Myslíte, že byste poznali typického podvodníka dnešního světa? Nejčastěji je jím muž ve věku 36 až 45 let, který pracuje ve finančním oddělení nebo na jiné pozici související s firemními financemi. Ve společnosti působí déle než 10 let, a to na úrovni vyššího managementu.
Foto: Profimedia.cz
Tato a další zajímavá zjištění vyplynula z unikátního průzkumu mezinárodní sítě poradenských společností KPMG Who is the typical fraudster – KPMG Analysis of global patterns of fraud. Aktuální materiál se zakládá na 348 reálných případech zpronevěry, které pro své klienty řešily kanceláře KPMG
v 69 zemích světa.
Typický defraudant? Muž středního věku
Typický podvodník se věkově pohybuje mezi 36 až 45 lety, přičemž muži tvoří bezmála 90 procent všech vyšetřovaných pachatelů. Podíl žen je mezi vyšetřovanými vyšší v Americe (22 procent), Asii a Tichomoří (23 procent) a naopak nižší v Evropě, na Středním východě a v Africe (8 procent). V 60 procentech vyšetřovaných případů pracoval pachatel pro společnost před zjištěním podvodného jednání déle než pět let, přičemž 33 procent bylo ve společnosti zaměstnáno dokonce 10 let a více. Průzkum také zjistil, že od počátku podvodného jednání do jeho odhalení průměrně uplynou 3 roky.
šéfové firem páchají podvody stále častěji
Z pouhých 11 procent členů nejvyššího vedení, kteří se na podvodech podíleli v roce 2007, kdy KPMG realizovala svůj první průzkum tohoto typu, se procento generálních ředitelů podílejících se na podvodném jednání vyšplhalo na 26 procent. „Dané zjištění je alarmující pro společnosti po celém světě,“ komentuje výsledky studie Jimmy Helm, Partner oddělení Forenzního šetření společnosti KPMG pro střední a východní Evropu. „Dopady recese, tlak na splnění finančních výkonů společnosti, ale i prémie vázané na výkon. To všechno jsou faktory, které mohou vyústit v podvod,“ doplňuje Helm. Podle studie totiž vedoucí pracovníci firem dokážou lépe obejít interní obranné mechanismy, což jim v kombinaci s důvěrou, které se v rámci firmy těší, vytváří dokonalé podmínky pro spáchání podvodu.
Čeští podvodníci pracují v oddělení nákupu nebo prodeje
Na rozdíl od celosvětových statistik, ze kterých vychází jako vůbec nejnáchylnější k podvodům zaměstnanci finančního oddělení, v České republice nejčastěji na čele figurují pracovníci oddělení nákupu a prodeje. Podle průzkumu bylo 89 procent osob vyšetřovaných ve střední a východní Evropě zaměstnáno u firmy déle než tři roky (z nichž více než polovina déle než šest let). V 52 procentech případů probíhalo podvodné jednání po dobu delší než tři roky, teprve pak bylo odhaleno.
Typický podvodník nepracuje sám
Z dalších zajímavých závěrů průzkumu vyplývá, že v 61 procentech případů má podvodník k ruce komplice. Nejčastěji se jedná o dodavatele (48 procent) a zákazníky (22 procent). Pravděpodobnost, že pachatel spolupracuje na podvodném jednání s dalšími osobami, se výrazně zvyšuje u mužů (64 procent) než u žen (33 procent).
Signály bývají ignorovány
Průzkum dále definoval několik varovných signálů, které mohou pomoci podvodníka identifikovat. Patří mezi ně i fakt, že si zaměstnanec nebere dovolenou, nestojí o povýšení a neuvádí k tomuto rozhodnutí žádné důvody. Jeho životní styl se zdá být v nepoměru k předpokládaným příjmům. Tyto signály však společnosti často ignorují – v roce 2011 na ně reagovalo jen šesti procent ve srovnání s téměř čtvrtinou (24 procent) z celkového počtu šetřených případů v roce 2007. Ve střední a východní Evropě se situace jeví v pozitivnějším duchu – na varovné signály společnosti v posledních třech letech reagovaly ve zhruba 11 procentech případů.
Podceněné kontrolní mechanismy nahrávají podvodníkům
„Fakt, že odhalit podvod trvá u více než poloviny případů déle než tři roky, naznačuje, že společnosti nemají dostatečné kontrolní mechanismy, nebo zkrátka nejsou připraveny na všechny relevantní hrozby,“ říká Maroš Holodňák, Senior Manager oddělení Forenzního šetření společnosti KPMG Česká republika. Proti roku 2007 totiž došlo u interních kontrolních mechanismů k výraznému oslabení a dohled managementu je o poznání méně ostražitý. „Zodpovědnost za ekonomické toky ve firmě se přesunula na konkrétní jednotlivce, což v kombinaci s obecným přehlížením varovných signálů vytváří dokonalé prostředí k páchání podvodů,“ dodává Holodňák. V letošním roce tak dramaticky vzrostl podíl zneužití interních kontrolních mechanismů, a to ze 49 procent v roce 2007 na 74 procent.
Firmy o zpronevěrách mlčí
Celosvětová analýza ukazuje, že pouze 23 procent zjištěných případů podvodného jednání bylo oznámeno veřejně a 46 procent uvnitř organizace. Proti tomu bylo ve střední a východní Evropě interně komunikováno méně než 30 procent případů podvodného jednání a pouze 11 procent jich bylo zveřejněno. K oznámení státním orgánům došlo ve střední a východní Evropě pouze ve dvou procentech případů, což je ve srovnání s celosvětovým průměrem (13 procent) a západní Evropou (11 procent) naprosto zanedbatelné číslo.
Jako nejčastější formu postihu podvodného jednání zvolili respondenti ze střední a východní Evropy disciplinární opatření, která byla přijata ve 33 procentech případů, následovala rezignace a dobrovolný odchod (24 procent). Nicméně právní kroky byly podniknuty pouze v 17 procentech případů a civilní náhrada škody byla uplatněna pouze ve dvou procentech. „Efektivní komunikace výskytu podvodných jednání nabízí managementu příležitost vyslat organizaci a obchodním partnerům jasný signál, že takovéto chování nebude v žádném případě tolerováno,“ říká Jimmy Helm a dodává: „Nicméně se ukazuje, že firmy této příležitosti stále ještě nevyužívají. Strach o pověst a dobré jméno společnosti evidentně převažuje.“
