důvodů je tuzemský bankovní sektor z fundamentálního hlediska naštěstí ve velmi dobrém stavu. Zprávy o finanční stabilitě už dnes vydává většina centrálních bank v Evropě. A pokud si některá z nich v tuto chvíli sousloví finanční stabilita v názvu zaslouží, je to právě ta česká.
Zpráva obsahuje tři scénáře dalšího vývoje finanční krize. Všechny tři počítají s oslabením růstu české ekonomiky i celé eurozóny. Jak moc lze očekávat scénář bezpečného přístavu, podle kterého koruna bude dál sílit?
Tento scénář přichází v úvahu zejména v případě, kdy investoři vezmou v úvahu zásadní rozdíly ve stabilitě bankovního sektoru a míře nerovnováhy mezi Českou republikou a některými jinými zeměmi střední a východní Evropy. Pokud ale budeme po nějakou dobu z pohledu investorů ve stejném košíku jako Maďarsko či Pobaltí, je takový scénář méně pravděpodobný.
Druhý scénář – krize nemovitostí – počítá s radikálním poklesem tempa růstu české ekonomiky, výrazným poklesem cen nemovitostí a silnou neochotou bank půjčovat. Jakou pravděpodobnost mu nyní dáváte?
Zatím věru velmi malou. Finanční krize ve světě už v tuto chvíli není o špatných hypotékách, ale o krizi důvěry mezi bankami. Český hypoteční trh byl v daleko lepším stavu než ten americký, a navíc měl od loňského podzimu čas se z dění za oceánem trochu poučit. Čili ke zpřísnění v úvěrování dojde a již dochází, ale tuto apokalypsu nevidím.
Ztráta důvěry, třetí scénář, v době zveřejnění vaší zprávy označovaný jako hodně černý a hodně málo pravděpodobný, nyní možná nejblíže realitě. Podle něj by měla koruna dál oslabovat, inflace růst a centrální banka zvedat sazby. Jak je reálný?
Zatím to nepřeceňujme. Nynější oslabování koruny rozhodně není tak radikální, jak scénář předpokládá. Ale ptáte se jen na alternativy, ne na základní scénář budoucího vývoje, který je stále ten nejpravděpodobnější. Byť může být tu a tam „prošpikován“ rysy třeba všech tří alternativ, na něž se ptáte.
Jaký je tedy základní scénář?
Zpomalení růstu v Evropě i doma, ale nikoli dramatická hospodářská krize. Mimoto odeznění jednorázového inflačního šoku z letošního roku, cesta české inflace zpět k cíli v příštím roce a pokračující reálné zhodnocování kurzu koruny. Oproti tomuto scénáři z počátku letošního roku se mění samozřejmě to, že růstové vyhlídky v Evropě i u nás se výrazně zhoršují. Proinflační tlaky odeznívají rychleji a sazby budou zřejmě nižší. Ale pořád nejde o krizi v pravém smyslu toho slova a základní scénář počítá i pro rok 2009 se stabilitou finančního sektoru, byť se podmínky na kreditním trhu zpřísní a banky nebudou tak ziskové jako letos.
Ministr financí Miroslav Kalousek na summitu v Bruselu naznačil, že Česko nezavede euro dřív než v roce 2013. Vláda podle něj o datu přijetí eura rozhodne kvůli finanční krizi až příští rok. Je krize podle vás záminkou nebo důvodem odsouvání vstupu Česka do eurozóny?
Je to další dobrý důvod, proč nespěchat. Dřív než se pevně rozhodneme vstoupit do eurozóny, musíme přece vědět, do jakého klubu vstupujeme, jaká v něm vlastně platí a hlavně budou platit pravidla a v jakých situacích bude tlak na jejich změnu. O některých základních pravidlech fungování eurozóny se teď začalo diskutovat v nebezpečné tónině, takže je racionální počkat, jak měnově a fiskálně bezpečný ten klub po skončení současné diskuze vlastně bude.
Krachující banky a stamiliardové injekce od evropských vlád mohou způsobit to, že náklady na boj s krizí budou tak velké, že ohrozí fiskální a měnovou stabilitu eurozóny, do které my směřujeme. Je nyní otázka tedy položena takto – nebudeme měnit lepší měnu za horší?
Ptáte se téměř identickými slovy, které jsem sám použil před několika dny v České televizi. Takže odpověď je přímo ve vaší otázce, jen na konci nahraďte otazník vykřičníkem.
Lze už nyní říci, že s Paktem stability a růstu, který vyžaduje rozpočtovou disciplínu, je konec?
Otcové zakladatelé eurozóny doufali, že tento dokument bude pro členy nedotknutelný, protože bez jeho dodržování ztrácí euro pel kvalitní a důvěryhodné měny. Už před několika lety však došlo k pokusům o jeho změkčení a v současnosti se mluví o jeho dalším oslabení. A vždy to iniciují podobné země: ty velké, které jsou momentálně v problémech. Čili nevím, jestli končí, ale pokud fakticky skončí, nemá smysl o euru uvažovat ani v dlouhém období.
Skoro to podle některých politických interpretací může vypadat tak, že se nám ekonomická krize vyhne, protože nemáme euro, ale vlastní měnu. I Česká národní banka upozorňuje na to, že nám vlastní měna v krizi skýtá výhody. Jaké?
Vlastní měna je v krizi určitý ochranný štít. Nejzásadněji ve východní Evropě trpí ty nejvíce eurizované, na euro fixním kurzem navázané či v eurech zadlužené ekonomiky, jako je Maďarsko, Pobaltí či Bulharsko, protože nepříznivý vývoj na eurovém trhu se bezprostředně dotýká jejich finančních institucí. My máme o jeden airbag navíc. Podle mě je krize jen dalším důkazem toho, jak měnová politika eurozóny na dohánějící ekonomiky nepasuje.
Jaké to má výhody pro české firmy?
Pokud měnová politika neodpovídá domácí ekonomické situaci, vede to k rozkolísání ekonomiky. A to je na škodu všem – firmám i domácnostem. Například pokud by po vstupu do eurozóny byly úroky příliš nízké, vedlo by to k přehřátí ekonomiky a problémům, které má Portugalsko a některé další země, které svůj vstup do eurozóny uspěchaly. Příliš vysoké úroky by zase vedly ke zbytečnému škrcení ekonomiky.
NĚKTERÝM SARKOZYHO PROHLÁŠENÍM NEROZUMÍM
Unijní summit se shodl na potřebě radikálních změn v oblasti regulace mezinárodního finančního světa. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy dokonce mluvil o „novém kapitalismu“. Dostane svět nový Bretton Woods (místo, kde v roce 1944 de facto vznikly Mezinárodní měnový fond a Světová banka, pozn. red.) a ten starý zcela smaže?
Přiznám se, že francouzský prezident mluví příliš často jazykem, kterému já jako ekonom nerozumím. Nebudu se proto snažit za každou cenu vydolovat z jeho prohlášení myšlenku, kterou bych byl s to schopen rozumně zpracovat.
Mezinárodní měnový fond pomohl postavit na nohy Evropu po válce, dohlížel na systém pevných devizových kurzů. Britský premiér Gordon Brown jej navrhuje zcela restrukturalizovat, aby vyhovoval nárokům moderního světa. Souhlasíte?
To je na samostatný rozhovor. Role Mezinárodního měnového fondu je pro mě čím dál spornější. Dlouhodobě toužím po zásadní debatě o jeho smyslu.
Jakou roli by měla hrát Světová banka?
Její mandát se s nynějšími problémy trhu do značné míry míjí, takže debatu o její nové roli teď nevnímám jako prioritní.
Eurozóna nemůže podle Sarkozyho v současné podobě dál pokračovat. Vedle Evropské centrální banky musí podle něj vzniknout hospodářská vláda, kterou by tvořili šéfové členských států eurozóny. Čemu by to mohlo pomoci?
Opět jsme u toho, že některým jeho prohlášením prostě nerozumím. Snaha posílit politickou diskreci na úkor stabilizační role nezávislé měnové autority jde přímo proti poznatkům moderní ekonomie i zkušenostem posledních desetiletí. Pokud je to míněno vážně, pak je to další otazník nad budoucností eurozóny a další zrníčko na misku vah proti ukvapenému přijetí eura.
Sarkozy také patří mezi zastánce celoevropského bankovního regulátora, který by částečně převzal pravomoci národních regulátorů, jako je Česká národní banka.
Základní problém všech úvah o nadnárodní bankovní regulaci je v tom, že osud peněz domácích střadatelů by tak byl aspoň zčásti v rukou těch, kteří se českým střadatelům přímo ani nepřímo nezodpovídají, anebo jen nesmírně vzdáleně. Tam, kde je odpovědnost, musí být i pravomoc. Opět se podívejte na poučení z dnešní krize: každý hlídá ve finále jen svůj národní zájem. To je přece jasné memento.
Nebude těch „nadregulátorů“ nějak moc?
Ano – hodně nadregulátorů a žádný opravdový regulátor.
Prezident Václav Klaus v tisku varoval před nadměrnou regulací trhů. Uvádí, že pády na burzách a krachy bank nezavinila malá regulace trhů, ale „nadměrné státní zásahy“, „nezodpovědné zvyšování státních výdajů“ a „špatná regulace finančních trhů“. Souhlasíte?
Určitě platí, že významným zdrojem nynější finanční krize byly kroky některých státních autorit, včetně tvůrců měnové politiky. Málo lidí si uvědomuje, že základní státem regulovanou cenou je koneckonců úrok. Uvolněné měnové podmínky společně se ztrátou pudu sebezáchovy konkrétních lidí ve finančním sektoru mohou vytvořit nebezpečný koktejl.
