Že koruna přirozeně a bez nějakých spekulačních nájezdů atakuje hranici ČNB je přirozené zejména kvůli onomu úctyhodnému růstu, který je nejen jako v minulosti projevem solidní exportní výkonnosti, ale i výsledkem oživené investiční aktivity.
Při srovnání se západoevropskými ekonomikami se nelze tlaku na posílení měny divit. Koruna bude oněch 27 korun asi jemně atakovat nyní delší dobu a ČNB bude muset na vývoj trhu reagovat asi dost často.
Nebýt onoho intervenčního závazku, byl by kurs koruny asi dost pravděpodobně už nějaký čas pod pětadvaceti korunami. Lze jistě akademicky polemizovat, zda by to bylo dobře, nebo špatně, ale mnohem praktičtějším problémem je co teď s tím.
Přečtěte si: Zbytečný rozruch? Koruna prý pod 27 korun za euro nespadla
Přes ten čtyřprocentní růst ekonomiky a rekordně nízkou nezaměstnanost je inflace příliš blízko nule a bankovní rada nemá důvod revidovat svůj záměr držet intervenční kurs do poloviny příštího roku, kdy mimochodem skončí ve funkci i současný guvernér Miroslav Singer.
Dalo by se tak trochu jedovatě poznamenat, že se vyhne řešení toho nejsložitějšího, co je s intervenčním režimem spojeno, a to je jeho opuštění. A tak příští léto může být dost horké i bez sluníčka, která nás letos tak neúnavně deptá.
ČNB jistě nebude stát o to, aby kurs vystřelil během pár dnů třeba někam k dvaceti korunám, jak by se mohlo stát. Viz nedávná epizoda ve Švýcarsku. Jak to ale udělat a nedat při tom příležitost měnovým spekulantům k zábavě a výdělku na úkor domácích ekonomických zájmů a nepřidusit rozjetou ekonomiku?
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
